Postele pro malé i velké, hračky či plakáty. To všechno vyrábí firma Devoto, za kterou stojí dvojice nadšená do práce se dřevem. Lukáš Lédl a Petr K. Porta utekli od humanitních oborů za vůní smůly a pustili se to výroby kvalitního (nejen) dětského nábytku. A postupně se pustili i do realizací pro dospělé a místnosti vybavují od podlahy až po strop. Nejen na to přišla v rozhovoru řeč.
Jak jste se dali dohromady?
P: Znali jsme se už nějakou dobu, pak jsme se ale oba rozjeli do světa. Když jsme se po návratu sešli u Petra, začetli jsme se do nějaké knihy o dřevě a shodli se, že bychom se mohli přihlásit na učňák. Udělali jsme to hned druhý den a do týdne jsme začali chodit do školy. Ke konci studia jsme si otevřeli dílnu.
Proč jste se rozhodli, že vaším tématem bude právě dětský nábytek?
P: Nejprve jsme chtěli zužitkovat zbytky a přemýšleli o dětských hračkách. Když jsme se o nápadu bavili s přáteli, upozornili nás, že u nás spíš chybí dětský nábytek. Zkusili jsme navrhnout několik produktů, které měly úspěch, a tak jsme u něj zůstali.
Proč jít pro nábytek právě k vám a ne do velkoobchodů, třeba IKEA?
P: Není to tolik o designu jako takovém, ten má IKEA často pěkný, ale spíš o vztah k zákazníkovi. Máme úplně jinou filozofii, co se kvality i dlouhověkosti týče.
L: Nabízíme také nadstandardní péči, například zakázkovou výrobu a instalaci. Ve velkých obchodech to chodí tak, že si postel složíte sami, my však chceme dohlédnout i na instalaci. Umíme také výrobky přizpůsobit rozměrově či barevně. Nechceme cenu tlačit dolů na úkor materiálu, hledáme proto kompromis mezi kvalitou a funkčností.
Původně jste studovali humanitní obory. Využíváte dnes zkušenosti, které jste tehdy získali?
P: Mě ten obor moc nenaplňoval, takže asi ne. Studoval jsem vzdělávání dospělých na Univerzitě Jana Amose Komenského, ale školu jsem nedokončil. Spíš mě bavilo cestovat, ostatně právě na Novém Zélandu mě uchvátilo dřevo.
L: Já jsem studoval iberoamerikanistiku na Univerzitě Karlově a z té doby jsem si odnesl především všeobecný přehled a myšlenkové postupy.
Přechod od takových teoretických oborů k řemeslu není úplně běžný. Ovlivnilo vás nějak třeba rodinné pozadí?
P: Podprahově asi ano, určitě to však nemělo zásadní vliv na volbu oboru. Dědeček měl za první republiky velkou automechanickou dílnu. Řekl bych, že jeho úspěch mě motivuje k tomu, abych také něčeho dosáhnul. Otec se automobilismu rovněž věnoval, nikdy mě však ke strojům nechtěl pouštět. Přál si, abych spíš pracoval někde v bankovnictví. Myslím, že ta nedůvěra v řemeslo je daná hlavně těmi desítkami let, co tu byl komunismus.
L: Můj děda byl strojař a měl na chalupě soustruh s dílnou, kde jsem s ním čas od času jako dítě pracoval. Samotného by mě to nenapadlo, ale je možné, že ty zážitky na mě měly vliv. Mě naopak táta k manuální práci vedl, já však nikdy nechtěl, nezajímalo mě to. Rodiče se proto velmi divili, když jsem přišel s tím, že budu dělat nábytek. Nejprve tomu moc nevěřili, ale pak viděli, že to může fungovat.
Bezprostředně po škole jste tedy začali pracovat. Jak se lišilo vaše očekávání od reality?
P: Na škole se bohužel nekladl na praktické zkušenosti takový důraz, jaký by měl, takže naše představy byly dost romantické. Tak daleko jsme se s firmou dostali spíš díky nám samotným: vždy jsme zkoušeli něco nad rámec toho, co nás učili. Dodnes používáme celkem netradiční postupy a učíme se zpětně.
L: Zjistili jsme, že co se člověk učí ve škole dva roky, musí v praxi zvládnout za měsíc. Po ukončení školy jsme si mysleli, že víme skoro všechno, ale přitom jsme uměli jen hrubý základ. Začátky byly hodně krušné.
FANTAZIE BEZ HRANIC
Na svém webu píšete, že váš nábytek podporuje fantazii a osobnost dítěte. Jak toho dosahujete?
P: Věříme, že méně je více. Neděláme věci přeplácané a kýčovité, což souvisí i s tím, že jsou díky tomu dlouhověké. Z části je to klišé, my to však opravdu takto chápeme. Fantazii rozvíjíme především tím, že je náš nábytek z hlediska designu čistý. Detaily si mohou děti dotvářet samy a rozvíjet se, v patrových postelích jim například dáváme prostor na hru.
A jaké jsou zásady dlouhověkosti nábytku, kterou zmiňujete?
L: Děláme nábytek tak, aby se nemusel často obměňovat. Změna, která přichází s věkem, by měla probíhat spíše pomocí doplňků. Postele například navrhujeme tak, aby je mohlo použít tříleté dítě i teenager. Pokud neděláme zakázku pro novorozeně, nabízíme standardně postele v rozměru 90 x 200 cm. Nesmrtelnost je také daná výběrem materiálu a konstrukčním řešením.
Devoto vyrábí i doplňky. Třeba bytelný snídaňový tác.
Jak je to s navrhováním nábytku, co se genderu týče? Vaše počáteční projekty, například postel Comtess, je vyloženě princeznovská, zatímco novější postel NIMBO je naopak univerzální. Vnímáte v tomto ohledu posun ve své tvorbě?
P: Rozhodně pro nás při návrhu není pohlaví dítěte určující. Řídíme se spíš vkusem jak naších, tak klientovým. Na druhou stranu se genderovému rozlišení nebráníme. Pokud chtějí rodiče pro své dítě například vyloženě holčičí postel, nevidím v tom problém.
L: Postel Comtess byla navrhovaná přímo pro zámecké prostředí, možná proto se může zdát v tomto směru přehnaná.
Postel Comtess vznikala pro zámecké prostory.
Když ale navrhnete vyloženě holčičí princeznovskou postel, neprotiřečí si to s tou zmiňovanou dlouhověkostí?
L: Ona je i ta dlouhověkost individuální, někteří zákazníci ji nevyžadují. Někdo chce produkt, který nebude muset několik let měnit, jiní však počítají s tím, že ho brzy vystřídají a nevadí jim to. V takovém případě můžeme vyrobit postel, která svým vzhledem bude odpovídat aktuálním požadavkům.
Teepee od Devoto pro malé indiány.
Uvádíte, že děláte „nábytek s příběhem“. Co tím příběhem myslíte?
L: Už nám bylo vytýkáno, že dnes má příběh kde co. Začali jsme s příběhem před osmi lety a stále se ho držíme. Na mysli máme jednak náš příběh, tedy změnu oboru a života. Dříve jsme také ke každé posteli vytvářeli příběh s konkrétními postavami. Třetí rovinou je to, že jsme Designbloku představili postel NIMBO II v roli vesmírné lodi a vytvořili kolem toho povídání. Některé produkty tedy bereme spíš jako kamarády.
Postel NIMBO II jako vesmírná loď na Designbloku 2015. Koncept vymyslelo fotografické duo BoysPlayNice.
A jak moc zasahují do vašich návrhů děti samotné?
P: Na přáních dětí nejde úplně stavět a vždy je na rodičích, jak moc prostoru jim při výběru nábytku chtějí dát. Někdy jim dají na výběr třeba z několika možných barev, jindy se dítě zase prakticky na nic neptají.
L: Věříme, že je důležité dát dítěti svobodu v jakékoliv formě. Spočívá především v tom, že má v pokoji možnost vyjádřit se. Dobrým řešením jsou v tomto směru třeba různé tabule na kreslení či lanové patro a skluzavka.
A co vaše vlastní děti, podílejí se nějak na vaší tvorbě?
P: Zatím jsou dost malé, ale samozřejmě jsme jim vytvořili postýlky i s komodami. Nicméně myslím, že jak porostou, budeme se více věnovat nábytku, který je bližší jejich věku.
Devoto pracuje i na zakázkách pro dospělé: vybavuje realizace dřevěným mobiliářem.
LIDÉ SE NEBOJÍ INVESTOVAT
Na řadě produktů spolupracujete s architektonickými ateliéry. Můžete nějaké jmenovat?
P: Navázali jsme spolupráci třeba s Ivanou Šustrovou, která vystupuje pod jménem Designist, či studiem in2 a ateliérem Ti architekti. Vyrábíme také produkty pro designérské Studio MUCK.
V bytě na Vítkově, který navrhla Ivana Šustrová z ateliéru Designist, vyráběli Devoto všechno dřevěné vybavení. Na obrázku jsou ještě k vidění barové židle od Lugi a dřevěný stolek od Lucie Koldové.
Ve spolupráci se Studiem MUCK vytváří Devoto nábytek.
Nedávno jste otevřeli ve Vršovicích svůj první showroom. Co od něj můžeme čekat?
L: Vytvořili jsme ukázkový dětský pokoj, který si děti mohou vyzkoušet. Prostor doplňují ilustrace Illony Polanské z dua Tomski&Polanski v interiéru a Dany Svobodové z ateliéru Myokard ve výloze. Navíc plánujeme menší workshopy či autorské čtení.
Nově otevřený showroom v pražských Vršovicích se točí celý kolem dětí.
Pro projekt SQUAT iD23 navrhlo Devoto skříně pro byt, který vytvořila Ivanka Kowalski. Jsou inspirované domy na Staroměstském náměstí.
Na trhu působíte už sedm let. Jak se za tu dobu změnilo smýšlení vašich zákazníků?
P: Rozhodně jim nevadí větší investice do nábytku, protože chtějí dítě zabezpečit. Podobně jako je na vzestupu kvalitní a zároveň dražší gastronomie, tak se začíná vracet důraz na správné řemeslné provedení. Lidé se naučili chápat i věci kolem: ať už vyšší cenu, nebo právě ten příběh.
Cash Only Bar je jedna z posledních realizací Devoto.
Když se podíváte několik let dopředu, kde Devoto vidíte?
L: Plánujeme co brzkou expanzi do Německa a Slovenska, rádi bychom také v příštím roce otevřeli showroom v Brně. Chtěli bychom ze 70 % procent dělat sériovou, ze 30 % zakázkovou výrobu a k tomu doplňky, které bychom rádi distribuovali celosvětově.
www.devoto.cz Kodaňská 35 Praha 10
Jaký je Váš názor?
Související články
Master & Master: Svěží nábytek s jasným rukopisem a mezinárodním úspěchem 
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér VRTIŠKA • ŽÁK: Zvyšovat kvalitu českého designu je naším posláním 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Oddat se Devotu 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu