Navrhuje světla i nábytek, v současnosti pracuje jako art director rodinné firmy Brokis a navrhuje nábytek mimo jiné pro belgickou společnost Per/Use. Mladá designérka Lucie Koldová vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou pod vedením Michala Froňka a Jana Němečka z ateliéru Olgoj Chorchoj, v roce 2009 se přestěhovala do Paříže, kde také založila vlastní studio. V současnosti ovšem opět žije v Praze a má za sebou široké portfolio prací jak pro zahraniční, tak tuzemské firmy. Jmenujme třeba společnosti La Chance, Haymann Editions či české firmy jako Křehký, Lasvit, LUGI a mnoho dalších. Cestování mezi Prahou, Bruselem a Paříží se však jen tak nevyhne.
I za lampu Versa pro Křehký získala Lucie ocenění Grand Designér roku 2012 společně s Danem Yeffetem.
Za své produkty sesbírala již několik ocenění; v roce 2010 se stala objevem roku soutěže Czech Grand Design a o tři roky později rovnou designérkou roku. Pravidelně se účastní světových veletrhů s designem: od Designbloku po pařížský Maison et Objet.
Píše se rok 2012 Lucie Koldová a Dan Yeffet se stávají designéry roku. Jako trofej dostávají cukrovou vatu od předchozích výherců – šperkařského dua Zdeňka Vacka a Daniela Pošty, kteří vystupují pod značkou Zorya.
Lucie sama pak pro trofej roku 2013 navrhla kapku štěstí.
Pracuje hlavně se světlem, snaží se kombinovat řemesla a materiály jako kov, dřevo nebo sklo, zachytit jednoduchost, smysluplnost i eleganci a být ve svých návrzích upřímná a otevřená zároveň. A protože prý ona sama taková je, dělá to intuitivně. O své osobnosti se rozpovídala v rozhovoru, který vám přinášíme.
Jak jste se dostala k designu?
Mám dobrou představivost a vždy jsem věděla, že bych měla vytvářet něco trojrozměrného. Ve svém volném čase jsem od svých pěti let pořád něco tvořila, přičemž nikdo z mé nejbližší rodiny se v oblasti umění nepohyboval. Maminka mě jako malou vodila do výtvarných kroužků, a tak včas rozpoznala, že mám jistý talent.
Muffiny jinak: svítidla Muffins v bílé verzi.
Jak si podle vás dnes stojí české sklo?
Tady v České republice ho lidé berou za samozřejmost, ve světě ale sklízí velké úspěchy. Když jsme ve Francii představovali novou kolekci lamp pro Brokis, byly ovace překvapující i pro mne.
Ve vašem portfoliu najdeme neuvěřitelné množství realizací. Jak stíháte vytvářet tolik produktů?
Jde to asi ruku v ruce s tím, že jsem poměrně dlouho byla single, žila v Paříži a neměla zde ze začátku moc přátel, takže jsem měla dostatek volného času. Bylo pro mě přirozené vyplnit ho navrhováním a přemýšlením o tom, kam chci směřovat. Přirozeně mě to prostředí stimulovalo a to mě hnalo dopředu.
Sedačka Corques a svítidlo Bella v harmonii.
Jak jste se dostala do Paříže?
Po studiích jsem se seznámila s Arikem Levym na jedné akci značky Vitra, a ten mě pozval do Paříže na stáž. Po stáži jsem se dostala na prestižní Royal College of Art v Londýně. Velmi mne potěšilo, že mě přijali. Přesto jsem se rozhodla zůstat v Paříži, kde se mi začínalo dařit. Nechtěla jsem začínat od znovu v Londýně a opět nastoupit do školy. Dnes toho nelituji. V Paříži jsem navázala spolupráci s designérem Danem Yeffetem, vytvářeli jsme kolekce například pro společnost La Chance. Věnovala se zajímavým projektům, které mě posouvaly. Myslím, že nějakým způsobem umím správně odhadnout dobré příležitosti. Mám k Francii takový zvláštní vztah: nikdy jsem nemluvila plynule francouzsky a nikdy jsem tam nechtěla zůstat.
I když chtěla Lucie původně odjet studovat do Londýna, zůstala nakonec v Paříži.
Diktují vám firmy, co máte navrhnout, nebo máte volné ruce?
Většínou mám v návrzích úplně volné ruce, firmy se samy nechají překvapit, s čím přijdu. Mají však zadání materiálu, popřípadě zacílení výrobku – typologie. Jinak mám volné pole, konzultacemi se pak společně dostaneme třeba někdy dál a nakonec vzniká radost na obou stranách.
Světlo Apollo, které designérka vytvořila pro francouzskou firmu La Chance.
Jaké byly vaše první realizace?
Za studií jsem měla možnost pro známého vytvořit stůl Treasury table ve spolupráci s firmou Process. Nikdy jsem žádné firmě neklepala na dveře, přirozeně jsem využila příležitosti.
Treasury table navrhla Lucie ve spolupráci s firmou Process.
Máte své oblíbené projekty?
Líbila se mi spolupráce s firmou LUGI, pro kterou jsem vytvořila sérii stolků Wrap. Užila jsme si ji od technologie po organizaci. Dřevo jsme dokonce ohýbali ručně. Vztah jsem si vytvořila i ke kolekci Balloons pro Brokis; podařilo se mi vytvořit iluzi vloženého reflektoru do uzavřené bubliny.
Favoriti Lucie: Kolekce stolků Wrap pro LUGI a lamp Balloons pro Brokis.
Ve firmě Brokis zastáváte pozici art directora, sama jste pro společnost i navrhla několik produktů. Který patří mezi vaše oblíbené?
To je těžká otázka, každé světlo pro mě má něco do sebe. Již zmiňovaný projekt Balloons je velmi charakteristický a pro mě blízký svou čistotou a sošností. Capsula pro mě zase představuje skleněný sofistikovaný objekt, je zvláštní a zajímavá.
Barevné osvětlení, to je Capsula.
Nedávno jste vytvořila další produkt pro Galerii Křehký, po svítidle Versa i psací stůl Sheets. Jak jste se dostala ke spolupráci s touto značkou?
Jana Zielinski s Jiřím Mackem mě oslovili, abych svým rukopisem přidala dílo do jejich kolekce Biedermeier. Byla jsem moc ráda a vznikl příjemný malý intimní stolek Sheets.
Novinka: stolek Sheets pro Křehký.
Jak byste sama sebe charakterizovala?
Vždy říkám, že je dobré být nohama na zemi a hlavou v oblacích. Snažím se překročit limity, s každým výrobcem se snažím dostat k nejlepšímu výsledku a hledám různé formy a varianty, jak se tam dostat tak, abych byla s návrhem spokojená. Hledám rovnováhu, jsem dynamická, energická a zároveň citlivá v tom, co dělám. Mísí se ve mně kontrasty a protipóly: chci se rychle posouvat dál, ale můj perfekcionismus mi to nedovolí. To se promítá i do mé práce. Často se přirovnávám ke svému oblíbenému materiálu – sklu. Vždy zůstane své a nikdy si ho zcela nepodmaníte.
Svítidla Mona vznikla pro Brokis a mohli jste si je prohlédnout na Designbloku 2014.
Vypadá to, že jste pořád na nohou. Relaxujete vůbec?
Moc mi to nejde, ani nijak dlouho nespím – přijde mi to jako ztráta času. Odpočívat jsem neuměla hlavně v Paříži. Dnes se to již zlepšilo, mám přítele, snažíme se vyhradit si na sebe alespoň víkend.
Misky Double Bowls.
S kým konzultujete své návrhy?
Momentálně s kolegy ve studiu, ale někdy je příjemné si o projektu promluvit s někým, kdo nemá s designem nic společného a má čerstvý náhled na věc. Studio se vloni začalo rozrůstat a mám kolem sebe šikovné designéry, kteří mi pomáhají s vývojem produktů. Návrhům a konceptům se věnuji sama, to je moje gró. O management a komunikaci se také starám pouze já, než budu moci část z toho někomu přenechat. Zatím mě to ale vše baví.
Jaký je Váš názor?
Související články
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Jiří Pelcl: Těší mě, když si produkt může koupit každý 
Designový život Michaely Tomiškové 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Rony Plesl: Design končí tam, kde končí emoce 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu