Jedno ze Superstudií letošního Designbloku neslo název Hra a výstavy v budově někdejší základní školy pojaly toto označení skutečně zeširoka. Hra s očekáváními, hra s prostorem, se smysly, s materiálem - na všechny tyto variace bylo možné po cestě dlouhými chodbami narazit. Mnohé z nich měly jako leitmotiv fyzickou zkušenost a zapojení návštěvníka do prostoru expozice, výběr z těch nejzajímavějších vám přinášíme v následujících řádcích.
Vítězná intimita
Začneme však paradoxně v Superstudiu Evropa, kde společnost Hansgrohe vystavovala vítězný projekt své soutěže Axor H2O story. Návrh veřejných koupelen Seeneed citlivě pracuje s konceptem intimity, která v prostorech plných odhalených těl takřka neexistuje. Barbora Procházková z Ateliéru Design Interiéru Univerzity Jana Evangelisty Purkyně vytvořila místnost osvětlenou pouze bodovými podlahovými a stropními diodami, díky čemuž se veřejný prostor alespoň částečně stává prostorem soukromým, respektive umožní vytvořit si svůj vlastní, potemnělý kout. Zemní světla odhalují postavu pouze po kotníky, diody u sprch a sušáků zase nasvětlí jen hlavu toho, kdo zařízení zrovna používá. Při průchodu tak nehrozí srážka (vidíte nohy ostatních přítomných), ani kolize dvou lidí u jedné sprchy (hlava useknutá světlem někde u krku jasně signalizuje, že sprchu zrovna někdo používá).
Seeneed je tak svérázným komentářem k lidskému pojetí intimity a zároveň k ostychu z odhalování. Soudobá vizuální kultura je plná „dokonalých“ těl a lidé se za své postavy stydí více než kdy dříve. Skrytím problémových partií vzniká prostor plovoucích hlav a samohybných chodidel, který snad někoho přivede k zamyšlení, jestli na celém tom našem pojetí těla není něco špatně. Expozice pochopitelně nenabízela možnost osprchovat se, sušáky však byly plně funkční a kolemjdoucí si tak mohli vyzkoušet, jaké to je, když na ně ze tmy nad jejich hlavami fouká horký vzduch.
Cesta za světlem
Zcela opačným směrem se vydali světelní designéři z HALLA, tentokrát už v Superstudiu Hra. Průchod do expozice částečně připomínal výše zmíněný Seeneed – zahnutá chodba k expozici byla nasvětlena jen úzkými LED diodami po stranách, které pulzovaly do rytmu hudby a vytvářely tak příjemný vizuální zážitek. O to větší šok však návštěvník zažil při vstupu do prozářené místnosti s kruhovým stropním osvětlením, a mnoha dalšími světelnými prvky na stěnách.
Tvarově rozmanité, polohovatelné dřevěné lampy ARBO ukázaly, že i vysokovýkonné (120lm/W) světelné zdroje mohou v kombinaci s příjemným materiálem do prostoru přinášet teplo a že současný trend zasazovat žárovky do kovu nebo plastu nemusí být nutně nejlepší volbou. Svítidla ze sibiřského dubu vyrábí HALLA v několika variantách, architekt Luka Križek myslel jak na závěsná svítidla, tak nástěnné lampy.
Oldschoolové dřevěné konstrukce vyvažovaly hliníková svítidla z řady SANT od designéra Roba van Beeka. Chirurgicky přesné tvary a černo-šedo-bílá kombinace vyvolávaly zcela opačný dojem než útulné ARBO. SANT se bude perfektně vyjímat v každém moderně zařízeném bytě, jeho minimalistický vzhled neruší a hodí se k vzdušným interiérům. Pokud je svítidlo zavěšeno podél holé zdi, tak s ní díky svému geometrickému tvaru zdánlivě splývá a vytváří přirozené světelné pole. Barva světla se dá navíc míchat a uzpůsobovat momentálním náladám nebo potřebám.
Dvojici doplňovala ještě řada svítidel INDI+, která letos získala prestižní Red Dot Award. INDI v sobě funkčně spojuje hned několik prvků – je to jednak svítidlo, ale také věšák, polička nebo třeba držák na cokoli, co je zrovna třeba odložit. Hodí se do každé části domu, v koupelně může sloužit jako odkládací prostor a věšák na ručníky, v kuchyni nebo jídelně jako polička na hrníčky, v ložnici jako svítící noční stolek. Háčky, držáky a odkládací plochy lze navíc libovolně kombinovat a nastavit si tak toto multifunkční zařízení podle vlastních potřeb. Užitečnost v kancelářských nebo prodejních prostorech pak asi není třeba rozebírat. Za návrhem INDI, stejně jako celou instalací HALLA v rámci designbloku stojí mladý designér Matúš Opálka.
Jízda virtuální krajinou
Na Designbloku se prezentovaly i dvě sportovní značky, které si obě vzal do parády Ateliér produktového designu pražské UMPRUM pod vedením Michala Froňka a Jana Němečka z Olgoj Chorchoj. Tým okolo cyklistických kol značky Specialized vytvořil aerodynamický tunel s dvěma k zemi zafixovanými koly. Kdo na ně nasedl a začal šlapat, kolem toho začal fučet vítr jako při skutečné jízdě krajinou. Ústřední mantrou Specialized je totiž aerodynamičnost, tunel tak měl simulovat zběsilé svištění, které kolo, ale i doplňky jako helmy nebo speciální obuv díky svému tvaru umožňují.
Kromě aerodynamičnosti se Specialized dlouhodobě zaměřuje na technické inovace: používá moderní materiály jako karbon nebo speciálně upravený hliník, vybavuje svá kola nejnovějšími technologiemi na odpružení (technologie FSR umožňuje upravit systém odpružení u každého kola na míru), zabývá se i pohodlností jízdy a mimo jiné má i speciální řadu kol pro ženy, kterou vyvíjí ve spolupráci s odborníky z Boulder Center for Sports Medicine. Návrhy kol tak vznikají ve vědecko-technickém prostředí, probíhá během nich řada anatomických a antropometrických testů a konstrukce každého prvku se řeší samostatně.
Společnost má i vlastní program Body Geometry Fit, při kterém odborník na zákazníkovi provede sérii testů (celková síla, ohebnost svalů, historie zranění apod.) ve snaze navrhnout pro něj co nejideálnější konstrukci. S trochou nadsázky by se dalo říct, že cílem Specialized je splynutí lidského těla s kolem, ideální propojení člověka a mechanismu ústící v co nejefektivnější a nejpohodlnější jízdu.
Za zmínku stojí fakt, že podobně jako u předchozích dvou instalací se i tady pracovalo s kombinací tmavého prostoru (tlumené světlo a černé stěny) s halogenovým nebo diodovým bodovým nasvětlením. Kola na stojanech byla obehnána v zemi zabudovanými zářícími ovály, podobně fungovaly i tabule s logem firmy. Ty oddělovaly "tunel" s koly od vstupní části prostoru, čímž ještě umocňovaly dojem „virtuální reality“ při šlapání proti proudu větru. Po levé straně tunelu byly navíc na zeď promítány ve smyčce dvě na sobě nezávislé projekce pražských reálií, reagující na rychlost šlapání. Čím rychleji dotyčný šlapal, tím rychleji ubíhala i promítaná krajina, včetně chodců, aut a cyklistů. Dojem profesionality umocňovaly křídou na zdech načrtnuté vizualizace fyzikálních zákonů, působících během jízdy.
Industriál v rytmu tance
Druhá sportovní expozice se nacházela v prostorách tělocvičny a ve spolupráci se studenty produktového designu si ji vzala na starost společnost Nike. Nesla název Nike Women Studio a jak už z názvu vyplývá, byla zaměřena na ženy. Podobně jako měla výstava Specialized představit nejnovější inovace v cyklistice, společnost Nike ve svém Women Studiu představovala běžeckou obuv a související doplňky, jakými byly například nepromokavá bunda nebo běžecká vesta do chladného počasí.
Ve velké míře expozici ovládly, v kontrastním poměru k jejímu industriálnímu duchu, světelné neony. První pohled diváka směřoval k rozměrnému světelnému nápisu "Zoom" na surové cihlové zdi, shůry na něj shlížely zavěšené mikiny a bundy se svítidly zkříženými za zády i nasvícená hesla jako „žij, běhej, trénuj“ představující filosofii firmy. Až muzeálně zde byl představen jeden z hlavních bodů prezentace - nová kolekce obuvi. Bota jakoby levitovala nad pruhem zrcadla, aby měl divák šanci vychutnat si každičký detail, dokonce i samotné podrážky. Výrazná světla, společně s četnými odrazovými plochami, pak vytvářela jedinečnou atmosféru v prostoru odkazujícím se na industrialitu tělocvičen.
Nezůstalo ale jen u předvádění nové kolekce. Nike si v rámci expozice dala za cíl aktivně propagovat trénink, běh i volný čas a dokonce uspořádala několik ukázkových tréninků a párty, během kterých si návštěvníci mohli představované vybavení vyzkoušet. A že to Nike s rozpohybováním návštěvníků myslí vážně, se mohl každý přesvědčit u speciálního fotografického studia, které zachycovalo jednotlivé fáze pohybu každého, kdo se odvážil postavit před speciální fotoaparát. Vznikla tak individuální koláž jednotlivých pohybů, lidské tělo zachycené v čase na jediné fotografii.
Lípové posezení
Na závěr je třeba zmínit dominantu Superstudia Hra, stromovou instalaci Maxima Velčovského, která vítala návštěvníky hned u vchodu a spojovala v sobě bar, kavárnu a posezení. Do koruny stromu umístil známý designér odpočinkovou zónu vybavenou nábytkem ikonických společností Vitra a Artek, pod korunou se nacházel bar obtočený kolem kmene. Zbývá tak už jen dodat, že letošní Designblok hravého ducha rozhodně nezapřel.
Jaký je Váš názor?
Související články
Uhrančivé struktury 
Vojtěch Geryk pro Samsung: Podmořské dobrodružství v secesním hotelu 
Návaznost na prostor 
Mladí a talentovaní na letošní přehlídce designu 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu