Střední průmyslová škola Na Třebešíně byla postavena v roce 1973 jako moderní experimentální komplex s neotřelým architektonickým výrazem. Původní podoba je však ta tam, protože část areálu prošla v roce 2015 kompletní rekonstrukcí. Nejlepší interiér roku vás však zaručeně přesvědčí nejen sochařským pojetím vnitřních prostor, vycházejícím z díla skláře Stanislava Libenského, ale i nejmodernějším technologickým zázemím.
Architektonicky nejzajímavější částí kampusu je bezesporu rekonstruovaná budova s multifunkčním přednáškovým sálem, který do sebe dokázal nasát odkaz architektury pozdních 60. let 20. století a plynule tak navázat na další budovy vzdělávacího areálu. Návrh na modernizaci komplexu pochází od architektonického IO studia, v jehož čele stojí architekt a designér Luka Križek.
„Vše nasvědčuje myšlence, že architekt vnímal sál jako velmi důležitou stavbu v celkovém řešení areálu kampusu a věnoval mu patřičnou pozornost,“ říká o původní stavbě autor projektu Luka Križek z IO studia.
Projekt získal ocenění Grand Prix za nejlepší interiér v roce 2016.
Půdorysný tvar dvoupatrové budovy stejně jako dispozice přednáškového sálu svým tvarem připomínají diamant. Tzv. stoupající hlediště pak prostoru dodává patřičnou hloubku a nabízí posluchačům znamenitý výhled na plátno a přednášejícího.
Půdorys auditoria ve tvaru diamantu samo o sobě napovídá o důležitosti budovy.
„Dokončili jsme právě rekonstrukci přednáškových místností a prostoru foyer na PEF ČZU a někteří studenti z SPŠ Na Třebešíně, kteří v rámci přednášek prostory navštívili a zmínili se vedení školy, která v té době plánovala rekonstrukci svého přednáškového sálu, že viděli něco moc pěkného a zadáním velmi podobného. Vedení školy naslepo kontaktovalo vedení univerzity na ČZU PEF a ti jim nás s radostí doporučili,“ vysvětluje počátky projektu Luka Križek.
Cílem architektů bylo oživení interiéru a vybavení haly tak, aby vyhovovala současným požadavkům. Nové povrchy, akustické obklady, strop, nábytek i zázemí pro lektory musely být tedy navrženy speciálně pro tento prostor. Interiér samozřejmě využívá i moderní technologie, jako jsou nejnovější metody projekce a hlasové komunikace, výměny vzduchu, zajištění vytápění a chlazení.
Nosný skelet je vyroben ze železobetonových monolitických sloupů a obvodový plášť vyzděn tvárnicemi. Střešní konstrukce vychází z principu tvarování lanové ocelové sítě do tzv. zborcené plochy. Celá střecha je unikátní v tom, že zůstává neustále volně v pohybu a umí reagovat na nahodilé zatížení nebo teplotní změny.
Vysoký poloprůsvitný strop dodává prostoru téměř kostelní vzezření.
Výtvarné řešení sálu je silně ovlivněno dobovou architekturou, postavenou na principu polygonálních ploch i užitým uměním vycházejícím z geometrických kompozic. Hlavní myšlenka řešení stropu vychází z půdorysu sálu ve tvaru „rozevřeného vějíře“. Podobně jako vějíř má povrch stopu vroubkování, jež se směrem od středu rozevírá a prohlubuje.
Strop je vytvořen z folie napnuté na prostorově vytvarované hliníkové konstrukci, složené z množství navazujících trojúhelníkových ploch. Vzhledem k faktu, že lze folii v celé ploše prosvítit, působí strop odlehčeně a křehce, posluchačům pak často nabízí pocit „volného nebe“ nad hlavou.
Prostor je osvětlen pomocí bodových svítidel uchycených ke stropní konstrukci pomocí specializovaných lišt.
„V interiéru se nezachovaly žádné hodnotné architektonické prvky. Ani pod nánosy z různých stavebních epoch nebyly objeveny dobové detaily. Přes všechny soudobé rekonstrukce byla v architektuře kampusu cítit přítomnost ducha 70 let. Proto jsme se na tuto vlnu architektonicky a výtvarně napojili a stavbě se pokusili přizpůsobit,“ popisuje kontext Luka Križek.
Stěny sálu jsou obložené nepravidelně tvarovanými deskami z překližky, které na sebe navazují a vytvářejí různorodě vrstvené plochy. Ošetření plátů z březové dýhy je minimalizováno na bílou poloprůsvitnou lazuru, která nepotlačuje přirozenou kresbu dřeva a naopak podporuje přírodní vyznění interiéru. Tónování zdůrazňuje uspořádání ploch, umocňuje jejich plasticitu a celkově výrazné sochařské pojetí interiéru.
Podsvícení a plasticita stěn hned při vchodu do sálu podtrhují důležitost budovy.
Komfortní sedadla a stolky jsou vyrobeny z březové překližky a pro větší pohodlí jsou potaženy látkou v neutrální pískové barvě. „Světlé březové dřevo jsme zvolili neboť je dostatečně abstraktní, fantasticky pracuje se světlem a umožnuje zvýraznění plasticity tvarového řešení, je optimistické a příjemné pro studenty,“ vysvětluje designér svou volbu. Podlaha z přírodního kaučuku plynule navazuje na mobiliář, který je navržen na míru ve formě skládacího nábytku.
125 skládacích židlí a 100 skládacích stolů typu Komenius od firmy Kinoexport tvoří základní vybavení Auditoria v Třebešíně.
Celý sál je vybaven vyspělým řídícím systémem, který umožňuje ovládat venkovní žaluzie, stmívání a spínání světel i audiovizuální produkci. Třeba okenní výplně jsou opatřeny inteligentními zatemňovacími roletami, jež slouží k zajištění vhodného prostředí pro promítání na plátno.
„Nyní pracujeme na 12 zakázkách, což je pro nás méně, než v předchozích letech. Konečně jsme si trochu oddechli od hektické práce pro mezinárodní korporáty a děláme pro soukromé klienty, jednoznačně s velkou radostí, neboť se jedná o zcela jiný přístup. Navrhujeme právě dva rodinné domy a jednu chatu a vnímám to, jako bych byl na prázdninách,“ popisuje radost z menších projektů Luka Križek.
Studio IO - Architekt a designér Luka Križek (vlevo) spolupracuje s inženýrem Radkem Bláhou (vpravo).
Auditorium Na Třebešíně je příkladem, kdy se investice do budoucna více než vyplatila - škole se díky inovativnímu zásahu IO Studia po letech opět vrátil statut jednoho z nejmoderněji vybavených školských zařízení a progresivní rekonstrukce jej zařadila mezi inspirativní výukové interiéry u nás, v nichž je rozhodně čest studovat.
Střední průmyslová škola
Na Třebešíně 2299, Praha 10
Jaký je Váš názor?
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu