Time for design: ohlédnutí za přednáškovým cyklem

Od března do května tohoto roku představila Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze cyklus přednášek Time for design. Téma jednotlivých přednášek mělo každý čtvrtek společné jmenovatele – ekologii, udržitelnost a nové tendence v designu. Cyklus zahrnoval celkem osm přednášek, v nichž dostali slovo přední designéři, architekti, historici či kurátoři designu. Za koncepcí a realizací tohoto projektu stojí studentka Teorie designu a nových médií na UMPRUM Martina Bursíková, kterou jsme pro vás vyzpovídali.

 

Jaká byla vaše cesta k profesnímu zájmu o téma udržitelnosti?

Tématem se zabývám už od základní školy, kde jsem vyhrávala soutěže ve třídění odpadu. Ale doopravdy jsem se této tematice začala věnovat během studií italianistiky na FFUK. Hodně mě ovlivnila problematika ekologické mafie a nakládání s toxickým odpadem v oblasti jižní Itálie, Kampánie. Na toto téma jsem pak napsala i svou bakalářskou práci. Pamatuji si, jak se mě na přijímacím pohovoru na UMPRUM ptali, čemu jsem se věnovala ve své bakalářské práci a překvapený výraz ve tvářích zkoušejících, když jsem odpověděla: “ekomafii a odpadové politice v jižní Itálii.“

 

Jak jste postupovala v koncipování programu přednášek Time for Design?

Prvním impulzem, který mě vedl k uspořádání přednášek na téma udržitelnosti a současného designu, byla moje roční stáž v ateliéru produktového designu na UMPRUM. Měla jsem jako studentka teorie designu možnost pozorovat vývoj nových produktů a kolekcí. Ačkoliv na půdě UMPRUM vzniká řada velmi kvalitních děl, byla jsem velmi překvapená, že tematice ekologie a udržitelnosti se věnuje jen opravdu zanedbatelné procento. Určitě bych tento fakt nevyčítala studentům ani profesorům, je to dáno spíše obecnou absencí této tematiky u nás. Pokud nestudujete ekologii nebo environmentalistiku, nepřijdete s touto tematikou skoro vůbec do styku. Mým cílem nebylo vysvětlit studentům, co je to ekologický výrobek, ani jim vštěpovat ekologické uvažování. Jak říká moje oblíbená autorka, Dorothy MacKenzie: „Normální je udržitelné. Abnormální nebo výjimečné myšlenky a chování zůstanou abnormálními a výjimečnými a nikdy se jim nepodaří být masově přijímány.“ Vadí mi, když se ekologická tematika prosazuje nekompromisně a dogmaticky, lidé ji tak a priori odmítají, a to je podle mě ta největší chyba. Proto se skoro polovina přednášek věnovala současnému designu a novým tendencím, tematice udržitelnosti se věnovala její druhá část. Oboje se do jisté míry překrývá a viděla jsem proto jako důležité tato témata neoddělovat.

Proč jste si zvolila zrovna půdu UMPRUM, bylo vaším cílem zaměřit cyklus především na studenty umění?

Design má podle mého názoru obrovský potenciál se na udržitelnosti podílet. Je neoddělitelnou součástí průmyslu a výroby a je v mnoha směrech schopen ovlivnit finální produkt, který jde na trh a často až do našich domácností. Mnoho lidí nahlíží na design jako na komerční a tedy "zavrženíhodnou" disciplínu. Neuvědomuje si ale, že právě design má obrovský potenciál věci změnit k lepšímu. Samotný designér musí mít v dnešní době nejen technické znalosti, informace o vlastnostech nových materiálů, ale musí se věnovat i komplexním rešerším na poli šetrného přístupu k designu. Ecodesign je komplexní disciplína, jehož podstatou je tzv. metoda LCA (anglicky life cycle assessment). Jedná se o analytickou metodu hodnocení dopadů na životní prostředí výrobků, služeb i technologií, které jsou posuzovány z hlediska jeho celého životního cyklu (a to na základě vlivu materiálových a energetických toků). Tato metoda má své počátky už v roce 1969, kdy si nechala společnost Coca-Cola vypracovat analýzu hospodaření s obaly svých nápojů.

Který projekt vás svým přístupem k udržitelnosti poslední dobou zaujal?

Zajímavým projektem, na který jsem narazila v poslední době je projekt Envirobank, který vznikl napříč Austrálií a zavádí tzv. recyklomaty. Tyto automaty fungují na bázi odměn za váš šetrný přístup k životnímu prostředí. Skrze automaty iniciativa motivuje k častější recyklaci a snaží se tak zmírňovat negativní dopady obalového průmyslu na životní prostředí. Za vložené plastové láhve a plechovky, ze kterých automat snímá čárové kódy (a rovnou tak třídí plasty a hliník), dostanete lístky na autobus, poukázky na občerstvení či slevový kupon na nákupy. Recyklovaný plast je pak využíván na výrobu plastového nábytku či kobercových vláken, plechovky pak na součástky automobilů či na výrobu plechovek nových.

Dalším obdobným projektem je Recyclebank, udělující ceny chytrým a inovativním nápadům, které zohledňují udržitelnou budoucnost. Oceňovány jsou tu projekty zvyšující povědomí o ekologii, recyklaci či výukové programy propagující zelenější cesty. Recyclebank sídlí v New Yorku a má své pobočky ve Filadelfii a Houstonu. Způsoby odměn probíhají systémem slev u tisíců lokálních podniků. Program je založen na sbírání bodů, které získáte environmentálně přátelským chováním, jako je recyklace ve vlastní domácnosti, co nejefektivnější využití energie, spotřeba vody či nakupování zelenějších produktů. Recyclebank spoléhá na digitální média, sociální sítě, mobilní aplikace v chytrých telefonech, edukativní hry a především motivační sbírání bodů a kvízy, které přimějí spotřebitele zajímat se o ekologii a udržitelný rozvoj.

Podobně jako Martina věříme, že velké firmy mají technické know-how a zdroje, aby mohly upozornit na danou environmentální problematiku a navrhovat nová řešení. Jak sama dodává - v první řadě je třeba přesvědčení, že design, který bere v potaz environmentální hlediska, může být komerčně úspěšný, funkční a esteticky atraktivní. Vyrábět kvalitní produkt, zároveň si zachovat udržitelný přístup a nenavyšovat cenu produktu, to je v současné době zásadní výzvou nejen pro designéry.

Pokud vám přednášky utekly, ale témata vás zaujala, nezoufejte - záznamy naleznete v archivu ČT24 ještě dnes. Martina Bursíková do budoucna chystá další cykly přednášek, workshopy a obdobné aktivity, máme se tedy ještě na co těšit.

Jaký je Váš názor?