Restaurace Willmott’s Ghost: oáza tisícovky rostlin ve víru velkoměsta

Restaurace jako ze science fiction. Tak by se dal nazvat italský podnik Willmott’s Ghost v Seattlu, jenž zvenčí opravdu připomíná jakýsi neidentifikovatelný útvar, který si uvnitř žije vlastním životem. A to doslova, ve skleněné kopuli totiž najdete na tisíc různých druhů rostlin ze všech koutů světa. Za tímto netradičním konceptem stojí architektonické studio Heliotrope Architects, které se zaměřilo na propojení městského života s přírodou.

Když vstoupíte dovnitř, přivítá vás příjemný interiér restaurace s otevřenou kuchyní, kde uvidíte kuchaře v akci. Pokud budete pokračovat do dalších pater, dýchne na vás svěží vůně a okouzlující zeleň. Třípodlažní restaurace poskytuje místo až padesáti hostům. Svůj název získala po květu bodláku, pokřtěného na počest viktoriánské zahradnice Ellen Ann Willmott.

Restauraci vede oceněný šéfkuchař James Beard Renee Erickson se svým týmem. Pochutnáte si tu na pizze al taglio v římském stylu i italských koktejlech.

Tradiční italská kuchyně se zde prolíná s moderní architekturou v čele se skleněnou a ocelovou strukturou. Architekti se nechali inspirovat jedinečnou geometrií budovy i světlým, vzdušným prostředím moderních muzeí a galerií v blízkosti. Ukázalo se, že oblast, ve které se restaurace nachází, je pro ně neuvěřitelnou a inspirativní výzvou. Okolní budovy jsou totiž diametrálně jiné, hranaté a plné křivek. Proto zvolili zcela odlišný koncept.

Skleněný obvod fasády jako by objímal kožené bankety a kabiny. Prostor vyplňují zakřivené stěny obložené dřevem, připomínající rýhování po stranách mincí. Zakřivený je také bar, který zdobí italská mramorová deska.

Italské jídlo a kultura ovlivňují také paletu samotných materiálů. Pizza Margherita nebo italská vlajka se promítají do jemnějších pastelových odstínů bílého mramoru, růžových dlaždic i tónů máty a lesní zeleně. Pocit tepla a útulna dodávají bílé dubové židle, stolní desky i barové stoličky.

Toalety zdobí mosazné prvky a růžové marocké dlaždice.

„Udělali jsme z našeho řemesla hlavní složku restaurace,“ říká majitel a šéfkuchař Jeremy. Restauraci bylo těžké postavit kvůli zakřivené povaze budovy a sofistikovanému mechanickému systému nad i pod restaurací, který udržuje rostliny naživu. „Budova neposkytovala ani dostatek prostoru pro manévrování a nakládku vybavení. Bylo to jako stavět loď v láhvi," dodávají architekti.

Originální kresba Ellen Lesperance je osvětlena mosaznými svítidly.

Elegantní materiály z mramoru, dlaždice i mosaz v kombinaci s pastelovou paletou barev dodávají interiéru punc originality. Atmosféru doplňují i organické formy a zakřivení pultů, stěn či polic. Jídlo a architektura se tu setkávají v prostoru, který ctí kulinářské tradice Itálie a zároveň také odráží moderní strukturu.

A kde najít oázu klidu ve víru velkoměsta u nás? Třeba v pražské restauraci NOSTRESS.