Je mu teprve třiadvacet let a už sbírá různá ocenění na poli designu. Matúš Opálka pochází ze Slovenska, v současnosti ale studuje v Praze první ročník magisterského programu Produktový design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) v ateliéru Michala Froňka a Jana Němečka. Než se designér přestěhoval do Prahy, vystudoval nejprve grafický design na střední škole a pokračoval bakalářským studiem industriálního designu na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě.
Za svou poměrně krátkou designovou kariéru stihl Matúš Opálka nasbírat již řadu ocenění. Tento rok získal v soutěži Talent designu Cenu společnosti Eurogalaxie za návrh dětského hřiště a zábavního parku Organica. Za konferenční stolky měnící barvy Crystalline Tables obsadil v roce 2012 první místo v soutěži řemeslného designu Kruhy na vodě, kterou pořádá Ústredie ľudovej umeleckej výroby (ÚĽUV) v Bratislavě. Největší ocenění ale přišlo po představení svítidla INDI pro pražskou firmu HALLA: za něj letos obdržel prestižní mezinárodní ocenění Red Dot Design Award. A právě tento produkt si již brzy budete moci koupit.
Kudy vedla Matúšova cesta do České republiky a ke spolupráci s firmou HALLA? Nejen to se dozvíte v rozhovoru s tímto mladým umělcem.
Jak jste se dostal k designu? Ovlivnilo vás nějak rodinné zázemí?
K designu jsem se dostal již jako malý kluk, sedával jsem vedle své mámy, která je krejčířka, a pozoroval, jak šije. Fascinovalo mě, jak z nějakého prapodivného kusu látky či odstřižků dokázala vytvořit plnohodnotý oděv. Když jsem našel skici oděvů, jež vytvořila ještě na škole, motivovalo mě to a začal jsem sám kreslit - ztvárnil jsem snad vše, co se nacházelo v domě. Jako malý jsem byl také závislý na počítačové hře The Sims. U monitoru jsem strávil neskutečně moc času, stavěl jsem si domy a zařizoval interiéry svých virtuálních rodin celé hodiny. O postavičky jsem se ale skoro nestaral, takže mi poumíraly. I tehdy se tedy ukázalo, že je mi design blízký. Po základce jsem chtěl na uměleckou střední školu, rodiče mě od ní ale odrazovali: přáli si, abych studoval gymnázium. Nedal jsem se a vystudoval Školu užitkového výtvarnictví v Rožumberku. Chtěl jsem být fotograf, poté architekt a nakonec jsem skončil u designu.
Stolky měnící barvu, které nesou folklórní vzory - to jsou Crystalline Tables.
Jak jste se ocitl v České republice?
Vloni, ještě za bakalářských studií v Bratislavě, jsem měl možnost strávit semestr na UMPRUM. Tehdy mě studium v Praze velmi oslovilo, a tak jsem se rozhodl, že sem půjdu studovat magisterský program.
Crystalline Table pěkně zblízka.
Kde berete inspiraci a jak probíhá vaše navrhování?
Mě napadají věci za chodu, třeba když sedím v tramvaji a pozoruji dění kolem sebe. Na design myslím vlastně neustále. Doma pak myšlenku rychle naskicuji. Nejlépe se mi pracuje v noci, takže i po setmění se rodí mnoho nápadů. Jakmile je hotová skica, modeluji ji v 3D programu. Když mi něco není jasné, rychle si udělám model z papíru či jiného materiálu, abych viděl, jak bude daná věc fungovat. Pak věc konzultuji: ať už s vedoucím ateliéru či týmem konstruktérů a techniků. Právě v tom momentu vznikne mnoho omezení, která mají často dopad na celý návrh. Jeden příklad za všechny: svítidlo INDI vypadlo v původní verzi úplně jinak.
Původní verze svítidla INDI.
Je vám nějaký styl bližší než jiný?
Mám rád jednoduché, funkční a minimalistické věci. Neoceňuji produkt, který je sice krásný, ale nefunkční a stojí hodně peněz. Takový design bych ani dělat nechtěl. Také jsou mi sympatické moderní technologie jako frézování či 3D tisk, které při tvorbě často používám. Rád rovněž experimentuji s barvami.
Stává se, že vyučující vnucují svůj styl studentům?
Absolutně ne, spíš nás vedou obecně k estetickému cítění, jejich vlastní styl ale zůstává mimo.
Návrh svítidla Circle.
Hlavní část vaší práce tvoří produktový design, věnujete se ale i fotografování a grafickému designu. Jaký podíl ve vaší práci tyto dva obory zaujímají?
Focení mě fascinovalo již od střední školy, přesto se tudy asi ubírat nebudu. Je to spíš koníček, fotím hlavně pro sebe, někdy i své produkty – například právě světlo INDI. Grafický design je rychlejší proces než navrhování, je příjemné, že výsledek vidíte daleko dříve. Vytvořil jsem si třeba webové stránky a ke grafickému designu se často vracím.
Návrh dětského hřiště Organica.
Jak se liší vnímání designu v České republice a na Slovensku?
V porovnání se Slovenskem je český design na vyšší úrovni. U nás nejsou akce typu Designblok, jen menší festivaly. Celkově si myslím, že je v České republice větší zájem o design a zároveň celá škála firem, které se dokázaly prosadit mezinárodně: jmenovitě mimo jiné Lasvit či právě HALLA. Ta je dokonce populárnější v zahraničí než v České republice.
Prezentace firmy HALLA na letošním Designbloku. Showroom vytvořil také Matúš Opálka.
SVIŤ, INDI, SVIŤ
Jak jste se ke společnosti HALLA dostal?
Na veletrhu Světlo v architektuře jsem vystavoval stolky Crystalline. Tam jsem poprvé objevil HALLU a její čisté a jednoduché produkty. Tehdy mi skončila stáž na UMPRUM a do Bratislavy se mi ještě nechtělo, chtěl jsem zůstat v Praze a dál se tu učit. Oslovil jsem tedy HALLU, která mě vzala na roční pracovní stáž. Spolupracoval jsem na projektu s holandským designérem Robem van Beekem. Vyrobil jsem pro něj několik modelů, upravoval tvary svítidel. Pak přišla nabídka, abych u HALLY dělal i bakalářskou práci. A právě v ní jsem představil svítidlo INDI.
INDI při koupání.
Je již možné si INDI zakoupit?
Bude již brzy, od roku 2015. Celý proces vzniku svítidla byl velmi rychlý, letos v červenci jsem ho dokončil, dva měsíce nato vyhrál ocenění Red Dot Design. V současnosti pořád svítidlo testujeme, nechceme nic uspěchat. Vyrábět se bude v několika barevných variacích.
INDI v detailu.
Pracujete i na dalších projektech?
Teď vytváříme v týmu pro HALLU další svítidla. Firma navázala spolupráci s Ateliérem industriálního designu na UMPRUM, který vede designér Ivan Dlabač. Pro projekt si vybrala HALLA tým, který tvořím já, Simona Hrušková, Jakub Stedina a zmiňovaný holandský designér Rob van Beek, přičemž supervizi má na starost Ivan Dlabač. Každý z nás tvoří jeden produkt, který společně vyvíjíme. Já konkrétně pracuji na svítidle do kanceláře.
Svítidlo Bat, návrh pro firmu OMS Lighting.
Už přinesla cena Red Dot nějaké ovoce?
Celé je to ještě relativně čerstvé, nějaké firmy mě ale již oslovily s nabídkami spolupráce. Myslím a zároveň doufám, že takové ocenění otevírá dveře k zajímavým zakázkám.
Abuton neboli kolekce doplňků pro firmu TON.
SKLENĚNÝ SEN
Kam směřuje vaše tvorba? Zatím to vypadá, že budou ve vašem portfoliu převládat projekty, které mají co do činění se světlem.
Je to tak. Světlo mě inspiruje. Bez něj bychom neexistovali, navíc nám umožňuje fungovat i v noci. Pro mě je osvětlení fascinující, lze v něm najít estetiku, náladu a energii, ale je to i ryze funkční element v prostoru. Navíc je vědecky dokázáno, že když je zataženo, tedy pokud chybí světlo, má člověk špatnou náladu. Podobně to funguje v interiéru.
Jakou realizaci byste si rád vyzkoušel?
Čechy jsou významné svými skleněnými produkty, dosud jsem ale neměl možnost s tímto materiálem pracovat. Rozhodně bych rád práci se sklem vyzkoušel – jak jinak než v kombinaci se světlem.
Kuchyně očima Matúše Opálky.
Měl jste či máte své designérské vzory?
V jistém období mi přišel zajímavý ikonický designér Philippe Starck. Vzorem jsou pro mě i manželé Ray a Charles Eamesovi. Obdivuji jejich ikonické nadčasové produkty.
Philippe Starck pro firmu Kartell.
Produkty manželů Eamesových nestárnou.
Jak se přihodí, že člověk pomalu své „idoly“ opustí?
Jakmile se začne s oborem seznamovat z profesionálního hlediska, na produkty nahlíží kriticky a s odstupem se dívá i na jejich autory.
Návrh kolejnicového svítidla pro firmu HALLA.
Kam v Praze rád chodíte?
Mám rád atmosféru Café v lese v Krymské. Chodím sem často i proto, že ho mám kousek od svého ateliéru.
Thajský fast food v obchodním centru Atrium Flora.
Jaká místa v Praze mají podle vás nevyužitý potenciál?
Když jsem byl v Singapuru přebírat cenu Red Dot, vešli jsme do metra a já si připadal jako v obchodním centru. Mimo to celé metro funguje na automat, není tam žádný řidič, opravdový hi-tech. Až jsem se tam bál. Odsud by mohlo brát do jisté míry inspiraci pražské metro.
Zdali Matúš Opálka bude primárně v České republice tvořit i nadále, ještě není tak jisté. Nevylučuje ani možnost, že se po studiích vrátí na rodné Slovensko, také možná vycestuje do jiné země. Ať tak či onak, jisté je, že má před sebou ještě mnoho realizací. Třeba nějakou, kde bude mít hlavní slovo sklo...
Jaký je Váš názor?
Související články
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu