Patří mezi nejvyhledávanější designéry současnosti. Jan Němeček i Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj vystudovali Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (UMPRUM) a v roce 1999 se sem vrátili. Tentokrát ovšem nikoliv jako studenti, nýbrž jako vedoucí ateliéru produktového designu. Jejich studio, které nese jméno známého mytického červa, funguje již od roku 1990 a má za sebou celou řadu úspěchů. Vyzpovídali jsme Michala a zjistili spoustu zajímavých věcí.
Víte, co dělal Michal Froněk, než se začal věnovat designu? V první části rozhovoru se podíváme do dětství Michala Froňka, pohnutkách, jež ho přivedly k designu a zaplňování prázdnoty českého trhu.
Můžete identifikovat vůbec první impulsy, které spustily váš zájem o výtvarné umění?
Dědeček měl plynovou masku z druhé světové války, sousedi měli na dvorku předválečný bunkr řopík a v ulici stál zrezlý tatraplán, který vypadal jako leklá ryba. Myslím, že člověk se nutně nemusí narodit v rodině architekta, aby se jedním také stal, záleží to spíš na subjektivním vnímání věcí, které nás obklopují. V rodině mě ovlivnilo například to, že jsem vyrůstal na Letné, moje máma se rozhodla vymalovat byt na černo a sousedili jsme s Mikulášem Medkem. To všechno se člověku pak v hlavě zkombinuje a navzájem ovlivňuje.
Kdy jste začal naplno rozvíjet svůj vztah k designu?
Vyrůstal jsem v 70. letech, kdy tady design téměř neexistoval. Opakovaně se vyráběla spousta výrobků, které byly funkční a sloužily dobře, postrádaly ovšem estetiku. Výjimkou byla Tatra 613, to byl zázračný moment. Přesto to nebylo to nejmodernější, co se na silnicích v Evropě pohybovalo. Cítil jsem tenkrát absenci hmotné kultury. Jakmile prosákla reklama ze západu, kde byla spotřební kultura na vysoké úrovni, zjistil jsem, že mi to děsně chybělo a ta absence esteticky vyvedených věcí mě frustrovala. Potřeboval jsem tu díru zaplnit a ty věci vytvářet. Po roce 1989 jsem začal jezdit na západ a konečně jsem začal nacházet to, co mi tady u nás tak chybělo. Hodně jsem tehdy fotil a nakonec jsem zjistil, že mě na foťácích vlastně nejvíc bavila ta technika.
Máte velmi blízko především k realizacím ve skle, proč?
Vůbec můj první kontakt se sklem se dá datovat k mé rozříznuté noze v řece Berounka v Nižboru, kde bydlela moje babička. Zde byl každý sklář. Magický okamžik rozehřáté hmoty dostane každého, jakmile to jednou člověk vidí, tak ho to zasáhne na celý život.
Vyrůstal a studoval jste za komunismu. Šlo všechno hladce?
Než jsem šel studovat, montoval jsem ruské Migy. V té době člověk musel někde pracovat, tak jsem fungoval jako letecký mechanik a nýtoval trupy letadel. Tam jsem byl ale na špatné adrese. Na vysněnou UMPRUM jsem přišel v roce 1988, takže to už bylo nalomené a šlo to. První rok se hodně kreslilo a modelovalo, tak jsem samozřejmě přemýšlel, jestli nebude lepší emigrovat. Potkal jsem na škole ale skvělé profesory, Bořka Šípka, Martina Rajniše, Jakuba Cíglera a hlavně jsme se seznámili s Janem Němečkem. Komunisté odsud odešli během měsíce a my začali jezdit po světě. Tehdy už to vypadalo trochu jako dnes.
Máte pocit, že ta prázdnota českého trhu zmizela?
Asi ano, ale klesla kvalita. Je tu spousta levného zboží, trh naučil lidi vyhazovat věci a kupovat nové. Abyste tomu nepodléhali, potřebujete velmi silnou vůli. Já věci tvaruju, miluju proporci a hru s ní. Mám rád estetiku, nemusí být vždy filozofická, ale cením, když je věc krásná. Dříve to bylo jednodušší, dnes je všechno instantní, rychlé, ale přece se v tom dá kvalita objevit. Mám rád práci, ale nelíbí se mi, když se věci tlačí a člověk musí být v křeči.
Druhá část interview vám představí současnost studia Olgoj Chorchoj, jeho současné projekty i místa, kam se můžete zajít podívat, když chcete potkat Michala Froňka.
Vnímáte Olgoj Chorchoj jako architektonické nebo designérské studio?
Jsme multiinstrumentální, profesně jsme dnes ale víc architekti. Od detailu designu jsme přešli k většímu měřítku a začali jsme se angažovat v rekonstrukcích. Nejlepší je ale komplexní práce. Naše práce je jako sezení na více židlích. Lidé jsou zvyklí, že umíme fungovat mezi jednotlivými obory. Nejvíc nás uspokojují drobné věci jako produkty ze skla, které vznikají rychle a na výsledek nemusíte čekat měsíce. Každopádně chceme dělat především to, co nás baví. Díky naší multidisciplinaritě nemusíme dlouho čekat na další zakázku a nejsme závislí na jednom typu práce.
Konzultujete spolu s Janem svou práci?
Základní rozhodnutí neděláme jeden bez druhého. Já jsem spíš ten kreativec, ideotvůrce. Honza funguje skvěle jako můj oponent a udržuje moje snění při zemi.
Jaká jsou úskalí práce designéra či architekta?
V našem oboru nesmí brečet člověk nad tím, že udělal něco, co už existuje. Musí jít dál. Zároveň je velice obtížné navrhnout produkt, který bude distribuován do celého světa, třeba jako naše sklenice pro Pilsner Urquell. Musí to být univerzální design a vyhovět téměř každému. Je to velká zodpovědnost, protože je budou používat lidé po celém světě od Prahy přes Stockholm, New York až po Tokio.
Jaké realizace patří mezi vaše nejoblíbenější?
Rozhodně projekt s Pilsner Urquell. Sklenice jsme vyrobili z tritanového skla, které je téměř nerozbitné. Nešlo o klasický návrh sklenice, šlo o produkt, který měl fungovat celosvětově. Ze stroje padá 30 000 těchto sklenic denně. Najdete na nich podkosení i embosování, které funguje jako prevence proti levným kopiím. Mám rád naše dvoustěnné sklo i spolupráci s TONem, kde máme důvěru majitele, takže můžeme kromě sériových výrobků dělat i experimentální design. Přestavba bývalé továrny na šunku M Factory byl rovněž skvělý projekt. V současnosti se nejvíce zabýváme rezidenční architekturou.
Která místa v České republice vás inspirují?
Mám rád jezera na Šumavě a naši chalupu u Telče. Pak samozřejmě Letnou, kde jsem senarodil a bydlím tu i teď. Líbí se mi letenské ortogonální řazení ulic, takový ten malý Berlín kolem Strossmayerova náměstí i funkcionalistické domy v okolí. Zamlouvají se mi místa skrytá od turistů jako třeba bytová galerie Budoart. No a jasnou klasikou je pak DOX nebo vždy inspirativní expozice v Galerii Křehký.
Zaujala vás v poslední době nějaká výstava?
Výstava Metabolism, the City of the Future, která se konala v Tokiu v Mori Art Museum. Jsem jí trochu posedlý. Uchvátila mě hlavně šíří a globalitou. V naší kotlině mně pak uvíznul v paměti ojedinělý projekt kurátorky MoMA Paoly Antonelli jménem Mutantní materiály v soudobém designu o přeměně materiálů v dnešní době a o věcech, které naprosto změnily svou funkci.
Sbíráte něco?
Mám sbírku fotoaparátů, jež stále používám. Třeba Leicu M2 z roku 1963 v super kondici nebo fotoaparát, který patřil slavnému fotografu Janu Reichovi. Používal originální foťák Josefa Sudka. Fotím s nimi skoro každý den a vytvářím takový svůj osobní archiv.
Jak vnímáte schopnost studentů uplatnit se postudiích na trhu? Existují na UMPRUM předměty, které designérům více přiblíží svět marketingu?
Se studenty, kteří se vrátili ze zahraničí, jsme měli diskusi o tom, jak se za hranicemi v prvním ročníku učí marketing a cenotvorba, ale u nás na to nejsou finanční prostředky. Já jsem designér, tohle učit nemůžu, leda individuálně diskutovat konkrétní problémy. Marketing si studenti zkouší v rámci projektů. V semestru dělají dva/tři úkoly, které rozvíjejí reálnou spolupráci s nějakou firmou. V minulých semestrech jsme si tak v ateliéru vyzkoušeli navrhovat pro tradiční výrobnu klobouků TONAK, klasické české nože tzv. rybiček Mikov nebo BOMMU. Vystavujeme po celém světě, teď chystáme projekt o českých manufakturách, který vezmeme do Bruselu, a výstavu našich nožů představíme New Yorku. Studenti jsou tak stále v kontaktu, snažíme se je zapojit a asi se nám to daří, jelikož máme už hezký počet úspěšných absolventů jako Jana Čtvrtníka, Lucii Koldovou, Jana Čapka nebo Romana Vrtišku.
Jak se v posledních letech změnil trh s designem?
Než přišla v roce 2007 krize, bylo to úplně jiné. Člověk musel chodit dům od domu a ptát se, jestli náhodou nepotřebuje nějaká firma něco navrhnout. Po krizi všem došlo, že bez designu se neobejdou a najednou máme spoustu práce.
Můžete prozradit, na čem v současnosti pracujete?
S Jiřím Černickým pracujeme na světelném projektu, budeme dohromady vystavovat čistě výtvarné věci: jeho koncepty a naše světla. Výstava se bude konat v galerii Dvorak Sec v Dlouhé ulici. Také jsme byli vyzváni k účasti v soutěži o návrh administrativního domu, na kterém teď spolupracujeme s Arikem Levym.
Jaký je Váš názor?
Související články
České pivní sklo 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu