Když Baťa nedělá cvičky, ale domy

V Galerii UM, která je součástí Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), probíhá výstava sice malá plochou, ale bohatá myšlenkou: její autorka a architektka Jitka Ressová se vrací k domkům, jež byly v dvacátých letech minulého století stavěny ve Zlíně pro zaměstnance firmy Baťa.

Mág obuvi tehdy nechal postavit drobné cihlové domky, které obývaly až čtyři rodiny. Plocha vyhrazená pro každou z nich se pohybovala kolem 50 m² a součástí domova byla garáž o 5m².

Původně měla obydlí sloužit pouze po dobu 30 let; Tomáš Baťa zřejmě nečekal, že domky budou lidé obývat až dodnes. Co víc, zlínské čtvrti jako Letná nebo Zálešná, které nechal zastavět, jsou chráněny památkovou péčí. S tou jsou spojeny jisté hranice, jež při předělávání domků nesměly být překročeny.

Výstava se zabývá změnou, jakou domy za bezmála sto let prodělaly. Představuje devatenáct zdařilých rekonstrukcí různého rozsahu a zpracování, komentuje je a seznamuje návštěvníka s obyvateli baťovských domečků.

Na každém panelu s popisem realizace je uvedeno, kolik osob dům v současnosti obývá a zdali ho majitelé zdědili či koupili. Dozvídáme se také, kdy a kým byla rekonstrukce provedena. Na výstavě Jitka Ressová spolupracovala s dvěma socioložkami a postupně sesbíraly všechny informace, které nám přiblíží charaktery obyvatel domů a od nich se odvíjející požadavky při renovacích.

Domy jsou rozdělené dle velikosti na jednodomky, půldomky a čtvrtdomky. K dispozici jsou podrobné plány a fotografie každého ze sídel. Někde přibyla nástavba, jinde se současní majitelé snažili zachovat co nejvíce z původní stavby. Všechny domy ale spojuje malá plocha, se kterou se pracovalo.

Autorka výstavy Jitka Ressová pracuje v ateliéru ellement a se svými kolegy se nepřetržitě zabývá minimálním prostorem k žití. „Lákalo mě domky navštívit, nechodit jen kolem, ale poznat je i zevnitř,“ říká architektka, „můj zájem se prohloubil, když jsem v jednom takovém domku začala bydlet.“

Expozice nabízí několik pojetí odkazu původně dělnického bydlení. Ukazuje, jak lze naložit s atmosférou, která se v satelitním městečku minulého století zachovala. Dává prostor pro rozvinutí diskuze, jak lze skloubit historicky cenné typové bydlení a individuální požadavky těch, kdo prostor obývají.

Návštěvník se stává svědkem toho, jak se domy, které byly stavěny se záměrem poskytnout všem stejné podmínky k žití, mění v rytmu současného trendu individualizace a snahy odlišit se.

A věřte, že byť domečky vypadají zvenčí téměř na chlup stejně, pojetí jejich interiérů se výrazně liší. Nezbývá, než se o tom přesvědčit na vlastní oči v Galerii UM.

 

 

 

 

 

Jaký je Váš názor?