Krása všednosti. Galerie Kuzebauch vystavuje dílo skláře Jakuba Berdycha

„Sklo je materiál, který výtvarníky většinou dráždí. Proto mnozí jeho vlastnostem podlehnou, jiní s nimi zápasí, a jen občas se najdou tací, kteří s nimi prostě pracují,“ říká Petr Nový, hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. V poslední větě naráží hlavně na skláře a designéra Jakuba Berdycha staršího (*1953), který právě vystavuje své dílo v břevnovské galerii Kuzebauch. Ta se zaměřuje na výjimečné příklady studiových děl nových i zavedených výtvarníků.

foto: archiv msb-jablonec.cz

Pokud je vám jméno výtvarníka povědomé, věřte, že to není náhoda. Jakub Berdych starší má syna, známého designéra stejného jména. Po tatínkovi zdědil vtip, se kterým se do návrhů pouští, a stejně jako otec si hraje s materiály i formami. Nebojí se sarkasmu, ironie ani kýče.

Jakub Berdych starší v Kuzebauchu předvádí, jaké podoby může sklo mít a jak lze pomocí tohoto materiálu zaznamenat svět – bez emocí a naprosto realisticky. „Výtečně ovládá zkratky a pointy, má smysl pro nadsázku a kontextuální hru na schovávanou,“ říká Nový, který zároveň pracuje jako kurátor galerie Kuzebauch. Berdychovu dílu jednoduše nechybí neotřelost, ze skla dokáže tvořit nevšední všednosti.

V galerii si tak například prohlédnete vázy, které Berdych vyfoukával do objektů, jež dennodenně potkáváme. Mezi tvary rozpoznáte třeba nejrůznější krabice či trubky. Výtvarník umí najít krásu tam, kde bychom ji na první pohled hledali jen stěží: ať už jde o obaly od průmyslových výrobků, nebo klasický sporák. Spotřebnímu zboží tak dodává nový, abstraktní a poetický kontext.

Berdych působil do roku 1983 na pražské UMPRUM, poté se vydal cestou svobodného povolání – má za sebou mimo jiné třeba řadu úspěšných realizací historických interiérů. Od roku 2003 předává své know-how na Technické univerzitě v Liberci jako pedagog. „Ví, co si může dovolit on, a co materiál,“ uzavírá výstižně kurátor výstavy Sklorealismus Petr Nový.