Pochází sice z Izraele, studoval v v současnosti však bydlí i pracuje v Praze. Hlavní architekt developerské skupiny Daramis, Gal Karagula, vystudoval na britské Oxford School of Architecture a dnes dohlíží na všechny projektové práce a realizace společnosti. Vyprávěl nám mimo jiné o tom, co se mu líbí na práci v tuzemském architektonickém prostředí.
Co ovlivnilo volbu oboru, do kterého jste se pustil?
Umění bylo vždy součástí mého života, a to od raného dětství. Tímto směrem mě to odjakživa táhlo, začínal jsem hudbou, od šesti let jsem se učil hrát tvorbu klasiků. Vystřídal jsem několik hudebních nástrojů a dodnes hraji ve volném čase s místní kapelou. Rozhodně mé také ovlivnilo rodinné zázemí. V podstatě celá má rodina se pohybuje ve stavebnictví, volba oboru pro mě tedy byla velmi přirozená. Dodnes mě ovlivňuje podobnost mezi hudbou a architekturou, a to především v rytmu a kompozici. Má láska hudbě se promítá i do mých projektů.
Rezidenční objekt Trio.
Oslovil vás za studií nějaký konkrétní architektonický směr?
Nadchnul mě dekonstruktivismus, od něj se ostatně odrážela i řada dalších architektů, i když bylo těžké přesně definovat přesné atributy tohoto směru. Čiší z něj nespoutaná svoboda i příjemný chaos, který vedl ke vzniku řady inovativních a skvělých budov. Oslovil mě zejména projekt Morphosis architekta Thoma Mayna, který výtečně porozuměl kontextu objektu a uměl ho přetvořit do konkrétní, jedinečné a sofistikované studie.
Interiér bytu v rezidenční budově. Více se o něm dočtete zde.
Máte za sebou více jak čtrnáct let zkušeností na poli architektury. Jaké byly začátky?
Když jsem v roce 2001 dokončil studium na Oxford School of Architecture, netušil jsem, že již za dva týdny budu díky náhodnému setkání pracovat pro velkou firmu v Izraeli. Ve společnosti jsem zůstal zhruba sedm let a podílel se na opravdu velkých projektech. Měl jsem však pocit, že se dostatečně nevěnuji interiérům, a tak jsem později začal pracovat pro známého izraelského interiérového designéra.
Interiér kancelářské budovy Park-View.
Pouhé dva týdny po dokončení vysoké školy jste se tedy dostal k velkým projektům. Byl to pro vás šok?
Velký. Pamatuji si, jak jsem byl neustále na trní a bedlivě pozoroval starší architekty, jak pracují a přistupují k věcem. Myslím, že mi s adaptací pomohlo i to, že jsem jako hudebník byl od mala zvyklý vystupovat před lidmi a nestyděl se.
Sám Gal Karagula své projekty popisuje jako plné čistých linií.
Jak jste se dostal k práci pro Daramis?
Pro v České republice jsem pro různé developery pracoval od roku 2004, mimo jiné i pro Daramis - tato spolupráce mě oslovila snad nejvíce. Před čtyřmi lety jsem dostal na starost řadu lokálních projektů, a proto jsem se nakonec do Prahy na dobro přestěhoval, abych dohlížel na veškeré současné i budoucí směřování firmy. Od začátku se mi velice líbila spolupráce s lokálními dodavateli.
Gal Karagula ve svých vizualizacích používá zajímavý trik. „Umisťuji do prostoru obrázek ženy, která se vždy dívá na určitý element v prostoru, na nějž chci přitáhnout pozornost,“ říká.
Stihl jste nasbírat řadu zkušeností jak ze světa, tak z České republiky. Čeho si na českém prostředí ceníte?
Líbí se mi způsob, jakým se zde vyvíjí a probíhají realizace. V jiných zemích se jednání o důležitých projektech zřídka kdy obejdou bez křiku. Tady jsem se nikdy nesetkal s tím, že by během schůzek někdo zvýšil hlas nebo ostatní urážel. České stavařství je také na velice dobré úrovni.
Kancelářská budova z portfolia Daramis.
Co pro vás z filozofického hlediska znamená architektura?
Nejvíce ze všeho oceňuji především možnost pracovat právě v tomto oboru, vytvářet prostory, které budou lidé dennodenně užívat. Zároveň tak mám šanci dát do objektů něco navíc: nahradit každodennost bohatým emočním zážitkem v každém projektu. Jsem také velký zastánce kontextu, který je pro mě nedílnou součástí každé realizace a jeho spojitost s konceptem je nelze popřít. Jinak řečeno jde o provázanost ideje a místa, žádná budova do místa nezapadne, aniž byste mu rozuměli. Dnes bohužel vzniká mnoho projektů, které bych popsal jako globalizované magazínové projekty. Jakmile je zapojíte do kontextu, naprosto se v nich ztrácí vnímání místa.
Projekt Karlín Park je podle Gala Karaguly dobrým příkladem symbiózy kontextu stavby a výsledné podoby budovy.
Sníte o návrhu konkrétní stavby či věci?
Rád bych navrhl židli. Pro své realizace vytvářím mimo jiné stoly, kuchyně, bary či schody, ale židle jsou pekelně těžké. Neustále je skicuji a snažím se na něco přijít. Věřím, že se mi to povede.
Jaký je Váš názor?
Související články
Ateliér ASGK Design: Naší silnou stránkou je komplexnost přístupu 
Radka Valová z ateliéru OOOOX: Fotogenický interiér nestačí 
A1 architekti: Mladí lidé mají skvělé nápady 
I. D. architektura: Nejhorší jsou zkostnatělí čeští úředníci 
Daniela Polubědovová: Navrhování je proud energie 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu