Ve staré tovární hale se kdysi vyráběly motory, dnes žije architekturou. V přízemí domu v Pernerově ulici totiž sídlí ateliér Qarta. Ten se zároveň podílel na renovaci dalšího industriálního objektu, který dostal jméno Corso Karlín. Ateliér vede architekt Jiří Řezák a Corso považuje za nejdůležitější projekt studia. Už proto, že na něm dělal se známým španělským architektem Ricardem Bofillem. Dalším výrazným bodem v tvorbě ateliéru teď možná bude virtuální realita – architekti s ní už mají první zkušenosti.
Machine House, jeden z mnoha objektů, které Qarta v Karlíně renovovala. Dnes tu i sídlí.
V čele studia stojí architekti Jiří Řezák, David Wittassek, Rudolf Púchy a Martina Řezáková.
Ateliér jste zakládal před víc jak dvaceti lety a hned jste se dostal k velkému projektu s legendárním architektem. Jak se to seběhlo?
Za všechno může Petr Soukup, jeden ze spolumajitelů obchodu Datart, pro který jsme v roce 1996 dělali téměř všechny nové prodejny u nás i na Slovensku. Petr zároveň vlastnil několik objektů v Karlíně. Tehdy navázal spolupráci s Richardem Bofillem, společně renovovali Palác Karlín a další domy. Bofill brzy potřeboval k ruce lokálního architekta, my vyhráli výběrové řízení a pracovali s ním na několika návrzích. Zároveň jsme se zabývali urbanismem Karlína jako takového.
Na Corsu Karlín pracoval ateliér po boku Ricarda Bofilla.
To musela být skvělá zkušenost do začátků.
Rozhodně. O Bofillovi jsme se učili na univerzitě a najednou jsme s ním seděli u pracovního stolu. Bylo to jako dalších několik let školy. Pochopili jsme princip uvažování západního architekta, naučili se prodat svou práci i komunikovat. Vždy měl všechny detaily vymyšlené už na začátku projektu a zkoumal, jak dané materiály fungují v našem podnebí. Hlavně nespěchat, říkal vždycky. Tohle motto jsme od něj převzali. Protože v roce 2002 přišly povodně a bylo potřeba domy renovovat, spolupracovali jsme s Bofillem dohromady deset let. Díky tomu jsme se dostali k velkým zakázkám, na druhou stranu jsme neměli moc propracované portfolio, zabralo nám to spoustu času. Po krizi v roce 2008 jsme se dali dohromady s Davidem Wittasskem, který je dnes jedním z jednatelů ateliéru. Měl spoustu kontaktů na Moravě, což nám pomohlo s novými zakázkami.
Na první část navázal objekt Corso II.
V portfoliu máte ale mimo Corsa Karlín další desítky projektů. Třeba pavilon velemloků pro pražskou zoo z roku 2010. Jak jste se k takové škále návrhů dostali?
Čím jsme starší, tím méně se bojíme experimentálních projektů. Chceme zkusit všechno a nezavírat se do škatulky. Zároveň máme víc odvahy a zkušeností. Architekt v jistém věku dozraje, přestane spěchat, a pokud je jeho tvorba dost kreativní, zůstává za ním. Investoři se mu pak nebojí svěřit neobvyklé projekty. U pavilonu velemloků jsme řešili také technologickou stránku – pražská zoo je výjimečná tím, že se tu mloci množí. Museli jsme proto vymyslet vhodné prostředí; navrhli jsme pro ně kádě skryté v zázemí. Mloci vylézají jen za tmy, a tak jsme pavilon částečně zakopali pod zem, aby tam bylo větší šero. Moc nám pomohl skvělý tým ošetřovatelů.
Ateliér Qarta stojí i za návrhem pavilonu velemloků, který najdete v pražské zoo.
Bydlení tvoříte nejen pro mloky, ale i pro lidi. Jaké rezidenční projekty byste vyzdvihnul?
Rozhodně bytové domy Origami, které jsme nedávno realizovali na Praze 6. Zmínil bych i rodinný dům Tabášek s velikou zahradou. Podařilo se nám tu vytvořit synergii mezi interiérem a exteriérem podobně jako u domu pro basketbalistu Petra Czudka. Ten ani po deseti letech od realizace v domě nic nezměnil, což nás moc těší.
Bytové domy Origami sesbíraly několik ocenění. Foto: Baumit.cz a Lukáš Žentel
Rodinný dům Tabášek téměř splývá s okolní zelení. Foto: Jiří Hurt
Před deseti lety navrhla Qarta dům pro basketbalistu Petra Czudka.
A komerční projekty?
V Opavě jsme renovovali Tyršův stadion – do staré haly z 60. let jsme umístili běžeckou dráhu a na kraj sportoviště postavili budovu tvořenou ze tří kvádrů. Nedávno jsme zase dokončili kancelářskou budovu FIVE na pražském Smíchově. Vrátili jsme se tu k výtvarné stránce architektury, která byla do té doby v případě kanceláří trochu v pozadí. Do interiéru jsme třeba umístili obrovský obraz od streetartového umělce a maskéra Jakuba Matušky.
Tyršův stadion v Opavě revitalizovala Qarta před šesti lety.
Kanceláře FIVE ateliér nedávno dokončil na Smíchově. Foto: Skanska
A na čem teď pracujete?
Na Proseku například navrhujeme další bytové domy, pro jihlavskou univerzitu zase moderní samostatnou přístavbu. Děláme taky na návrhu domu, kde je teď dočasně kavárna Vnitroblock. Pracujeme zároveň na vinařství v Tróji a modlitebně pro Českobratrskou církev na Kladně. Čím dál tím častěji děláme věci, které nás opravdu baví. Jednou bych si chtěl vyzkoušet i nějaký projekt u moře.
La Bottega Linka, restaurace podle návrhu ateliéru Qarta.
Nedávno jste na Facebooku sdíleli fotku, jak zkoušíte virtuální realitu. Pomáhá vám při práci?
Teprve s ní začínáme. První revoluci v architektuře znamenaly počítače a digitalizace, teď přišla virtuální realita.
3D tisk vás nenadchnul?
To je pro mě slepá ulička – pro tvorbu modelů je moc přesný, ztrácí se prostor pro představivost a abstrakci. Modely raději děláme na řezačce a hrajeme si s legem. 3D tisk se hodí spíš pro obory, kde je možné vytvořit model 1:1.
V čem je virtuální realita lepší?
Je to úžasný prostředek pro prezentaci projektu. A to jak veřejnosti, tak investorovi. Ten může vidět, jak bude prostor vypadat, i co se barev týče – jednodušeji ho pak přesvědčíte o návrhu. Zkoušeli jsme do virtuální reality převést třeba návrh domu a procházeli jsme si interiéry. Až jsme se lekli, jak moc jsou pocity z prostoru opravdové, třeba když jsme vrávorali nad dírou. Rozhodně jdeme do toho, už objednáváme několik přístrojů.
Pernerova 57, Praha 8
Jaký je Váš názor?
Související články
Obchod, galerie, kavárna. SmetanaQ je činžák plný designu 
La Bottega Linka: Itálie nejen na talíři 
Osiřelý dům na Smetanově nábřeží zaplní design 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu