V hlavním městě Moldavska, Kišiněvě, vznikl unikátní projekt. Jedná se o kavárnu, kam lidé nepřicházejí za kávou a posezením s přáteli, ale proto, aby se vzdělali v různých oblastech vědy. To vše je dílem mladé tamější designérky a fotografky Anny Wigandtové. Cílem této ojedinělé studijní platformy bylo podnítit lidský zájem o to, jak věci kolem nás fungují a jaký podíl na tom má věda.
V centrální části Science Cafe se nachází složitá konfigurace různě tvarovaných kancelářských stolů a židlí. Stoly se vyznačují přísně geometrickými tvary, které dohromady tvoří obrazec: linie vnější hrany následuje tvar čtverce, prostřední je kruhová a centrum útvaru představuje nejmenší stůl ve tvaru rovnoramenného trojúhelníka. Uspořádání ale není neměnné, každý návštěvník si může stoly přizpůsobit podle své potřeby. Wigandtová se zde inspirovala dílem Johannese Keplera Mysterium Cosmographicum (Kosmografické mysterium), ve kterém se autor zabýval geometrickými tvary, které utváří svět a vytvořil tak model skládající se z různých polygonů v určitých poměrech, které se nacházejí v jednom kruhu. Tento model pocházející z konce šestnáctého století pak designérka zformovala do ojedinělé stolní konstrukce, jejíž součástí jsou i příčky zavěšené nad ní, které představují obrysy kvádru.
Nejvýznamnějším dílem samotné designérky je ale osvětlení, a zejména to centrální. Majestátní závěsný lustr vytvořila pomocí 408 zkumavek, do kterých nalila tmavě oranžovou tekutinu a zavedla malé LED žárovky. Svítidlo je pozoruhodné také tím, že se jeho barvy v jednotlivých patrech liší: od tmavě oranžové v dolní části, přes světle žlutý odstín v prostřední části, až po růžovou v nejvyšších místech. Na stoly pod ním jsou tak vrhány různé světelné odstíny. Lustr až zámeckého charakteru je podporován několika přídavnými lampičkami okolo něj.
Zkumavek Anna využila i u lamp nad jídelním stolem v zadní části místnosti, kde se mohou návštěvníci sami obsloužit. Jsou zde seskupeny po šesti kusech a dohromady vytvářejí válcovité objekty. Nad stolem jich je zavěšených celkově osm. Designérka pracovala i s pozadím, které vytváří zadní stěna – svítilny příjemně kontrastují s béžovou plochou za nimi a ještě více tak vystupují do popředí.
Zadní stěna má však také svou specifickou funkci, a to funkci úschovnou. Moldavská designérka totiž vyrobila buňky, kam si mohou návštěvníci odkládat věci. Buňky jsou formované do tvaru pravidelných šestiúhelníků, kde v sobě každý hexagon ukrývá čtyři menší skříňky: dvě ve tvaru trojúhelníka a dvě ve tvaru kosočtverce.
Samoobslužná kavárna slouží také jako knihovna. Na obou bočních stěnách najdeme police s knihami zaměřenými na problematiku široké škály vědních oborů. Kdokoliv si tak může vybranou publikaci zapůjčit a přečíst si z ní zajímavou pasáž v jednom z mnoha útulných křesílek, které najdeme spolu s menšími stolky, připomínajícími díla kubistických návrhářů, umístěné podél polic s knihami. Svazky jsou rozdělené do několika kategorií. Najdeme zde díla o stavebním a strojním inženýrstvím, strojařství, tvorbě životního prostředí, stavbě lodí, letectví, chemických technologiích, nukleární vědě či díla o bioinženýrství.
Světlům a nábytku dává vyniknout tmavěmodrý strop a decentní šedá podlaha. S tmavými odstíny korespondují židle a křesla šedé barvy a černé desky stolů. Přirozené světlo sem pak přinášejí prostorná okna, která jsou ozdobená jemnými technickými nákresy. Jejich výklenky dekoruje tematická výzdoba.
Designérka Anna Wigandtová vytvořila komplexní prostor, kde všudypřítomné geometrické tvary vystupují do popředí a člověka nutí dozvědět se více o tom, jak fungují nejrůznější zákonitosti kolem nás. Návštěvník si pak může pouze vybrat oblast, které by rád více porozuměl, a strávit tak čas užitečným způsobem – čtením odborné literatury s kávou v ruce.
Jaký je Váš názor?
Související články
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu