Vizionářka a experimentátorka s jasným cílem změnit svět módy, tak by se ve zkratce dala představit Zuzana Gombošová. Ač původem ze Slovenska, své bakalářské studium absolvovala částečně v České republice a částečně v Turecku, kde také po škole začala pracovat. V Istanbulu ale dlouho nezůstala a magisterské studium tehdy poměrně neznámého oboru Material Futures úspěšně zakončila v Londýně. Tam žije i v současnosti a živí se jako designérka na volné noze.
Jak sama říká, studium tohoto oboru jí otevřelo cestu ke zcela jinému uvažování o světě designu – takovému, které zohledňuje životní prostředí, etický rozměr designové tvorby nebo uvažování v širších kulturních souvislostech.
Zuzanu jsme vyzpovídali a v následujících odstavcích vám představíme ji samotnou i její v mnoha ohledech revoluční tvorbu.
Proč jste se rozhodla studovat zrovna Material Futures?
Po bakalářském studiu jsem začala pracovat v Istanbulu a zůstala tam několik let. Pracovala jsem pro místní módní designérku a zpočátku jsem měla radost z toho, že můžu dělat práci, kterou miluju a kterou jsem studovala. Po čase jsem si však začala klást stále více a více otázek o její smysluplnosti a přepadl mě pocit, že už se tady nemám co dalšího naučit. Celou dobu jsem navíc v hlavě nosila myšlenku na studium v Londýně a najednou mě napadlo, že teď je ta pravá chvíle posunout se někam dál.
Zezačátku jsem se dívala hlavně po kurzech zaměřených na módní design, ale během hledání jsem narazila i na několik „divných“ oborů, které design zkoumaly z úplně jiného hlediska, než jsem byla zvyklá. Témata jako trvalá udržitelnost, etický kontext, klimatické změny nebo kulturní souvislosti napovídaly, že tady půjde o design s přihlédnutím k delšímu časovému horizontu, než je příští sezóna.
Díky pobytu v Turecku jsem navíc pronikla do často monstrózního a šíleného světa módy, který jsem zoufale toužila změnit. Znáte ten pocit, když milujete svou práci, ale nemůžete ji dělat tím způsobem, jakým chcete?
Takže Material Futures byla svým způsobem intuitivní volba. Nevěděla jsem, do čeho jdu, a asi jsem nebyla sama. Ale teď toho nelituju, Londýn je pro začínající designéry skvělé místo. Konkurence je tady obrovská, stejně tak obrovská je ale i porce zkušeností, které díky tomu člověk získá. Potkávám spoustu lidí se skutečným zájmem o inovace a výzkum v oboru. Díky tomu se můžu věnovat i experimentování a podílet se na zajímavých projektech. Taky není úplně těžké živit se tady jako designér na volné noze, což je fajn, když chcete věnovat čas svým vlastním projektům.
Plánujete návrat do České republiky? Na který trh se primárně cílíte?
Myslím, že teď nějakou dobu zůstanu v Londýně a zkusím se tady co nejvíc zapracovat. Taky bych chtěla trochu rozvinout svůj magisterský projekt a na to je Londýn myslím ideální. Co se týče České republiky, ráda bych se občas dostala k nějaké spolupráci, Česko má totiž ohromnou řemeslnou a designérskou tradici. Scéna je to malá, ale zase originální a individuální. Kariéře jsem se sice věnovala většinou v zahraničí, ale nerada bych se v dlouhodobější perspektivě Česku vzdálila. V současnosti bych ale ráda pracovala na inovacích a výzkumu v oblasti designu, a k tomu se Londýn hodí asi přeci jen víc.
Na jakých projektech byste se ráda podílela? Zabývají se něčím jako vy i v jiných zemích?
Miluju řešení úkolů a výzkum. Tohle jsou asi dva nejsilnější motory, které mě motivují k práci. Ráda bych se věnovala materiálům a procesům, protože právě tím s jsem strávila poslední dva roky. Spekulace o budoucnosti materiálů jsou také zajímavé, málokdy ale mají komerční potenciál.
Momentálně bych chtěla zůstat u svého magisterského projektu. Mám pocit, že jsem právě objevila úplně novou oblast výzkumu a ráda bych se do ní více ponořila.
Mohli bychom tomu říkat biodesign. Tahle oblast se začala vyvíjet těsně po roce 2000 a dnes pod ní spadá několik větví výzkumu, o té mojí se nejčastěji mluví jako o Biofacture. Podobnými projekty se zabývají i jinde, například v Německu a USA, nejvíce pak asi v Nizozemí.
Máte nějaké plány do budoucna?
Upřímně řečeno, momentálně především hledám práci. I vizionáři musí platit účty. Z dlouhodobého hlediska by se dalo říci, že bych jednou ráda měla svou vlastní výzkumnou skupinu a designérskou dílnu, která by se nezaměřovala jen na profit, ale šlo by jí o řešení skutečných problémů. Věřím, že design v sobě takový potenciál má a že je naší povinností ho odhalit a využít.
Zuzana Gombošová o svých projektech:
Projekt: The Journey Towards Invisible Resources
V rámci tohoto projektu šlo o hledání cesty k realizaci konceptu Invisible Resources. Experimentování s bakteriemi a dalšími mikroorganismy se odehrálo po konzultacích s experty v oboru mikrobiologie (Fernanda Espinosa, Dr. Simon Par, Koon–Yang Lee a další), díky kterým jsem získala poměrně hluboké znalosti dané problematiky a mohla jsem začít s prvními experimenty v laboratoři Dr. Parka na univerzitě v Surrey.
V první fázi šlo především o kategorizaci mikrobů na základě jejich funkcí, procesů a materiálů, které jsou schopní vytvořit. Druhá fáze byla hlavně o pěstování a práci s vyprodukovanými materiály. Zkoušela jsem první jednoduché postupy zaměřené na ovlivnění stavby, tloušťky nebo barvy výsledných materiálů.
Navazující projekt: Invisible Resources
Výsledkem mých pokusů byl biomateriál „bakteriální celulóza“, jehož potenciál chci dále zkoumat. Díky specifickému způsobu výroby (vlastně nejde o výrobu, ale pěstování) se o něj v posledních letech zajímali jak vědci, tak designéři. Kladla jsem si otázku, jak by myšlenka „pěstování“ mohla rezonovat s moderním životním stylem, který je spíše než na pěstování zvyklý na technologickou produkci.
Můj výzkum vyústil v koncept zařízení, které by bylo schopné bakteriální celulózu vyrábět – svého druhu biologická tiskárna, které říkám Feeder. Přístroj funguje na základě stimulování určitých oblastí, ve kterých posléze mikroorganismy vytvoří látku o požadované tloušťce, povrchu nebo tvaru. Jde vlastně o skleník s nastavitelnými parametry, celý proces si však zachovává jistou nahodilost.
Základní otázkou tohoto projektu je: Může proces pěstování materiálů – tedy proces, vyžadující trpělivost – namísto jejich vyrábění změnit náš přístup k vnímání materiálního světa okolo nás?
Myslím, že pěstování si v sobě nese určitou romantickou ideu spojení člověka a přírody. Feeder v sobě spojuje post-industriální a právě tento organický přístup, který nám snad může pomoci změnit způsob, jakým jsme zvyklí nazírat svět.
V současném stádiu je Feeder především prostředkem ke studiu vztahů mezi růstem a možností jeho cíleného ovlivňování. Moje experimenty se točí okolo tvarů, správného načasování krmení mikroorganismů a dalších proměnných, dalším krokem by pak mělo být vylepšení technických parametrů zařízení a navázání spolupráce s programátorem, který by mohl celý proces zjednodušit a urychlit.
Projekt: Play
Designový projekt na zakázku pro předního francouzského výrobce nábytku Roche Bobois. Ústřední myšlenkou bylo vnímání interiérů dětskýma očima a aplikování tohoto úhlu pohledu na designové návrhy určené dospělým.
Rodina sdílí v obytných prostorech nejrůznější zkušenosti, společně relaxuje nebo na něčem pracuje. Nábytek rodinných interiérů je většinou primárně určen k sezení či ležení, z dětského pohledu však každý obytný prostor skýtá dobrodružství, pohyb nebo fyzickou aktivitu. A kdo říká, že dospělí si také nemohou hrát?
V rámci zadání jsem pracovala na třech kusech nábytku. První z nich, Houpací kůň vychází z konceptu dětského houpacího koně, velikostně je však uzpůsoben pro dospělou osobu. Jde vlastně o kombinaci židle – tedy kusu nábytku, který máme ve zvyku vnímat jako statický – a pohyblivé dětské hračky, která jí propůjčuje svou pohyblivost a vnáší do interiéru trochu pohybu.
Zapojení kreativity a mentálních procesů má zase stimulovat návrh nazvaný Kostičky, odkazující ke stejnojmenné dětské hře. Jednotlivé kostky jsou navrženy tak, aby uživatelům umožňovaly poskládat si je do požadovaného tvaru, který se bude člověk od člověka lišit. Lehký materiál a vzdušná konstrukce umožňuje snadnou manipulovatelnost a aluminiové chrániče na rozích zabraňují přílišnému odírání a degradaci. Díky tomu lze tvar bez omezení neustále měnit a vnášet tak do statického interiéru trochu pozitivního chaosu.
Především o mezilidské interakci je třetí návrh, Dvojité houpací křeslo. Dva lidé sedící vedle sebe, každý v opačném směru, a jeden houpavý pohyb, který je určitým způsobem spojuje a neustále připomíná existenci toho druhého. Skladný a industriální vzhled byl navržen pro čím dál populárnější podkrovní byty v městských prostorech.
Jaký je Váš názor?
Související články
Designový život Michaely Tomiškové 
Kristina Hrabětová: Sojčí pírko mi přineslo štěstí 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu