Drsný i něžný. Dům DRN od Stanislava Fialy zdobí otisky rukou dělníků

„Přišel mě sem fotit jeden fotograf. Bylo vidět, že z domu není nijak nadšený. Čím víc ale viděl, tím víc roztával. Na konci nevěděl, co má fotit dřív,“ směje se architekt Stanislav Fiala a vítá nás v DRNu, stavbě, kterou nedávno dokončil na Národní třídě. „Tak pojďte dál, začneme na střeše.“

Úvodní historka naprosto přesně vystihuje podstatu DRNu. Zvenčí by se mohlo zdát, že jde o další prosklenou administrativní budovu, byť zajímavě tvarovanou – jednotlivá patra připomínají vrstevnice, které se ladně vinou podél Národní a Mikulandské ulice. Stačí ale vstoupit do atria či na recepci a musí vám být jasné, že toho DRN nabízí daleko víc. Třeba zelenou střechu, v centru Prahy naprosto ojedinělou.

„Podívejte se kolem, zeleň na domech skoro nenajdete,“ ukazuje Stanislav Fiala ze střešní terasy DRNu. Zato tady je pořádně zeleno. Architekt pracoval se stromy, trávníky i sezónními rostlinami. „Zeleň z měst mizí a my bychom měli hledat řešení, jak se přírodě zase přiblížit. Věřím, že ji potřebujeme,“ vysvětluje Stanislav Fiala. Doprostřed umístil dřevěný bar, který slouží k příležitostným společenským akcím. Je tu zřetelně patrný jeho rukopis – sem tam trčí drát, prostor není úplně učesaný.

DRNu někteří kritici vyčítají, že má moc velký objem a převyšuje domy v okolí. „Když se ale podíváte kolem, není to pravda. Stojí tu několik domů z 19. století, se kterými jsme výškou na stejné úrovni,“ míní Fiala. Dům podle architekta působí robustně, protože stojí hned vedle drobného Kaňkova paláce. Fiala zároveň přiznává, že je v zájmu investora dostat do projektu co nejvíc pronajímatelné plochy, potažmo pater. Rozhodně tím ale nesmí trpět architektura domu.

Ze střechy máme krásný výhled do atria. „Velkou výzvou bylo napojit novostavbu na sousední barokní Schönkirchovský palác,” vysvětluje architekt. Fiala prolnul jednu stavbu do druhé. Interiér barokního paláce se zároveň podařilo zrenovovat tak, že vynikly původní fresky i stropy s historickými trámy. Do střechy vsadil architekt okna, díky kterým je ze starého paláce vidět na novostavbu a naopak – Fiala tak podpořil propojení obou historických etap a zároveň usnadnil orientaci v prostoru.

DRN má osm nadzemních a čtyři podzemní patra, pronajatá jsou všechna, ale některé firmy teprve připravují realizaci interiérů. Přízemí obsadila mimo jiné kavárna, italská restaurace, kadeřnictví a pivnice. Interiéry kanceláří si nájemníci můžou upravit podle sebe, případně využijí vlastního architekta. Není škoda, že se tím rozpadá jednotné pojetí celé budovy? „Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby budova fungovala jako celek včetně všech interiérů. Svou práci ale nemůžu nutit každému,“ vysvětluje Fiala. V některých patrech nechal původní velkoplošné graffiti od Jana Kalába, které zdobilo slepý štít starého domu. I v tomto případě je na nájemnících, jak s ním naloží.

Za pozornost stojí také fasáda novostavby. Na ochozy umístil architekt záhony, které každé roční období mění svou tvář – zatímco na jaře tu rozkvétají tulipány, na léto, podzim a zimu přijdou traviny. Do zeleně je vidět i z kanceláří, rostliny nabízí únik z ruchu velkoměsta a uklidňující pohled.

Po fasádě DRNu se táhnou železné dráty, které pak architekt využil i v interiéru – někdy jako zábradlí, jindy je obtisknul do betonu. Beton je ostatně pro Stanislava Fialu velkým tématem. „Chtěli jsme lidem ukázat, že se ho nemusí bát,“ vysvětluje architekt. Většina stěn proto záměrně zůstala obnažená. Do betonu se pak obtiskly nejen železné dráty, ale také provazy, větve, či ruce. V podzemních garážích totiž zanechaly své otisky dělníci, kteří na stavbě pracovali. „I pro ně to byl velký zážitek. Když se ohlížejí za projektem, říkají, že se toho spoustu naučili, i když na začátku můj přístup úplně nechápali,“ vzpomíná Fiala. Interiér i exteriér zdobí také mistrovské kusy od uměleckého pasíře Josefa Ryšlavého a jeho tovaryšů. Vytvořili mimo jiné mříž na fasádě, strom na nádvoří, ale taky perforovaná stínidla svítidel.

O uměleckou výzdobu se postaral výtvarník Patrik Hábl. Vymyslel další hravé detaily, jež podtrhují neformálnost DRNu, třeba v garážích. U parkovacího místa pro invalidy najdete obtisky dřevěné nohy. „Patrik se vyděšeně ptal, jestli už to náhodou s tím invalidou nepřehnal. Já jsem ale byl nadšený,“ směje se Fiala. Výtvarník vytvořil také impozantní vjezd do garáží – pracoval s černou a zlatou barvou, která stéká dolů a ukazuje ridičům cestu do spodních pater.

DRN je vlastně taková skleněná cibule. Čím hlouběji se dostáváte, tím nápaditější a svěžejší podívaná se vám nabízí. I když se do všech pater nepodíváte, stačí zamířit do klidného atria. Vychutnat si tu můžete třeba sklenku bílého z místní italské restaurace. Společnost vám bude dělat železný strom, jehož větvě by brzy měly sahat až k jednotlivým patrům. Pak ho obroste zeleň a DRN přinese do centra Prahy zase trochu víc přírody, kterou město tolik potřebuje.

Palác DRN, architekt Stanislav Fiala

Národní 14, 110 00 Staré Město

Jaký je Váš názor?

Související články

Drsný i něžný. Dům DRN od Stanislava Fialy zdobí otisky rukou dělníků

Přidejte se k Insidecor komunitě...

Insidecor