Až budete brouzdat po webových stránkách českých architektů a designérů, zbystřete u fotografií jejich produktů i portrétů. Možná zjistíte, že se tu často opakuje jedno jméno: Kristina Hrabětová. Tato mladá fotografka letos získala ocenění Fotografka roku 2013 za své snímky pro Vyrobeno lesem a Studio Dechem. Mimo to spolupracuje s celou řadou úspěšných tuzemských architektů i designérů, jako příklad lze uvést studio Olgoj Chorchoj, VRTIŠKA • ŽÁK, Jiřího Pelcla či Galerii Křehký. Pojďte se s námi podívat, jak vznikají snímky této převážně produktové fotografky a kudy vedla cesta Kristiny k fotografii a výše zmíněnému ocenění.
Jak jste se k fotografování dostala?
Když mi bylo osmnáct a končila jsem studia na pražském gymnáziu, konkrétně jeho přírodovědné větvi, zjistila jsem, že mi chybí výtvarné sebevyjádření. Umění máme tak nějak v rodině: dědeček Milan Albich byl malíř a sestra je architektka. Rozhodla jsem se, že se budu ubírat podobným směrem. Půjčila jsem si tedy dědův fotoaparát, začala fotografovat a focení se stalo mou vášní. Pak jsem šla studovat fotografii na FAMU, kde to bylo skvělé, krásný čas v obklopení bezvadných lidí.
Chybí vám doba analogu?
V době, kdy jsem studovala FAMU, se práce s počítači teprve rozjížděla a analog byl pro nás denním chlebem. Do jisté míry to bylo romantické a mysteriózní. Celé dny jsem trávila v černé komoře s chemikáliemi. Ale přechod k digitální fotografii byl přirozeným procesem, hodně věcí v mé branži se tím usnadnilo. Vzpomínám si, že když jsme v druhém ročníku měli produktovou fotografii, byla jsem na tom snad nejhůře ze všech studentů, vůbec mi to nešlo.
Jaká byla vaše první zakázka?
Studio Olgoj Chorchoj, ve kterém pracovala moje sestra, mě požádalo, abych pro ně narychlo nafotila nějaké skleněné sety a vázy. Říkala jsem jim, že produktová fotografie není mou parketou a bála se, že to bude katastrofa. Předměty jsem tehdy ovšem začala vnímat úplně jinak, na pohromu nedošlo a oni fotografie používali. Promítli je i na pražské Pecha Kucha Night v roce 2007, kde se zalíbily designérovi Jiřímu Pelclovi. Tak jsem začala spolupracovat i s ním a postupem času i s mnoha dalšími designéry.
Co mimo produktů fotíte?
Produktová fotografie je hlavní podíl mé práce. Mám ráda ale i fotografie architektury a portréty. V roce 2010 mě Jana Zielinski a Jiří Macek oslovili, abych fotografovala Designblok 2010, který organizují. Pracovala jsem nejen na dokumentaci instalací, ale poprvé jsem výrazněji fotila i portréty architektů a designérů. V tom pokračuji dál. S architekturou mám krásný zážitek třeba z brněnské Vily Tugendhat, kde jsem byla osm hodin naprosto sama a mohla fotografovat. Bylo to prostě nádherné.
Jak dlouho se fotí jeden produkt?
To záleží na produktu, každý je jiný. Někdy to trvá hodinu, jindy daleko déle - rozdílné materiály vyžadují jiné světlo a přístup. Nejsložitější je pro mě posléze vybrat z velikého množství snímků jeden nejlepší. Stejně mi pak vrtá ještě hodiny v hlavě, jestli jsem opravdu zvolila tu nejpovedenější variantu.
Odmítáte někdy nějaké zakázky?
Ráda s někým dlouhodobě spolupracuji, společně pak přemýšlíme nad budoucím focením a plánujeme. Těmto lidem pak práci samozřejmě neodmítám. Když přijde nějaká zakázka narychlo, stálí klienti mají vždy přednost.
Fotíte i mimo svou profesi?
Fotoaparát mimo práci odkládám, protože vím, že by mi to nedalo a musela bych svět pozorovat skrze jeho objektiv. Proto se ve volném čase snažím fotit minimálně.
V roce 2013 jste se stala fotografkou roku za snímky pro uměleckou skupinu Vyrobeno lesem a Studio Dechem. Jak fotky přírodnin pro Vyrobeno lesem a produktů pro Dechem vznikaly?
Se Studiem Dechem spolupracuji již léta, s Michaelou Tomiškovou a Jakubem Janďourkem jsme velmi dobří přátelé. Jejich práci a styl obdivuji a věřím, že je to cítit i z fotografií. Michaela mě později oslovila i za ateliér Vyrobeno lesem, které každý rok přizve ke spolupráci jiné umělce. Focení jsem pojala tak, jako by mě samotný les požádal o nafocení toho, co nabízí. Byla to opravdu krásná práce, byť jsem si až v „širém” lese uvědomila, že najít kýžené sojčí pírko není tak jednoduché, jak jsem si původně představovala. Výsledkem je šest fotografií o velikosti 50 x 70 cm, které jsou v současnosti k vidění a zakoupení například v restauraci Bisos - od každé vzniklo pouze 10 autorských tisků a rychle mizí. Říká se, že najít sojčí pírko v lese přináší štěstí. Mně to vyšlo.
Co chystáte do budoucna?
V současnosti připravujeme výstavu s Michalem Froňkem ze studia Olgoj Chorchoj pro sklářskou firmu Bomma. Konat se bude na podzim v Českém centru v Paříži. Mimo to chystám nové fotografie pro Studio Dechem na letošní Designblok. A s přítelem Romanem Vrtiškou ze studia VRTIŠKA • ŽÁK plánujeme malou výstavu v Tokiu na konci října. Shodou okolností také v Českém centru, kam je přítel pozvaný na rezidenční pobyt.
Jaký je Váš názor?
Související články
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Rony Plesl: Design končí tam, kde končí emoce 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu