„Voda, stroje, půda, hra a mystika - tato abstraktní témata prostupují celou výstavu," uvádí kurátoři Jana Zielinski a Jiří Macek monumentální designový projekt Domus. Vznikl v rámci projektu Plzně jako evropského města kultury 2015 a jde o poutní místo, kam by měli povinně zamířit všichni, kteří se o design alespoň trochu zajímají. Vždyť kdy jindy uvidíte pohromadě 35 projektů od 26 designérů z 11 zemí světa, to všechno na dosah ruky v krásné Plzni?
Kurátoři výstavy dodávají: „Chtěli jsme vytvořit místo, kam by lidé rádi chodili trávit svůj volný čas, kde by přemýšleli a dostávali se do dialogu s předkládanými tématy. Je to výstava pro veřejnost, pro lidi jakéhokoli věku. Chtěli bychom, aby se návštěvníci cítili jako při sledování dobrého filmu nebo prohlížení zdařilé malby." Cílem zkrátka bylo stvořit projekt, který by byl krásný sám o sobě. Projekt, který má ambice ovlivnit a tvarovat myšlenky svých návštěvníků a možná jim i změnit život.
Domus chce obsáhnout a představit progresivní trendy v umění a designu, zároveň se však vztahuje i k modernímu životnímu stylu nebo spiritualitě. „Je to koncept Gesamtkunstwerku, totálního uměleckého díla, sestávajícího jak z určité formy, tak určitého příběhu, což jsou dva základní elementy každého dobrého designu," uzavírají kurátoři.
Chrám, nebo montážní hala?
Řešení celého projektu měl na starosti přední německý designér Werner Aisslinger, mimo jiné držitel ceny pro německého designéra roku 2013. Je to poprvé, co byl český architektonický projekt takového rozsahu svěřen zahraničnímu tvůrci. Z původně montážní haly dopravní společnosti se pod jeho taktovkou vylíhl chrám, jehož ústřední kaplí je moderní, stylizovaný skleník. V něm návštěvníky obklopí a prostoupí panorama příběhů a témat, která se pojí s městem i celým regionem a která jsou zpracována formou moderního designu.
Těmito tématy jsou voda, stroje, půda, hra a mystika. Na první pohled obecná, ve skutečnosti však natolik konkrétní, aby je bylo možné designově interpretovat. Kurátoři zdůrazňují, že jde o základní témata, která provázejí vývoj celé lidské společnosti, souvisí se soudobou problematikou trvalé udržitelnosti a vztahují se jak k minulosti, tak současnosti i budoucnosti.
Barokní hra s proudy řek
Téma vody si vzali na starost designéři Michaela Tomišková a Jakub Janďourek ze studia Dechem, mimo jiné držitelé ocenění Grand designérroku 2014. Jako inspirace jim posloužil cisterciácký klášter v malém městečku Plasy nedaleko Plzně a obecně řečeno barokní principy a postupy.
Plzeň byla založena na soutoku čtyř řek: Úhlavy, Úslavy, Radbúzy a Mže. Voda hraje v Plzni v současnosti především roli suroviny, bez níž by nemohlo vznikat světově proslulé plzeňské pivo. V minulosti se ale pojila právě s klášterem Plasy. Kvůli této monumentální budově musely být dokonce přesměrovány prameny okolních řek.
Její základy byly totiž postaveny na vlhkém, podmáčeném podloží a postupně se pronořily do země. Svedení pramenů pod základy budovy mělo zajistit, že konstrukce nebude rozrušena proudícím vzduchem. Tato hra zdánlivého a skrytého posloužila studiu Dechem jako inspirace pro jejich projekt.
Svatý grál pobožného kominíka
Mystiku si vzali na starost Janja Prokič, držitelka titulu pro šperkařského designéra roku 2014, a designér Jiří Příhoda. Janja Prokič stojí za realizací svatého grálu, navrženého podle legendy o Panně Marii Klatovské ze 17. století. Jiří Příhoda kapli doplnil o barokní spirálu, která vede do poustevny, určitého spirituálního centra na samém vrcholku dómu.
Obraz Panny Marie Klatovské se dostal poprvé do povědomí v malém italském městě Re. Opilý muž tam po něm v 15. století hodil kámen a z čela vyobrazené Panny Marie se spustila krev. Obraz posléze odkoupil pobožný kominík z Klatov. Když se ho o několik let později pokusil prodat, začala podle legendy Panna Maria plakat krev. Jeho kominický dům byl poté přestavěn na kapli, známou jako Chaloupka.
Beethovenova industrializace
Industriální historie města se promítla do přístroje, který na svět přivedlo designérské duo Jan Plecháč a Henry Wielgus. Jednoduchý automatizovaný stroj naplňuje prostor kolem sebe Beethovenovou Ódou na radost a návštěvníky uvádí do odlehčeně slavnostní nálady.
Industrializace hrála v rozvoji města Plzeň zásadní roli. S jejím příchodem přišly také Škodovy závody a Plzeňský prazdroj, které historické město transformovaly v průmyslové centrum. Škodovy závody byly založeny už v roce 1859 a svého času šlo o největšího zbrojaře Rakouska-Uherska. Jan Plecháč a Henry Wielgus chtěli svou realizací poukázat na to, že i malý, nenápadný stroj může přinést spoustu radosti. Právě proto hraje zmíněnou Beethovenovu skladbu.
Spejbl a Hurvínek v neonovém erbu
Hravost zpracoval po svém designér Maxim Velčovský. Pro Plzeňský kraj vytvořil soudobý neonový erb na základě témat, které se s oblastí pojí. Najdete na něm proto plačící Pannu Marii, barokní poutní cestu, závody automobilky Škoda, pivo, fotbal, Spejbla a Hurvínka a mnoho dalších motivů.
Plzeň si totiž zakládá nejen na své industriální minulosti, ale i na vztahu k umění, především divadlu. V Česku legendární duo Spejbl a Hurvínek se zrodilo právě zde, ve stejnojmenném divadle, které založil Josef Skupa. Po druhé světové válce se sice přestěhovalo do Prahy, ale zůstává neodmyslitelně spjaté s místem svého vzniku.
Židle, kterou si musíte vypěstovat
A téma půdy nebo též země bylo přenecháno duchovnímu otci celého konceptu, Werneru Aisslingerovi. Ten ve své instalaci Chair Farm spojil design s biologií a vytvořil židli, která pokud bude dostatečně a správně zalévána, po celou dobu trvání výstavy poroste. Aisslinger tak ve své instalaci otevírá nové možnosti práce s materiálem. Kdo ví, třeba si za pár desetiletí budeme všichni na zahradě pěstovat nábytek na míru.
Asisslinger však svou experimentální instalací vzdává především hold úrodné české půdě, ze které se rod suroviny pro nejlepší světová piva (a dodejme také vína, ač ta nejsou s plzeňským krajem přímo spjata). Ostatně, že jsou české země úrodné, věděl už praotec Čech. Zřejmě by ho však ani ve snu nenapadlo, že naše úrodné pláně budou svými díly opěvovat němečtí designéři.
Mystický náboj industriálních závodů
Projekt Domus se však neomezuje jen na výše popsané. Elektronické mušky, zatavené do skla od rakouského studia Mischer'Traxler, světoznámý nizozemský projekt Autarchy od Formafantasma, kolekce tisíc a jedné vázy z celého světa (včetně skutečně experimentálních kusů) Archív váz nebo organický, laboratorní design Zuzany Gombošové; to vše je v rámci projektu Domus k vidění.
Plzeň je pestrým městem, kde mystické proudy prostupují montážní linky industriálních závodů a divadelní rej víří se stejnou intenzitou jako proudy čtyř plzeňských řek. Projekt Domus se snaží tohoto genia loci podchytit, vstřebat a vdechnout jeho energii do poutního místa současného progresivního designu. Jestli se mu to povedlo, musíte posoudit sami. Za výlet do Plzně ale rozhodně stojí.
Jaký je Váš názor?
Související články
Křehký Mikulov: Současný design jako starožitnost budoucnosti 
Designblok 2014 hrou 
Zuzana Gombošová: Biotechnologie pro design třetího tisíciletí 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu