Designblok, to není jen svátek milovníků designu, společenská událost a příležitost k prezentaci vlastní tvorby. Je to také nemilosrdné klání, na jehož závěru obdrží deset nejlepších ocenění odborné poroty, složené z šéfredaktorů českých médií, zahraničních novinářů a ředitelů Designbloku. Více než stovka designérů a ateliérů bojovala letos o ceny šéfredaktorů - my vám jako třešničku v rámci letošního ohlédnutí za těmi nejlepšími z instalací, přinášíme informace o těch, kteří nakonec porotu zaujali nejvíce.
Mezinárodní porota s designéry, kteří se účastnili Designbloku 2014.
A začneme hned od konce - posledním vyhlášeným a absolutním vítězem, tedy držitelem Zlatého polínka se letos stalo designérské duo Jan Plecháč a Henry Wielgus. Jejich vítězství však nebylo žádným velkým překvapením, vždyť jejich instalace získaly hned dvě ceny šéfredaktorů a jejich práce se objevily ve všech velkých studiích letošního Designbloku v celkem sedmi instalacích. Připoměňte si je společně s námi. Pokud vás práce studia zaujme, můžete se o designérech dozvědět více v interview, které jsme s těmito dvěma mladými tvůrci připravili pro blog insidecor.
Jejich interaktivní, audiovizuální realizace pro Heineken v Superstudiu Hra získala cenu za nejlepší instalaci. Temná místnost s desítkami laserových paprsků, po jejichž přerušení se ozval vždy jiný zvuk, si získala oblibu i u návštěvníků, kteří mohli díky zrcátkům připraveným v příchozím koridoru paprsky libovolně směřovat a trochu si tak zařádit. O instalaci jsme na Insidecor psali už dříve rozsáhlý článek. Elektronické zvuky v kombinaci s černozeleným prostorem vytvářely vědeckofantastickou atmosféru a člověk si skoro připadal jako uvnitř počítačové hry z 80. let.
Pro Lasvit pak stejní designéři vytvořili sérii lamp Moulds, která získala cenu za nejlepší kolekci svítidel. Podle Jana Plecháče se nápad zrodil po náhodném nálezu dřevěných forem (anglicky „moulds“) ve starém archivu. Kouzlo výsledného produktu spočívá v jisté nahodilosti – sklář vyfukuje sklo do dřevěné formy, to pak jako bublina stoupá vzhůru a vytváří vždy trochu jiný tvar. Osobitost každému kusu potvrzuje pořadové číslo, ručně vytesané do dřevěné konstrukce. Kontrast mezi průzračným českým křišťálem a bytelným dřevěným základem lampy zaujme na první pohled a přirozeně odkazuje k řemeslné tradici foukání skla do bukové formy.
Unikátní bylo i prostorové řešení expozice. Lampy visely nad prázdnými formami, ze kterých byly vyfouknuty. Kdyby někdo přestřihl jejich závěsné provazy, zapadly by do svých forem jako do stojanu na vajíčka. Stranou lamp visela i tradiční houpačka z kombinace dřevo - kůže vyrobená pro výstavu Křehký na letošním milánském festivalu designu Salone del Mobile, na které bylo občas možné spatřit rozesmáté dítě - a v podobném duchu vyvedený nábytek. Dřevo, parkety a houpačka tlumeně nasvícené pozoruhodnými, ručně vyráběnými svítidly vytvořily malý koutek nostalgie po dětství stráveném v dřevěných světnicích, kontrastující se soudobým populárním minimalismem a geometrismem.
A v říši světel ještě chvíli zůstaneme, další oceněné designérské duo Tadeáš Podracký a Markéta Kratochvílová totiž získalo cenu za nejlepší prototyp designéra za svou kolekci osvětlení Skywalkers ve spolupráci s firmou Preciosa Lighting. Tvary inspirované vesmírným vozítkem, připomínající satelit nebo vysílač, byly umístěny v umělecky zaměřeném studiu Arthouse. Skywalkers z vesmíru přinášejí specifickou atmosféru a autoři v nich rozhodně neusilují o konzervativní pojetí bytových doplňků.
Domovská instalace Preciosy pro Hotel Evropa se nesla v podobně magickém duchu a při jejím procházení jste mohli narazit třeba na strom, který místo šišek plodil závěsné lampy, nebo rudě nasvícený koridor se siluetou jelena na pozadí. V Arthousu jste se pak mohli setkat s konferenčními stolky od Studia deFORM. Na čem dalším se Jakub Pollág a Václav Mlynář podíleli a co chystají do budoucna, se můžete dočíst tady.
Se sklem a osvětlením pracovalo i studio Dechem, pustilo se ale i do bytových doplňků a právě za ně získalo cenu šéfredaktorů. Válcovité černé vázy připomínající věže továrních komínů, lampy ve tvaru pokřivených koulí, z nichž trčely nejrůznější objekty s maličkými diodovými světélky na špičce nebo vázy z mléčného skla s „nastřiženou“ stěnou, to vše zde bylo k vidění. Kromě toho také sada univerzálních nádob, mís a odstavných ploch. Skutečnou specialitou pak byla váza, jejíž svit se s rostoucím množstvím vody zintenzivňoval. Díky tomu všemu byl prostor doslova nasáklý originalitou a (opět) poměrně tlumené osvětlení vytvářelo komorní atmosféru malého podkrovního bytu, obydleného svérázným umělcem.
O tom, že ovoce nese i tradičnější přístup, se přesvědčil i tradiční výrobce nábytku z masivu JELÍNEK, jehož kolekce Lavista získala cenu za nejlepší nový nábytek. Jednoduché tvary, jasná funkce, žádné vytáčky, takový dojem expozice vyvolávala. Rozměrná postel, vměstnaná do poměrně skromné místnosti, přesto působila majestátně a její zadní část připomínala křídla vozů Formule 1. Celou kolekci charakterizovala střídmá elegance, umocněná jednoduchou a přesto působivou kombinací bílé a jedné ze tří nabízených barev.
Opačným směrem se vydal Tjep. Výstava s názvem Doba bronzová, která v sobě zahrnovala jak nábytek, tak nejrůznější doplňky, si odnesla cenu za nejlepší kolekci šperků a sestavena byla skutečně působivě. Barokně opulentní prostory Colloredo-Mansfeldského paláce daly třpytivým objektům náležitě vyniknout, světlo proudící sem okny se od nich odráželo a projasňovalo celý prostor a ze stropu byla zavěšena konstrukce, která upomínala na sakrální barokní umění, plné okřídlených andělů.
Bronzové konstrukty zaujaly také svým tvarem. Mnohdy to vypadalo, jako by z nich ještě odkapával tekutý bronz nebo byly naopak odhaleny až na samotnou kostru. Každý kus byl umístěn na bílé podložce, aby nesplýval s barevně příbuznou podlahou a ostatně i celým prostorem. Drahý kov se do barokního paláce přirozeně hodí již ze své podstaty a výrobky Tjepu vypadaly, jako by je do výstavních prostor tančírny někdo přenesl z trůnního sálu.
To šperkaři ze Zorya letos nepředstavili žádnou kolekci a vydali se velmi současnou cestou „lidového“ návrhářství. V rámci instalace Zdeňka Vacka a Daniela Pošty si totiž mohli kolemjdoucí vytvořit šperky vlastní, a to za pomoci provázků, stuh a nití, na které se daly navlékat nejrůznější kamínky, sklíčka a tak podobně. Autorský záměr byl jasný – vrátit dospělé do časů, kdy se lesklé harampádí nalezené na pískovišti nebo někde v trávě, měnilo v dětské mysli na dublony a smaragdy z pirátského pokladu a přivádělo k šílenství rodiče, kteří pak po bytě nacházeli špinavé střepy pivních lahví a zablácené kameny od potoka, považované jejich dětmi za kořist nevyčíslitelné hodnoty. Nová „kolekce“ Zorya tak bude bez nadsázky utkaná ze vzpomínek a fantazie. A tím se nemůže pochlubit jen tak někdo.
O návrat do dětství se pokusili i Vrtiška-Žák se svými Woo Toys, o kterých si na insidecor můžete přečíst samostatný článek. Prvotřídně zpracované hračky byly napíchnuté na tenké tyče v husté závěji všudypřítomných pilin. Temný a poměrně holý prostor dával třem drobným, nasvětleným objektům náležitě vyniknout a celá expozice tak trochu připomínala představení nového automobilu nebo drahého šperku, když se reflektory namíří na piedestal a všichni se zatajeným dechem sledují představení dlouho očekávaného výrobku. O dalších projektech, inspiracích nebo snech této dvojice si můžete přečíst v tomto rozhovoru.
Designblok naštěstí myslel i na studenty a letošní cenu za nejlepší školní prezentaci si odnesla Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Instalace s názvem black.byt byla svého druhu kafkovskou domácností, kde je vše natřeno načerno: stoly, lampy i bábovka. Na tomto tmavém pozadí pak byly umístěny nejrůznější výtvory studentů napříč obory v běloskvoucích variantách (hrníčky, sedačky, mísy), které tak mohly náležitě vyniknout. To, co se jinde zdůrazňuje nasvětlením a reflektory, tak studenti designu vyřešili přesně naopak – prostě ztmavili vše ostatní. Kolumbovo vejce, řekne si asi kdekdo. Nejdůležitější však je, že výborná myšlenka v praxi skutečně funguje a vystavovaných předmětů si nelze nevšimnout. Jestli vás myšlenka zaujala, více si o ní můžete přečíst zde.
A zatímco ostatní vystavovali bytové doplňky nebo nábytek, Jiří Příhoda se rozhodl vystavit celou budovu. Jeho stavení s názvem Poustevna získalo cenu za mimořádný počin mimo kategorie a jde o první stavbu z řady Příbytky pro pobřeží. Poustevna má být klidné místo, kam si člověk může zalézt a utéct tak před hektickým světem. Pracovna je otočená k pevnině a prostor pro spánek se sklání směrem k vodní hladině. Ideální kombinace – přes den se držet při zemi a v noci plout na vlnách snů. Samotná budova pak vypadá trochu jako zhmotněná nereálná touha, ale to vůbec nevadí. Má už totiž svého majitele a Příhoda plánuje řadu rozšířit o další kusy, takže se určitě máme na co těšit.
Mezi vítězi letošního Designbloku se objevila avantgarda i klasika, extravagantní moderna i příjemná elegance, celé budovy i malinké hračky. Je to tak zcela správně, protože design je především o rozmanitosti a nových nápadech, které se mohou zrodit kdekoli a u jakékoli práce. Ať už architekti, řemeslníci či technici, na letošním Designbloku měli šance všichni stejné.
Jaký je Váš názor?
Související články
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér VRTIŠKA • ŽÁK: Zvyšovat kvalitu českého designu je naším posláním 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Mladí a talentovaní na letošní přehlídce designu 
Heineken a jeho „Open your city" 
WOO toys 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu