Znovuzrozená roubenka v Orlických horách

Je nenápadná a obklopená dechberoucí přírodou. Vypadá to, jako by tu stála odjakživa, do krajiny Orlických hor krásně zapadá. Přesto je tato roubenka, kterou navrhl ateliér Ivany Dombkové, jen několik let stará. S jejím vznikem se pojí zajímavý příběh…

Když si kamarád architektky Ivany Dombkové a jejího kolegy Rostislava Černíka z ateliéru I.D. architektura v roce 2009 koupil zchátralou, ale kouzelnou chalupu pro svou pětičlennou rodinu, zněl jeho plán jasně: oprášit ji, investovat jen do nutných úprav a zařízení interiéru; pak ji co nejdříve začít užívat. Roubenku koupil za dobrý peníz a zároveň předpokládal, že jde o skvělou investici.

Po mykologických průzkumech se ale ukázalo, že celá chalupa je napadena dřevomorkou a musí se zbourat. Jiné řešení nebylo. Potřeboval navrhnout a následně postavit roubenku, která se bude podobat té původní, ale bude mít bez kompromisů vyřešeny všechny interiérové funkce. Proto se obrátil právě na I.D. architekturu.

S tím začaly tahanice a problémy s ochranáři. Nelíbilo se jim několik navrhutých prvků. „Úředníci měli problém s přístavbou vikýřů, nelíbilo se jim ani použití tradiční střechy z poctivého dřevěného šindele," vyprávějí architekti. Místo toho nesmyslně doporučovali použít střešní výklopná okna a plechovou střechu. „Tehdy jsme to všichni málem vzdali: stáli jsme před prožraným domem a za poměrně hodně peněz jsme měli postavit zcela od základů něco, co se investorovi ani nám nelíbilo a bylo plné ústupků a kompromisů. Vymykalo se to logice”, vypráví Černík. Přesto se nakonec podařilo původní návrh prosadit a mohlo se začít stavět. Ke spolupráci přizvalo studio stavařskou firmu, která se specializuje právě na roubené chalupy.

V rámci interiéru měli investoři jasné zadání: přiznat trámové konstrukce, použít zásadně přírodní materiály jako kámen, masivní dřevo, kamennou dlažbu a ocel. Mimo to chtěli vytvořit malé, ale plně funkční wellness s parní i finskou saunou, vířivkou, odpočinkem a přímým přístupem k ochlazovacímu bazénku, v zimě do sněhu.

Už při návrhu studie „nové“ chalupy zohledňovala Ivana Dombková všechny konstrukční detaily dřevěných, kamenných i ocelových prvků. Ty totiž zůstaly přiznané a výrazně ovlivňují atmosféru celého objektu, a to i v interiéru. Nábytek a celý interiér kromě židlí u jídelního stolu navrhovala rovněž Dombková.

Vše precizně s kolegy zpracovala v dílenské dokumentaci interiéru, a tak se jednotlivé profese a dodavatelé (ektrikáři, saunaři, krbaři, kameníci, instalatéři, tesaři, zámečníci a truhláři) mohli jednoduše na stavbě pohybovat; jednotlivé profese na sebe plynule navazovaly. Ve znovuzrozené chalupě nepocházejí od studia jen dvě starožitné skříně a osm židlí, které přivezla majitelka investora. Vířivku vyrobila a nainstalovala renomovaná česká firma USSPA, která již 20 let v Dolní Dobrouči vyrábí tyto vysoce kvalitní produkty s dokonalým servisem.

Celému objektu dominuje kámen, který zůstal z rozbořené roubenky a znovu byl použit i v interiéru, zejména v kombinaci s kovářsky opracovaným železem, kůží a dřevem. Industriální krása a surové materiály se odrážejí vyznívají i v naprosté většině na míru navrženém a vyrobeném nábytku - třeba v podobě dnes již ikonických židlí Tolix, koženého sezení nebo dřevěných „prkenných" stolů.

I když se při návrhu chalupy počítalo s pěti obyvateli, její dispozice jsou flexibilní. „V chalupě přenocuje až 15 lidí. Spát se totiž může i na galerii,“ říká Dombková. V prvním patře, kam se stoupá po ocelových schodech, jsou 3 ložnice, koupelna a jeden menší pokoj, ze kterého lze vylézt na půdu. Ta slouží jako rezerva k přespání. Konstrukční detaily, zejména otevřené galerie mezi patry a prvky kolem prostorového krbu, jsou pravidelné, přiznané, mají svou logiku, řád a krásu. Chata se vytápí podlahovým topením, zdrojem tepla je elektrokotel. Velikou výhřevnost má i krb.

Vikýř se ukázal jako praktický doplněk - v případě koupelny je pod vikýřem umístěna prostorná sprcha, v ložnicích zase lůžka, proti nim u stěn pak skříně.„Nemusí se tak spát pod šikmou střechou,“ doplňuje Černík.

Stavba objektu trvala dva roky, interiér byl hotový za 4 měsíce. Jelikož se chalupa nachází v horách, problematické bylo občas počasí i terén. „V zimě jsme jednou převáželi nábytek za pomoci čtyřkolky se sněžnými pásy,“ popisuje nesnáze ateliér.

V chalupě tráví majitel se svou rodinou i přáteli opravdu hodně času. To je důkaz, že se autorům  podařilo splnit přání klienta a vytvořit kvalitní a příjemnou stavbu. „O víkendech sem za majitelem a cyklistickou turistikou jezdí spousta přátel. Jenže jakmile se na hodinku uvelebí v sauně, či si zatopí v průhledovém v krbu, který je hlavním akcentem velké denní místnosti, na kola už někdy ani nedojde,” vyprávějí Ivana Dombková a Rostislav Černík. Není divu – komu by se z takové vyhřáté a krásné roubenky chtělo ven.

Jaký je Váš názor?

Související články

• I. D. architektura: Nejhorší jsou zkostnatělí čeští úředníci 07.01.2015, Veronika Čáslavská
• Vila v lázních Vals 28.10.2013, Marcela Kazdová
• Venkovský dům v Extremaduře 25.09.2013, Marcela Kazdová