Mezi stálice tuzemského produktového designu patří mimo jiné Jiří Pelcl. On a jeho ateliér za sebou mají již řadu realizací a spolupráci s firmami jako Moser, Verreum, DuPont, Techo, Crystalex či Vitra. Mimo produktového designu se Jiří Pelcl věnuje i architektuře, publikuje odbornou literaturu a přednáší jak na zahraničních, tak tuzemským univerzitách – je vedoucím Katedry designu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM), kterou rovněž v sedmdesátých letech vystudoval. Jak se rodák ze severomoravského Postřelmova dostal k navrhování předmětů a domů? A na čem pracuje nejraději? To zjistíte na následujících řádkách.
Kdy jste poprvé začal koketovat s designem a kudy vedla Vaše cesta k vlastnímu studiu?
Doma na severní Moravě jsme měli rodinný dům a dílnu, kde jsem pořád něco kutil. Pak jsem šel na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Tam jsem studoval 4 roky, později jsem se přestěhoval do Prahy. Jednak už na mě bylo Brno malé, všichni se tam znali. Za druhé jsem chtěl jít na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a studovat architekturu. To se mi povedlo a po studiích jsem dokonce nějaký čas pobýval v Londýně. V devadesátých letech jsem pak začal dávat dohromady vlastní studio. Do té doby jsem působil hlavně s uměleckou skupinou Atika, která vznikla v roce 1987, a jako designér na volné noze.
Umělecká skupina Atika a publikace o ní.
Na UMPRUM jste tedy studoval architekturu. Jaký byl tehdy Váš vztah k designu?
Studoval jsem u profesora Svobody, což byl scénograf a architekt. Mě ale ovlivnil především profesor Vrátník - on byl vyloženě designér. Právě ten mě obrátil tímto směrem. Má diplomová práce se už točila jen kolem designu.
Měl jste v té době nějaké vzory? Ovlivnilo něco Vaši tvorbu?
Tehdy mě inspirovala třeba výstava Design a plastické hmoty, kterou dělala historička designu Milena Lamarová. Ta představila řadu prototypů například z italské designové vlny, což na mě mělo celkem velký vliv. Navíc jsme se osobně znali.
Materiály k výstavě a samotné Mileně Lamarové.
Pět let po ukončení UMPRUM jste vycestoval do Londýna, kde jste studoval na Royal College of Art design nábytku. A proč jste odjel až po pěti letech a co Vás k vycestování vedlo?
Během té pauzy probíhalo tříleté vyřizování, přece jenom to byla osmdesátá léta. Nebyl jsem ve straně, leštil jsem tedy kliky na ministerstvech. Nakonec jsem jedné důležité úřednici udělal ložnici pro dceru. Pak ledy roztály. Potřeboval jsem pohyb a poznat věci. Poměry v Londýně byly obrovský šok. Dobře to lze ilustrovat na příkladu kopírek. U nás by tehdy kopírky v Praze šlo spočítat na prstech jedné ruky a přístup k nim byl omezený, protože se režim obával šíření tiskovin. V Londýně byla tehdy kopírka v každé kanceláři.
V čem byl Váš pobyt v Londýně přínosný?
Člověk se více dostal do styku s kolegy v mezinárodním měřítku, což u nás nepřicházelo v úvahu. Potkal jsem se s různými designéry, třeba s britským designérem Jasperem Morissonem nebo izraelským designérem Ronem Aradem. Na univerzitě tenkrát přednášel Vico Magistretti.
Proč jste v zahraničí nezůstal a přijel zpět do komunistického Československa?
Měl jsem v Praze ženu a dítě. Samozřejmě padla možnost přestěhovat se i s rodinou, ale nakonec z toho sešlo.
Vracíte se rád do Londýna?
Zas tolik ne. Londýn je dnes oblíbený hlavně u mladých lidí, raději mám Paříž. Její atmosféra se mi líbí více.
Jaké zakázky máte nejraději?
Rád koncipuji prostory rodinných domů a dalších architektonických realizací. Kdybych si měl vybrat znovu, asi bych dělal architekturu. Co se designu týče, je to svět předmětů. Nebaví mě průmyslový design, tedy navrhovat bagry či soustruhy. Stroj není pro lidi, to je obchodní artikl pro odborníky, kde je třeba řešit technické parametry. Toto se u skleničky řešit nemusí, což mi vyhovuje daleko více. Spíš mě zajímají věci určené pro všechny, kterých se člověk dotýká a běžně je používá.
Ateliér Zbraslav 2009 - novostavba malířského ateliéru, dřevostavba s makrolonovou stěnou.
Máte svůj oblíbený produkt?
Například sadu sklenic Vicenza, která vznikla pro firmu Crystalex: každý designér je rád, když se věci jím navržené užívají v co nejširší míře. Udělat originál je bezva, ale to se hodí na výstavu či do galerie. Když se sklo vyváží do celého světa po tisícových sériích a ten produkt si může koupit každý, těší mě to více než cokoliv jiného.
Sklenice Vicenza pro firmu Crystalex.
Můžete u svých studentů odhadnout jejich budoucí úspěch?
To je těžké. Někteří lidé v sobě mají obchodní talent a v kombinaci s trochou štěstí se dostanou k práci, která je zajímavá. Zato talentovaný introvert často zapadne. Proto je těžké dopředu hádat, kdo bude úspěšný. Obecně řečeno, umění je riskantní povolání a neexistuje recept, jak v tomto oboru obstát.
Ateliér Jiřího Pelcla.
Co Vás při práci inspiruje?
Dříve jsem hledal nápady hlavně v přírodě, dnes mě inspirují převážně lidé. Když jedu do ciziny, najdu si vždycky kavárnu někde na rušném náměstí a pozoruji dění kolem sebe.
Ateliér Jiřího Pelcla.
Děláte si ruční skici, nebo navrhujete v programu?
Na počítači nepracuji. Udělám první skicu, kterou poté nechám rozpracovat. Nejvíce záleží na prvním nápadu: nejde ani tak o to, jak bude věc vypadat, ale jak by měla sloužit. V dnešním přeplněném světě produktů je těžké najít nějakou mezeru.
Jiří Pelcl a jeho nákresy.
Kam se v České republice rád vracíte?
Například do menších měst jako jsou Slavonice či Třebíč a Litomyšl. Také mám rád platanovou alej na Letné – bydlím kousek od Strossmayerova náměstí, takže to mám blízko.
Na čem dnes pracujete?
V současnosti připravuji kolekci nábytku pro restaurace, rodinný dům a typickou obyčejnou hospodu na venkově. Také právě realizujeme instalaci pro ostravský Svět techniky, novou budovu navrženou architektem Josefem Pleskotem. Projektujeme pro Svět techniky dva obrovské objekty s vesmírnou tematikou. A pro Designblok 2014 vytváříme instalaci Dánský design ve vinohradském Pavilonu. Vždycky děláme tak na čtyřech až pěti věcech zároveň.
Kolekce nábytku Luxury Dwelling.
Jaký je Váš názor?
Související články
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Rony Plesl: Design končí tam, kde končí emoce 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu