Přeměna londýnské továrny na boty na moderní bydlení vyniká nejen originálně surovým interiérem, ale také sofistikovanou hrou s barevnými monochromy, které i přes limitovanou škálu rozhodně nenudí. Projekt od tamějšího studia APA je přizpůsobený osobnímu vkusu svých majitelů, filmového režiséra a herce Dextera Fletchera a divadelní režisérky Dalii Ibelhauptaite, a to v maximální možné míře. Zejména díky přidání samostatné ocelové jednotky do centra rezidence si byt zachovává kousek ze své industriální minulosti a zároveň svým designem vyjadřuje osobnosti svých kreativních vlastníků.
Clerkenwell Apartment o půdorysu 123 m2 se skládá z několika místností, které jsou mezi sebou maximálně propojené. V té největší najdeme jídelnu, kuchyni a obývací pokoj – jedná se o multifunkční prostor, kde je každému účelu přiřazen jiný sektor. Jeho součástí je i zabudovaná ocelová buňka, která slouží jak k úschově knih a filmů, tak i jako prádelna a koupelna, kterou sami klienti označili za „nejdůležitější místnost celého objektu“. Na ní plynule navazuje ložnice, která je oddělená posuvnými japonskými dveřmi shōji, které zajišťují dostatek soukromí, kdykoliv je potřeba.
Budova pochází ze třicátých let minulého století a již před rekonstrukcí obsahovala několik prvků, které majitelé považovali za důležité zachovat. Zejména prostorná tovární okna, která zabírají i více než dvě třetiny některých zdí. Zásadní pro celý projekt byly masivní kovové požární dveře, které designéry inspirovaly ke vzniku přidané centrální části. Ta se skládá z posuvných dveří vedoucích do koupelny, zdí ze surové oceli, zčernalých sít a kovových regálů. „Režisér vždy vezme prázdnou černou skříňku a pomocí své představivosti ji naplní obrázky, příběhy, sbírkami a architektonickými díly,“ vysvětluje majitel domu paralelu přístavku se svou prací.
Koupelna uvnitř modulu zachovává charakter celého bytu. Její vzhled udávají tmavě laděné dlaždice, které byly za tímto účelem dovezeny speciálně až z Japonska. Jejich originální textura ladí se světle šedým nábytkem ze dřeva a oválným sanitárním vybavením. Zdůraznění dlaždic zajišťuje rovněž zrcadlo na opačné stěně, které vytváří dojem, že jsou stěny obložené po obou stranách.
Celému studiu dominuje ocelová jednotka a ostatní prvky jsou jí plně přizpůsobeny. Temný kov změkčují světlé tóny šedé podlahy, dřevěné detaily i zajímavé textury. Holé zdi pak nechávají vyniknout továrním oknům s mřížovanými skleněnými výplněmi. Posuvné dveře shōji vedoucí do ložnice připomínají majitelům cestu do Japonska a jsou vyrobeny tak, aby kopírovali členění zdejších oken. Díky tomu utváří jakési jejich zrcadlové pokračování a prostory odlehčují. Díky velké prostupnosti světla tak vzniká útulný prostor ke spánku. V Japonsku tyto dveře tradičně slouží k oddělování ateliéru a výstavní síně.
I nábytek zde vypovídá něco o minulosti svých vlastníků. Daliin dědeček býval totiž továrník, který vlastnil podnik na výrobu sirek a dřevěných prken v malém litevském městě. Po ruské okupaci Litvy byl však i se svými devíti dětmi za své podnikání na několik let poslán do pracovního táboru na Sibiři. Pro Daliu byla pak po dlouhou dobu důležitá věta, kterou jí její dědeček řekl dávno po této události: „Dokud má skříň tlusté dubové poličky, člověku se vede dobře.“ Proto umělecký pár vyhledal menší litevskou dílnu, která dodnes poctivě pracuje s tímto druhem dřeva, a zadal jim vytvořit poličky z toho nejlepšího dubu, které byla dílna schopná najít.
Industriální prvky v ložnici zútulňuje kromě podlahy i olivově zelená, do které je laděná manželská postel a šatní skříň. Protože samotný pohled do studia vytváří nezapomenutelné panorama, které pouze dokresluje tovární okno naproti posteli, není zapotřebí příliš dekorací – mimo lůžko a skříň tu najdeme pouze dřevěné odkládací stolky. Co je zde ale nápaditě řešené, je osvětlení. To je zajištěno pomocí podsvícené zdi nad postelí a dvou stolních lampiček, které připomínají hořící svíce.
Rekonstrukce od studia sídlícího v asijském srdci Londýna, ve čtvrti Soho, je ukázkou výjimečné spolupráce klienta s designéry. Také díky estetickému cítění a smyslu pro design majitelky byli designéři schopni vytvořit prostor, který by vyhovoval představám zákazníků a vyzařoval něco ze společných příběhů, kterých má umělecké duo na rozdávání.
Jaký je Váš názor?
Související články
Byt ve Špindlerově Mlýně nabízí nadstandardní prázdninové bydlení 
Tradiční cihly cobogó působí v brazilskému bytu jako umělecké dílo 
K eleganci rezidence El Mirador přispívá i použití železničních pražců 
House AB: Úspěšná renovace díky zachování starého a přidání nového 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu