Usedlost na samotě od Lenky Míkové ukazuje krásu poctivého řemesla

Čím víc podléháme chaosu velkoměsta, tím víc toužíme po příležitostném úniku a klidu – třeba do přírody. V jižních Čechách stojí na somotě chalupa, která na první pohled vypadá jako klasické vesnické stavení. Uvnitř ale skrývá několik zajímavých moderních prvků. Rustikální objekt renovovala architektka Lenka Míková a představila tu příjemnou kombinaci starého a nového.

Architektka dostala za úkol renovovat starou chalupu a stodolu, ukázalo se ale, že jsou stavení ve špatném stavu. Lenka Míková tedy hledala cestu, jak vytvořit autentickou stavbu, která by zároveň splňovala současné standardy a navázala na původní charakter lidové stavby. „Vyhovět současným nárokům na komfort, a přitom udržet původního ducha stavby je velká výzva,“ míní architektka Lenka Míková, „naším cílem byla spíš přirozenost než dokonalé formální napodobení.”

Na tradiční vesnická stavení odkazují hlavně použité materiály: ručně opracované dřevo, kámen a hlína. „Vnáší do stavby nedokonalost, která se stala zásadním prvkem projektu,” říká autorka návrhu. Zvolené materiály zároveň budou přirozeně stárnout a postupně domu dodávat punc minulosti. Nepřesnosti a zub času jsou v tomto případě vnímány jako výhoda.

Stodola i chalupa stojí na svažitém terénu na úplné samotě. Architektka ponechala jejich tvarosloví a změny přichystala hlavně uvnitř. Interiér otevřela až do krovu, díky čemuž vynikl podstatný původní prvek: černá kuchyně. Ve stodole zase Lenka Míková zdůraznila průhled skrz původní vrata. Za pozornost stojí i nový černý „komín“, který architektka vestavěla. Ukryla do něj hygienické zázemí a zároveň jím podepřela schody do patra. „Ve stodole se tyčí tato vestavba jako dominanta, v chalupě je naschvál nenápadná,” říká Lenka k návrhu.

Chalupa i stodola mají oddělené funkce. Roubenka slouží jako hlavní obydlí a nabízí klidné a nerušené zázemí. Odkazuje na staré chalupy, a proto je tmavší, uzavřená a intimní. Charakterizují ji hlavně vzorně řemeslně zpracované prvky jako trámy, roubení, hliněná omítka či ručně štípaný šindel. K nim přidala architektka vložené patro a zádveří. „Nové prvky mají být nenápadné,” popisuje architektka. Teplo v zimě zajišťuje velká pec s nahřívaných ležením. Hold tradičnímu řemeslu vzdává i nábytek, většinou vznikl na míru.

Zato stodola se používá spíš příležitostně. „Slouží jako letní obývák, prostor pro hosty a technické zázemí. Také samotné pojetí rekonstrukce je uvolněnější,“ říká Lenka Míková. Stodolu definují původní kamenné stěny, doplňuje je beton. Aby vynikl krov a stodola působila světle, jsou povrchy nad úrovní kamenných stěn nabílené. Skládací okna vedou do zahrady a na louku za domem, zároveň nabízejí průhled celou stavbou a výhledy do okolí stejně jako prosklení ve štítu. Srdcem stodoly je atypický krb od ateliéru Hořánek, který stojí na kameni z nedaleké stráně.

Lenka Míková v jižních Čechách předvedla, jak může vypadat klidné útočiště, které čerpá z minulosti i současnosti. Majitelé tu nacházejí úkryt před všednodenním spěchem – společnost jim dělají jen stromy a srnky.

Lenka Míková

Myslíkova 9, Praha 1