Jen z málokoho čiší nadšení pro vlastní práci tak jako z architekta Luky Križka. Když nás provádí svým ateliérem, jehož návrh je promyšlený do posledního detailu, zapáleně vysvětluje historii každého kusu použitého nábytku. Jiskra mu z očí nemizí, aniž když vypráví o tom, proč dal přednost studiu architektury před hudbou, svou druhou vášní. A o mnoha dalších věcech.
Proč jste se rozhodl, že chcete být architektem?
Otec vystudoval scénografii a divadelní režii u profesora Josefa Svobody. V divadle spolupracoval s vynikajícím divadelním architektem Miloněm Kališem, který byl v té době Svobodův asistent a často k nám chodíval. Z dětství si pamatuji, že byl vždy velice elegantně oblečený, nejčastěji v černé, a měl výrazné černé brýle. Působil na mě jako na dítě velmi inteligentně. Líbilo se mi, s jakou vážností a obdivem o něm jako o architektovi otec mluvíval. Tam jsem poprvé zaslechl slovo architekt, které se mi velmi zalíbilo a od té chvíle jsem chtěl být jak on. Otec v našem dětství hodně hostoval jako scénograf v různých evropských divadlech a televizích a rovněž pracoval jako filmový architekt, takže hodně cestoval.
Z Luky Križka je patrné nadšení pro obor. Promítá se i do profesionálního pojetí showroomu.
To málo společného času jsme trávili krásně: chodili jsme po městě, on mi ukazoval starobylé fasády domů a zdůrazňoval architektonické detaily a příště mě nechal hádat, z jaké pocházejí doby a v jakém architektonickém slohu jsou navrženy. Chvíli jsem i přemýšlel o tom, že bych šel studovat hudbu. Nakonec jsem však racionálně dal přednost architektuře a muziku jsem stejně dělal bokem. Fakultu architektury jsem nakonec dostudoval díky pevnému vedení své matky, která mi zabránila, abych ve složitých etapách studia dal přednost hudbě a jsem jí za to velmi vděčný.
V portfoliu IO Studia najdete z drtivé většiny komerční projekty. Přesto by Luka Križek rád více pracoval na rezidenčních návrzích.
Co vás lákalo na oboru jako takovém?
Architektura je na pomezí několika uměleckých oborů. Vytváříte esteticky silné věci, které zároveň musí být funkční. Realizujete své nápady a neustále musíte kreativně přistupovat k problémům. Pokaždé pracujete na odlišném zadání, a tím je práce a rozmanitá a pestrá. Jsem materiálně zaměřený člověk, mám rád hmotu, prostor, materiál. Fascinuje mě, že prostory či krásně navržené předměty mohou vzbuzovat pocity a vyvolávat náladu podobně jako hudba, a to mě na práci láká.
Komerční zakázky tvoří dnes hlavní podíl práce architekta, i když by rád více pracoval na rezidenčních objektech.
Máte za sebou desítky realizací komerčních interiérů. Baví vás právě práce na nich nejvíce?
Většinou si najdu cestu ke každé zakázce a když mě nějaká skutečně neosloví, tak ji odmítnu. Pokud mě nějaká ze začátku úplně nesedne, nastavím si své vlastní priority, kterých chci docílit. Tak například při takovém jednoduchém úkolu - vytvořit návrh jednací místnosti pro právní kancelář - můžete postupovat dvěma způsoby. V prvním případě barevně sladíte stěny s podlahou a vyberete konfekční mobiliář nábytku i světel z katalogu. V druhém případě, který preferuji, si navrhnete vlastní kolekci nábytku a osvětlení a hned je to o chlup zajímavější. Na komerčních realizacích je příjemné to, že se nejedná o prostor uzavřený za dveřmi, ale většinou jde o veřejně přístupné místo, které je následně vidět velkým množstvím lidí. Tím, že nepracujete pro soukromého klienta, u kterého musíte jednoznačně respektovat jeho přání, a pracujte pro „anonymní korporát“, máte zde daleko více volnosti a svobody projevu. Navíc většinou navrhujeme interiéry, kde nejsme tak svázáni předpisy, statikou, povětrnostními podmínkami a tak dále. Obecně jsou naše zakázky zrealizovány v daleko kratším čase, než když se navrhuje například dům. V krátkém čase tedy zvládneme několik odlišných projektů najednou, u kterých navíc nemusíme ztrácet svůj kreativní čas zbytečnou administrativou. Ta zabírá architektovi 80 % procent času, což si málo kdo uvědomuje. Proto to vnímám jakou velice dobrou přípravu, abychom se nyní mohli začít věnovat skuteční architektuře a návrhů budov.
Pro recepci firmy Vodafone Luka Križek vytvořil stínidla z větviček, která tvoří zajímavé stíny.
Za návrh interiéru brandýské restaurace Radegastovna jste vloni obdržel cenu Grand Prix. Jak jste ocenění vnímal?
Jsem moc rád a určitě nám to loňské i to, které jsme získali v 2012 za projekt zákaznického centra pro Vodafone, hodně pomohlo. Upřímně si však myslím, že jsme minulý rok přihlásili do soutěže z mého pohledu daleko zajímavější a progresivnější projekty, které vůbec komisi nezaujaly. Takže cenu Grand Prix vnímám spíše jako dobrý marketingový nástroj, který vám může pomoci nastartovat kariéru.
Návrh interiéru Radegastovny byl oceněn v architektonické soutěži Grand Prix.
Radegastovnu tedy nepovažujete za svůj nejdůležitější projekt. Jaký byste tedy ocenil vy?
Projekt Radegastony byl určitě zajímavý a zábavný, ale jednalo se více o komerční typ zakázky, takové dobře zvládnuté „řemeslo“. Ale jak jsem již uvedl výše, nastavili jsme si parametry tak, aby nás práce bavila a myslím si, že podle ohlasu veřejnosti se zakázka povedla a lidé prostor navštěvují rádi. Pro mě byl daleko zajímavější projekt, na kterém jsme pracovali souběžně, a to projekt s přesahem jak výtvarným, rozsahovým, například nová identita bankovních interiérů ERA pro ČSOB. Tam jsme si vyzkoušeli skutečně něco nového. Vytvořili jsme zcela jiný projekt: jak po stránce funkční, tak pocitové, jelikož šlo o model bankovního interiéru. Navíc v segmentu, kde se většinou taková změna nepředpokládá. Prostor vyvolávající emoce.
Právě Luka Križek vytvořil identitu banky ERA.
Jaké realizace výrazněji ovlivnily vaši práci?
Určitě to byla kavárna Fuel pro Vodafone, kterou jsem navrhovali společně s kolegy a dnes již kamarády z DOT Architects a která mě nasměrovala, jakým směrem jít. Rovněž mi hodně dala spolupráce se špičkovým výtvarníkem Štěpánem Beránkem, jenž mi dal odvahu nebát se sáhnout do hmoty a začít ty věci realizovat, a ne o nich jen přemýšlet. Poslední namátkou vybraná realizace je právě dokončená budova atria pro ČZU, kde jsme si s kolegou Radkem Bláhou po delší době opět sáhli na skutečný barák. Jedná se o dostavbu pro Provozně ekonomickou fakultu ČZU v Praze. Pro mě byla tato zakázka důležitá i z hlediska mezilidských vztahů, neboť jsme při ní narazili na fantastické chování lidí z vedení Provozně ekonomické fakulty, které bylo v kontrastu s vedením školy, tedy zástupci rektorátu. Myslím, že jsme s Radkem Bláhou za dobu výstavby vystudovali druhou vysokou školu, ale politických vztahů J.
Realizace Juice Baru, na které Luka Križek pracoval s umělcem Štěpánem Beránkem, patří mezi jeho nejoblíbenější projekty. Nejen zde použil materiál firmy Corian, s kterým dlouhodobě pracuje.
Jak jste se dostal ke stavbě fakultní budovy pro suchdolskou Českou zemědělskou univerzitu?
Jednalo se o obrovskou náhodu jako vlastně u všech našich důležitých projektů. Bez náhody bychom nebyli tam, kde jsme. Na Suchdole jsme s kolegou Radkem Bláhou vyrůstali a máme oba k tomuto architektonicky urbanistickému dílu velice blízký vztah. Spolupráce s fakultou vznikla nevinně, při jednom nezávazném rozhovoru, kdy jsem poradil, jak mají být podle mě barevně sladěny povrchy materiálů ve stávajících objektech tak, aby respektovali architektonický ráz a dobovou hodnotu místa. Na základě této rady jsme po nějaké době byli osloveni, abychom navrhli pro fakultu vstupní řešení stávající budovy a pak už to následovalo samo.
Co se této budovy týče, přistupovali jsme k ní tak, že jsme velmi respektovali architektonický ráz místa a snažili jsme se novou budovu co nejvíce přiblížit stávající architektuře sousedních objektů. Myslím, že právě tento přístupu fakultu nakonec přesvědčil. Musím ale dodat, že jsme se museli hodně kreativně omezit, neboť první nápady byly přesně v opačném duchu. Jsme autorsky tvůrčí atelier s vizemi, tak si to asi umíte představit, jak vypadaly první návrhy.
První návrhy atria pro ČZU byly o poznání odvážnější.
V současnosti v areálu univerzity vzniká několik dalších budov. Na těch se rovněž podílíte?
Kdepak, nepodílíme. Nové budovy vznikají podle mého názoru zcela zbytečně a bohužel zastavují zbylé volné travnaté plochy. Právě volný a velkorysý prostor, osazen zelení, vytvářel výjimečnost a specifikum místa. Veškeré dění je odrazem tamního vedení.
Výsledný návrh univerzitního kampusu.
Jak byste popsal styl IO Studia?
Jsme autorský vyhraněný ateliér a snažíme se to promítat do všech svých realizací. Objevujeme, experimentujeme, a i přes odlišné přístupy se snažíme udržet propojovací linii své tvorby tak, aby nás klienti rozpoznali. Přes všechny novátorské a experimentální přístupy se však snažíme držet stále konzistentní laťku kvality. Každý náš projekt by proto měl být jiný a jedinečný, ale přiznávám se, že občas se objeví typ klienta, u kterého je vhodné sáhnout po ověřeném a vyzkoušeném modelu.
Nábytek, který Luka Križek vytváří, je charakteristický pro svou sošnost. Mnohé produkty připomínají umělecká díla. Na obrázku výše je stůl, který kombinuje materiálu Corian a sklo.
Narážíte na tuzemské architektonické scéně na nějaký problém?
Dříve jsem byl velice kritický a kategorický. Dnes se však na věci dívám jiným úhlem pohledu. Čím déle působíte v oboru, tím hlubší si vytváříte vztah k profesi, a získáváte tak přirozeně respekt k řemeslu, tvůrčímu procesu a kvalitně realizované práci, kterou někdo před vámi vytvořil. Proto mě překvapuje, že jsou často právě mezi architekty, tedy tvůrci, přijímány všeobecně poplatné architektonické trendy a ty, které vybočují, jsou přehlíženy. Lokální soutěž Grand Prix Architektů je tomu jasným důkazem.
Rodinný dům v pojetí IO Studia.
Showroom IO Studia je plný zajímavých prvků. Luka Križek v něm kombinuje futuristický a vintage nábytek. Hledání starých a kouzelných produktů patří mezi jeho hobby, které ho zároveň inspiruje.
Navrhujete rovněž nábytek. Proč?
Jednak mě to baví a za druhé i trochu z nutnosti. Nerozlišuji mezi návrhem domu či židle, neboť i židle může být architektura. Když se podáváte například na židli Gerrit Rietvelda, jedná se vlastně o takový malý architektonický model, a v tom to vězí. Z nutnosti říkám proto, že stále převažuje více interiérových zakázek nad architektonickými. Proto si práci zpříjemňuji tím, že stůl či knihovnu prostě nevyberu z katalogu, ale sám si ji navrhnu. Vytvářím takové malé architektonické etudy, a tím se neustále vybrušuji a připravuji na větší a větší projekty. Má to ještě další dopad, díky tomu máme najednou vytvořenou celou kolekci nábytkových sestav. Ty následně můžeme aplikovat v dalších projektech, a tím vyostřujete svůj architektonický rukopis.
Jaký je Váš názor?
Související články
Matúš Opálka: Chci dělat funkční design 
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér VRTIŠKA • ŽÁK: Zvyšovat kvalitu českého designu je naším posláním 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu