Opustit velkou a zavedenou architektonickou kancelář chce kuráž. Architektka Jana Hamrová ji měla a založila vlastní ateliér – pracuje pod jménem Objectum a za sebou už má několik realizací interiérů. Představujeme vám jak některé projekty, tak jejich autorku.
Jana Hamrová vystudovala ČVUT a v rámci studia vyrazila i na rok do zahraničí – vybrala si Fakultu architektury a designu na Milánské univerzitě. Její zkušenosti z Itálie moc nezapadají do klasického stereotypu o jižanských zemích, kde je na prvním místě siesta. „V Itálii studenti velmi intenzivně pracují a studují,“ popisuje architektka. Jednou například dostal její ateliér za úkol vytvořit model židle od Pavla Janáka – zrovna se totiž probíral český kubismus. „Vyrobili jsme ho z papíru a byli jsme za flákače. Všichni ostatní sáhli po dřevu. A to byl předmět za pouhé dva kredity,“ vzpomíná Jana a dodává, že bylo jiné i obecné zaměření výuky: „Zatímco na ČVUT se kladl důraz na exaktní předměty, italská výuka byla daleko víc kreativní,“ říká architektka.
Když se vrátila zpátky do Prahy, začala ještě při škole pracovat pro ateliér 4A architekti. Studio se po čase rozdělilo a Jana Hamrová se přesunula do kanceláře Schindler Seko. Od chvíle, kdy se jí narodil syn, potřebuje být časově flexibilní, a tak založila vlastní ateliér Objectum.
„V ateliéru Schindler Seko jsem dělala projekty o ploše 13 000 metrů čtverečních, které trvaly třeba deset let. U takových projektů ani nevíte, zdali se nakonec postaví. Ale je to skvělý adrenalin a hlavně úžasná profesní zkušenost. U menších realizací přichází výsledek naopak docela rychle. Obojí má něco do sebe,“ upřesňuje Jana Hamrová.
Tapas bar Miró podle návrhu Jany Hamrové. Foto: Petr Nuc
Když navrhovala kancelářský objekt pro jednu velkou mezinárodní společnost, majitel ji oslovil, zdali by mu pomohla i s výběrem a následně návrhem bytu v Praze. Se svolením svého šéfa, který nerad dělá interiéry, se do návrhu pustila sama. Výsledkem je byt v Mostecké ulici. „Měl na první pohled velmi zvláštní atmosféru,“ vysvětluje architektka a zdůrazňuje, že bylo bezvadné být u výběru prostorů i lokality.
Pak ale stála před velkou výzvou: jak zkombinovat historické prvky bytu, majitelovu sbírku umění a moderní doplňky? „Umělecké artefakty jsem nechala do bytu navézt a nějakou dobu jsem zkoumala, jak na mě působí. Sledovala jsem i barevné ladění,“ popisuje Jana. V památkově chráněném domě zůstala původní sgrafita, jež byla původně na fasádě domu. V rámci přístavby o několik století později se však dostala do interiéru.
Místa nebylo v bytě o 100 metrech čtverečních nazbyt, a tak musela architektka o využití prostoru důkladně přemýšlet. Obývací pokoj slouží jako dočasná ložnice pro hosty: najdete tu sklápěcí postel a tajný průchod knihovnou do koupelny.
Vana v ložnici majitele je pak inspirovaná hotelových bydlením – možný nedostatek soukromí majitelovi nevadí, v bytě je většinou sám.
Foto: Ondřej Polák
Ateliér Objectum zatím spolupracoval hlavně se zahraničními klienty, od Kolumbijce přes Francouze až po Maďara. To se odráží na podobě výsledných projektů. „Jsou daleko více barevné a méně minimalistické,“ popisuje architektka. Její slova potvrzuje ladění dalšího bytu, kterému dominují výrazné potisky a barvy. I když se samotné architektce líbí spíš tlumené tóny, vždy se snaží pochopit potřeby klienta. Zároveň ji baví, když ji zadavatel nutí vystoupit z komfortní zóny a experimentovat – někdy tak projekt balancuje na hraně.
Bytu dominuje svítidlo od nizozemské firmy Moooi, které propojuje dvě podlaží bytu. Čínskou komodu podtrhuje tapeta s asijskými motivy. S motýlkovou tapetou v ložnici architektka nejprve bojovala – na přání majitelovy manželky ji však nakonec použila. „Snažila jsem se celý pokoj trochu vyhroti a doladit k ní do posledního detailu zbytek doplňků,“ vysvětluje autorka návrhu. Motýli se odrážejí v zrcadlovém stolku a svítidla připomínají kokony, ze kterých se líhnou.
Investoři si také přáli čínský boudoir s bonsají, ta se pak stala jeho hlavním motivem Všechny tapety sehnala architektka u firmy Color Design.
Foto: Boys Play Nice
Naprosto opačně laděným projektem je úplná novinka v portfoliu Jany Hamrové. Byt vznikl pro českého klienta a nachází se v letenském bytovém domě. Ten se postavil v roce 1938 a je památkově chráněný. Proto si architektka nemohla dovolit žádné velké výstřelky: jednotná musela být okna i dveře a zůstal musely původní obklady za topením. „Snažila jsem se respektovat vyznění celého domu,“ říká architektka a naráží na období předválečného funkcionalismu, kdy byl objekt dokončen. Více se o byt dočtete v článku, který chystáme.
Foto: Boys Play Nice
Jana Hamrová se však nevěnuje jen architektuře a designu. Navrhuje i minimalistické geometrické šperky. „I u šperku pracujete s detailem, nápadem a kompozicí,“ odpovídá Jana na otázku, v čem vnímá provázanost módních doplňků a architektury. Za zmínku stojí kolekce broží Vario: díky brožovému zapínání umožňuje šperk různé formy nošení.
A v čem spočívá pro Janu Hamrovou hlavní kouzlo práce na volné noze a v malém ateliéru? Při drobných projektech – ať už jde o interiéry či šperky – se může vyřádit po kreativní stránce a navázat bližší kontakt s investorem. „Je to taková kreativní terapie,“ směje se architektka.
Jaký je Váš názor?
Související články
Lenka Míková: Někdy si přijdu jako detektiv 
Ateliér SAD: Děláme retrofuturismus v lidském měřítku 
Radka Valová z ateliéru OOOOX: Fotogenický interiér nestačí 
Ivanka Kowalski: Z investiční bankéřky designérkou 
Dagmar Štěpánová: Po dokončení každé realizace cítím smutek 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu