Představte si, že vstáváte za kuropění, sedáte do auta a za šera chodíte v holínkách loukami. Pohled upřený k zemi, abyste našli ten nejlepší plevel, kterým pak uděláte radost někomu dalšímu. Hlavně rychle, než padne první rosa. Takhle často vypadají dny mladé umělkyně Beaty Alexové, která vloni začala s projektem Plevel.
Beata ještě studuje. Když zrovna nelítá po stráních a loukách, věnuje se malbě na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM). Právě spolužačky Adéla Zapletalová a Johana Němečková ji přesvědčily, aby se pustila do nápadu, o kterém už dlouho mluvila. „Hrozně jsem se bála začít,“ vzpomíná Beata, jak vznikalo její svébytné květinářství, „netušila jsem, co všechno budu potřebovat.“
Ukázalo se, že kromě lučního kvítí potřebovala Beata také pořádnou dávku trpělivosti a výdrže. „Musela jsem si vycvičit oči. Dnes už se nedívám jen po květinách, které rostou na zemi a kvetou, ale i na stromy a keře. Za pár měsíců jsem se o květinách naučila víc než za roky na gymnáziu,“ říká.
První zakázky, jak tomu tak bývá, přicházely hlavně od kamarádů a známých. A zpráva o holce, která žije plevelem, se rychle rozkřikla – i díky práci již zmiňované kamarádky Adély, která výtvory Beaty fotí. Dnes už Beata pracuje nejenom na kyticích, ale i velkých aranžmá pro večírky a svatby.
Právě u aranžmá kytic šitých na míru se však lidé často otevřou nejvíc. „Někdy mi napíšou dlouhý sloh, jakou kytici by si přáli darovat. Zmíní třeba i hudbu, kterou má dotyčný rád. Já ji pak poslouchám a snažím se vytvořit kombinaci, která by obdarovaného nejvíc vystihovala,“ popisuje Beata, která má specifické požadavky ráda, protože ji nutí hledat zajímavá řešení. Nejvíc ji baví svěží jaro, když se země probouzí po dlouhé zimě, a barevný podzim, kdy může sbírat bobule.
Za obyčejnou kyticí se často skrývají neobyčejné příběhy. Jednou třeba dělala Beata kytici na pohřeb myslivce a pozůstalí si přáli, aby se v ní odrážela láska k lesu. Beata se tedy vydala za svým dědečkem, který se vždy chtěl myslivcem stát, nedostal však povolení k držení zbraně. Proto alespoň jezdil do lesa krmit zvířata a když byla Beata malá, tahali spolu dříví. „Kytici jsme natrhali spolu a děda mi u toho povídal o mysliveckých tradicích,“ vzpomíná.
Pohřby a kary jsou tématem, o kterém se stále moc nemluví. Dekorace řeší lidé na svatbách a narozeninách, poslední rozloučení však stojí v mnoha případech stranou. Přitom je stejně důležité. „Celé pohřebnictví je stále tabu,“ říká Beata a ví, o čem mluví. Zná se s partou lidí, která založila projekt Ke kořenům a s ním i první český přírodní hřbitov, který dostal jméno Les vzpomínek. Žádné tíživé mramorové desky, jen stromy. Beata pro průkopníky alternativního pohřbívání dělala několik dušičkových věnců. „Pohřeb je věc, kterou chcete mít rychle za sebou. Neznamená to ale, že se musí odbýt umělými květinami či oranžovými gerberami,“ vysvětluje s tím, že i pohřební kvítí může odrážet osobnost zesnulého a přinášet tak krásnou a uctivou vzpomínku.
Lesy a louky však začínají být vášnivé květinářce malé, a tak si Beata nedávno koupila se svou maminkou (rovněž vášnivou zahradnicí) zahrádku, kde může pěstovat druhy, které by jinak nenašla. Nepřestane pak být sběr dobrodružstvím? „Hledání a objevování mě na tom celém baví nejvíc, rozhodně nezpohodlním,“ slibuje Beata s úsměvem. Hledá ale nejen v přírodě. „Na stavbách toho kolikrát najdete víc než v lese. A úplně nejlepší je zelená městská divočina na opuštěných místech,“ povídá. Do budoucna by se ráda věnovala i bylinkám a pořádala na své zahradě workshopy.
Jedním z nedávných projektů Plevelu je SQUAT iD23. Beata vytvořila aranžmá v bytě, který navrhla architektka Radka Valová se svým ateliérem OOOOX. Použila velké bodláky a pichlavé trnkové větvě obrostlé lišejníkem. „V bytě byly opěvované přesné linie, které jsem se bodláčím snažila rozbít,“ popisuje.
Práce s květinami má mnoho společného s Beatinou další radostí, uměním. „Pohled na estetiku je velmi podobný. Kytice jsou malé umělecké objekty. Také musíte vnímat, jak budou jejich jednotlivé části fungovat pohromadě,“ zamýšlí se.
Plevel Beatu postupně úplně pohltil. „Když jedu autem, skoro se nekoukám na cestu, ale jen kolem sebe. Hledám, co bych kde natrhala,“ směje se kouzelnice s plevelem, „jsem taková bláznivá holka, která chodí po loukách a lesích s obrovskou taškou.“
beata@plevel.info
723 330 440
Jaký je Váš názor?
Související články
Radka Valová si v Pařížské hraje s kýčem i historií 
Markéta Motlová z Inspirito: Vázání květin je freestyle 
Mysleli jste, že v Pařížské nikdy neuvidíte squat? Mýlíte se 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu