Osm netradičních pohledů připravilo osm autorů, každý jiné výtvarné profese a zaměření, ale společně naproti tomuto tématu a rozsáhlejšímu uvažování: o konci života, o smrti a našem odcházení ze světa. Pražská Galerie 1 za podpory městské části Praha 1 představuje od 6. do 31. října 2017 netradiční výstavu současného designu, nazvanou příznačně Mezera v designu. Tato výstava je i součástí Designbloku 2017. Pojednává o netradičním zpracování pohřebních truhel ve snaze nově přistupovat k lidem a jejich zármutek originálně umenšit například zamyšlením se nad odkazem na dobrý život, úspěchy nebo symbol zemřelého. Tento přístup - myšlenka vzešla od výtvarníka, designéra a dřevosoustružníka Antonína Hepnara, který je jak autorem celého projektu, tak i autorem jedné z osmi truhel. Proč je pro nás design spojený s umíráním stále určité tabu? Podoba rakví je již několik staletí stejná – je převážně vyrobena do šestibokého tvaru a i skrze tuto podobu ,,udržuje rituál maximálního smutku s hlubokým působením na city pozůstalých.“ Můžeme si vybrat nekonečno druhů služeb a produktů podle našich představ. Proto je udivující, jak konzervativní podobou nabývají pohřby.
Vystavené truhly mají rozličné podoby: Jedna z prvních truhel, kterou můžete vidět v uvítacím prostoru galerie je rakev pro entomologa od Hanuše a Zlaty Lamrových, designéra šperků a návrhářky oděvů a doplňků, kteří se inspirovali přírodou. Tato rakev je určena pro vášnivého sběratele motýlů. „Člověk pohřbený v této ‘kukle’ se může zrodit tak jako motýl do nového stádia života.“ Rakev je vyrobena z desek MDF, dřevěné dýhy a její vnitřek jemně doplňuje bavlna. Na povrchu rakve jsou vypálené detaily motýlů.
Designér Jakub Berdych zde vystavuje rakev tvořící na délku tvar skromného domu, jak jej známe třeba z dětské kresby. Zvolil smrkovou překližku natřenou olejovou lazurou. Otevírá myšlenku vytouženého snu celoživotních plátců hypoték. „Skromný dům jako poslední útočiště po celoživotním boji s náklady za vlastní prostor. Koncepce posledního domu je tou nejlevnější variantou na závěru celoživotní etapy,“ popisuje tvůrce svou inspiraci.
Naproti rakvi skromného domku vystavuje designér Jiří Ďuriš svůj objekt Rose. „Odejít stylově, to je, oč tu běží. Vystoupit z řady, být jiný, ať už tvarem, či volbou optimisticky laděné barevnosti.‘‘ Jiří vytvořil rakev z topolové překližky. Polštářek je plněný pilinami z rakouské borovice, která má silné aroma, navozuje dobrou náladu a působí proti depresím a nespavosti. Možnost vybrat si za života, nebo být pohřben podle posledního přání. To vše, myslí si Jiří Ďuriš, je cesta k výraznému zmírnění smutku a bolesti. Usnadňuje tak pozůstalým rychleji se vyrovnat s odchodem milované bytosti.
“Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.‘‘ Sochař Jan Stolín z MDF desky vytvořil rakev, jejíž tvar připomíná výstavní sokl nebo praktikábl. Kompozice objektu ohraničuje základní uspořádání toho, co bylo na něm a toho, co je v něm. Jediným detailem je hliníková mřížka, která hranici obou prostorů zviditelňuje. Mřížkou objektu začne občas stoupat mlha. Uměleckým záměrem Jana Stolína je pomíjivost, mizení a prázdný prostor.
V průchodu do navazující místnosti můžete dále vidět dílo autora celého projektu, designéra a výtvarníka Antonína Hepnara, nazvané Raketa do vesmíru. Rakev je vyrobena z kartitu. Práce obohacovala Antonína Hepnara představami, že vesmír je plný rotačních těles. Rakev má rovněž jiný vstup. Vzorem vstupu se stal sanitní vůz, do něhož je člověk zasunut na nosítkách v zadní straně vozu. Čelo rakve nese domovní znamení křesťana. Je ozdobená kytkou a haptickými vejci z autorovy vlastní produkce. Interiér rakve je vytapetován. Antonínu Hepnarovi přijde poněkud nelogické ležet pochovaný na polštářku rakve v obleku. Sám by volil pohodlné pyžamo. Tuto rakev vyrobil sám pro sebe a chce v ní být také skutečně pohřben. ‘‘Patrně se to vše bude jevit revolučně, ale podle mne je to jen nutný návrat k přirozenosti a úctě, které se dají vyjádřit slovním spojením ‚ušlechtilá prostota.‘” Autor rakety do vesmíru by si přál, aby výstava přinesla lidem inspiraci a pocit, že rozloučení nemusí být v potocích slz.
Pro vlastence a milovníky české krajiny vytvořil sochař Ladislav Plíhal Turisticko-vlasteneckou rakev ze smrkového dřeva. Rakev je do tvaru soklu, ze kterého vyrůstá mytický kopec Říp. Na vrcholu kopce stojí drobná rotunda se zlatým křížkem na zvoničce. Autor rakve se inspiroval krajinou. „Duše zesnulého by se určitě zaradovala.“
Dále se sochař Ladislav Plíhal věnoval tématu dětské rakve, který si vybral sám na základě několika podnětů z médií, kde se rozebírala legislativa nedonošených dětí, na které se někdy nahlíželo jako na biologický odpad. Soustředil se na základ mateřského instinktu, kdy matka své dítě chová v náručí, případně v kolébce. Zvolil inspiraci papírovou lodičkou na základě výzkumu preferencí ve svém okolí.
Celou výstavu završuje objekt nazvaný Když budeš ležet i stát od malířky a typografky Martiny Špinkové. Rakev je vytvořena z neohoblovaného smrkového dřeva a na jejím povrchu jsou vetknuta slova, která jsou s autorkou úzce spjata. Texty jsou psané spontánně bez skic a přípravy. „Škvíry má rakev záměrně proto, aby se tělo co nejdříve dostalo do kontaktu se zemí, do níž se vrací,“ popisuje rakev Martina. Představuje si, že schránka je jako tělo a slova, že poukazují k duši, která tělo oživuje. Zajímavé je, že sama truhla vedla autorku k tomu, že zvenčí má na sobě spíše slova vztahující se ke kosmu a Zemi, uvnitř pak ta, která se vztahují k tělu. Sama autorka by si přála v takové rakvi být pohřbena.
Jaké podoby tedy dnes rozloučení se zemřelými může mít? Z jakého důvodu nabyly rakve svou současnou podobu a proč je stejná už po několik staletí? Bude zajímavé sledovat, jak uspějí výtvarné návrhy v oblasti pohřebnictví. Kde jaksi nejsme schopni hledat krásu, naše potřeby, kvalitu a osobitost. Tato výstava rozhodně může pomoci vzbudit zájem o naši vlastní konečnost, o to, jak náš život končí a jak to můžeme, či nemůžeme ovlivnit. Pojďte se podívat do Galerie 1 a zapřemýšlet nad všemi přístupy a pokračovat dále v této diskusi.
Mezera v designu aneb konec pohřebního pesimismu
Od 6. října do 31.října 2017
Galerie 1 - Štěpánská 47, Praha 1
Jaký je Váš názor?
Související články
Když Čech staví ve světě aneb Antonín Raymond 7x jinak 
U Antonína Hepnara 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu