Když se řekne Designpropaganda, mnozí budou vědět, že jde o jeden z prvních obchodů se špičkovými designovými produkty u nás. Už málokdo ale bude umět odpovědět na otázku, kdo za projektem stojí. My ji známe a rádi se o ni s vámi podělíme.
Pavel Procházka, zakladatel obchodu Designpropaganda, ještě před 10 lety bydlel ve Švýcarsku. Obchod založil v roce 2004 v Poděbradech, roku 2009 ho přesunul do hlavního města. Tehdy začínal s 5 značkami, dnes jich nabízí přes 90. Na e-shopu najdete na 3500 položek v různých cenových relacích. Zakoupit tu můžete výrobky nejen proslulých firem jako Kartell či Vitra, ale i malých a komorních výrobců.
Designpropaganda má skladem nejprodávanější kusy sedacího nábytku. Když vás tedy nějaký produkt na webových stránkách zaujme, Designpropaganda vám ho přiveze na prodejnu, kterou najdete na adrese Vinohradská 34. V obchodě si předmět můžete prohlédnout a vyzkoušet. Jak říká sám Pavel Procházka: „Těžko si kupovat židli, když si na ni zadek nesedne.“ Co víc, produkt si zákazník může i zapůjčit domů a vyzkoušet, zdali danému prostředí padne. Když si neví rady, poradí mu přímo majitel. Ten sám své klienty často navštěvuje a doporučuje, co a jak s doplňky. Stoly a skříně si klienti vybírají v katalogu. „U těchto produktů jde prěvážně o samotný design a všechny normy - třeba výška a délka - jsou pevně dané," říká Procházka.
V našem rozhovoru se dozvíte, jak se vlastně ocitl ve Švýcarsku, co ho přitáhlo zpátky do Prahy i podle čeho vybírá firmy, které v Designpropagandě zastupuje.
Kudy vedla vaše cesta k designu?
Úplně z jiného oboru, vystudoval jsem elektrotechniku. První zážitek s designem mám z raného dětství. Když mi bylo 5 let, zaujalo mě u známých Corbusierovo lehátko. Rodiče mě málem museli odnést domů i s ním. Ovlivnila mě jistě i matka, která je velká estétka.
Lehátko Chaise Longue LC4 vzniklo ve spolupráci Le Corbusiera, Pierra Jeanneret a Charlotte Perriand. I když je původní návrh z roku 1928, produkt se proslavil až v 60. letech díky italskému výrobci Cassina.
Jak jste se ocitl ve Švýcarsku?
Rodiče v roce 1981 utekli z Poděbrad před komunisty do Švýcarska, kde jsem vyrůstal. Teprve před 10 lety jsem se vrátil, seznámil jsem se totiž se svou současnou českou manželkou. Nábytek jsem prodával i ve městě kousek od Zurychu a pomáhal lidem se zařizováním interiérů. Tehdy jsem si říkal, že bych měl jednou rád svůj vlastní obchod.
Svůj byt v Poděbradech si Pavel Procházka navrhl sám.
Byznys ve Švýcarsku jste úplně opustil?
První dva roky jsem se každý druhý víkend vracel do Švýcarska. Později jsem se naprosto přesunul do České republiky za roustoucím úspěchem firmy. Dnes bydlím v Poděbradech, mám to tam rád. Lázeňská atmosféra není hektická. Mám 100 metrů od domu jezero, blízko jsou i cyklostezky a golfové hřiště. Tam všude moc rád trávím čas.
Jak to na tuzemském trhu v roce 2004 vypadalo?
Pořád to bylo podhoubí. Design zajímal úzkou skupinu lidí, kteří se orientovali v zahraniční nabídce. V porovnání s dneškem to ovšem bylo úplně něco jiného, urazili jsme dlouhou cestu. Přibližujeme se pomalu západu. Designové produkty si tehdy kupovali hlavně ti, kdo žili nějakou dobu za hranicemi.
Dokážete blíže charakterizovat v čem se situace postupně mění?
Dříve si movitý člověk jako první koupil drahé velké auto a oblek – věci, které jsou na první pohled dobře vidět. Dnes myslí i na interiér a kvalitní produkty. Změnu vidím také na naší klientele: design nakupuje i střední vrstva. Do obchodu mi chodí pár, který každý měsíc našetří na jednu židli od Vitry a plní si tak sen.
Přibližujeme se tedy i Švýcarsku?
Je to těžké. Platy Čechů a Švýcarů jsou nesrovnatelné. Tam si koupí třeba židli Panton od Vitry i obyčejný řemeslník. Roli hraje také mentalita a vnímání: tam vidíte špičkový design na každém kroku, u nás ho lidi berou za luxus. Švýcaři mají doma často tak 2 až 3 věci od ikonických designérů, tradice se předává z generace na generaci. Vztah k designu buduje převážně to, že se lidé už od dětství setkávají s různými designovými předměty: ať už na návštěvách či doma. S designem tak přímo vyrůstají. Takto se stává špičkový design součástí domácností, což je u nás stále výjimečné. Investice do architekta či designéra Švýcarům nepřijde zbytečná. Podobné je to v Rakousku, Německu či Itálii.
UPŘÍMNOST NAD ZLATO
Svým klientům radíte vy osobně?
Ano, pokud zrovna nemám schůzku mimo prodejnu, jsem v obchodě v podstatě non-stop. Raději produkt vůbec neprodám, když vidím, že nevyhovuje požadavkům klienta. Nejde mi v první řadě o zisk z prodeje - lidé se k nám budou vracet tehdy, když jim dobře poradíme a věc jim bude sloužit mnoho let. Nedávno u nás jedna paní chtěla koupit Fatboy Junior pro svou 12letou dceru. Nechtěla velký Original, protože má dcera malý pokoj. Jenže Junior se hodí opravdu jen pro dítě, ne pro (skoro) slečnu. Pro tu nemá tak široké spektrum využití, ležel by ladem a překážel. Vysvětlil jsem jí, že to není dobrá volba, a ona si ho nakonec nekoupila.
Jaké chyby lidé při výběru nábytku dělají?
Často nábytek příliš kombinují. Zákazníci se mnohdy nevyznají v produktech a nevědí, že by měla každé koupi předcházet delší diskuse. Někdy rovněž chtějí odvaz za každou cenu a nemyslí na to, že je předmět do dvou let omrzí. Při koupi takto kvalitního nábytku je nejdůležitější nalézt především nadčasová řešení, která budou klienta těšit dlouhá léta.
Jaký je váš oblíbený produkt?
Těch je hodně, jedním z nich je třeba švýcarský systém USM. Mám z něj doma udělané všechno od příborníku po šatní skříň. Postel mi už manželka zatrhla. Jsme také jeho výhradním dodavatelem v Čechách, stejně jako značek Blofield, Essey nebo Beltá.
Nábytek USM – oblíbený doplněk.
Spolupracujete s architekty?
Ano, je jich mnoho. Naštěstí často vycítím, jakým směrem by daný interiér měl jít a proto se vždy snažím klientovi doporučit konkrétního architekta - každý z nich má svůj vlastní rukopis a vše se odehrává od individuálního jednání. Dobrý architekt by měl klienta při výběru spíše usměrňovat a inspirovat, než za něho zcela rozhodovat.
Kam se rád vracíte?
Na místa spojená s přírodou, tedy do zámečku na Letné a do Riegrových sadů. V zimě rád jezdím do lázní od Petera Zumthora ve Valsu. Stáří bych možná rád strávil v Jižní Africe. Půl roku jsem tam žil a bylo to nádherné.
Co jste tam dělal?
Jel jsem se tam naučit anglicky a hrát golf, což byl tehdy můj vášnivý koníček.
Podle čeho vybíráte firmy, které budete zastupovat?
Mimo jiné na Salone Internazionale del Mobile. Já ale rád hledám malé značky, které nemají peníze na prezentaci na milánském veletrhu. To jsou designové delikatesy a lépe se s nimi spolupracuje, vše je flexibilní. Zaměstnanci tu také chovají vášeň ke své práci. U velkých firem se vždy musíte prokousat přes několik manažerů a zkostnatělé struktury.
O jaké produkty je neustále velký zájem?
Hlavně o designové klasiky. Jsou nadčasové, neomrzí, hodí se téměř do každého interiéru a klienta dlouho těší. Jako příklad lze jmenovat židli DSR od manželů Eamesových.
Designpropaganda je zkrátka obchod, kde najdete široký sortiment zboží, který je přizpůsobený vašim financím i vkusu. I díky Pavlovi Procházkovi a jeho vášni pro design máme možnost dostat se ke kvalitním produktům a přiblížit se tak západnímu světu, který je v tomto směru stále o krok dál. Třeba Švýcarsku.
Jaký je Váš názor?
Související články
Aglas furniture: od nábytku přes realizace po knihy 
Krbystyle: Kde je krb, tam je domov 
David Řezníček: K designu jsem se dostal náhodou 
Cesta Martina Leitgeba: Od propisek k nábytku 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu