Společnost DuPont oslovila k letošní spolupráci v rámci své prezentace materiálu DuPont Corian na Designbloku 2013 mladé designéry Václava Mlynáře a Jakuba Pollága z úspěšného studia deFORM. Designéři pojali projekt Classics and Corian silně konceptuálně, když se rozhodli revoluční materiál použít jako živou vodu na modernistické kusy nábytku z období třicátých až šedesátých let minulého století.
DeFORM pracovali nejen s právě aktuálním kontextem znovuobjevování modernismu, ale i s kontrastem perfektnosti nového materiálu a stářím použitých nábytkových objektů i nevyzpytatelnosti samotného dřeva. Rozhodli se historické kusy transformovat v solitéry paralyzující tradiční plynutí času. Jako by designéři Mlynář a Pollág vyrazili do boje proti neúprosnému zubu času a nábytek povyšovali do sfér bezčasí.
Jak sami říkají, vybírali hlavně kusy s charakterem, na kterých byl zřetelně cítit dotek doby. Jednalo se jak o kusy běžné výroby, tak ikonické exempláře. Originální části designérům sloužily vždy jako předloha, někdy je dokonce použili jako formu při tvarování těch nových. Zároveň restaurovali vždy jen část produktu, která byla vystavena největší zátěži, například u stolu se zaměřili na jeho desku.
Mezi objekty, které Mlynářovi s Pollágem padli při výběru do oka, patřil například běžný konferenční stolek s výpletem z šedesátých let. Jeho výrobce Dřevopodnik Holešov byl však až do sedmdesátých let důležitým producentem experimentálních nábytkových solitérů, zejména podle návrhů Jana Bočana, Zbyňka Hřivnáče nebo Jana Šrámka.
Dalším restaurovaným kusem byla rozměrná dřevěná židle s polstrovaným sedákem a oblými područkami, která reprezentovala běžnou nábytkovou produkci třicátých až padesátých let. Podobný typ židle byl často určen pro veřejné prostory, zejména kavárny a restaurace.
Výzvou se pro studio deFORM stal především charakteristický příklad československého designu ve formě standardizovaného výrobku z nekvalitních materiálů, který vlastnila ve své době téměř každá domácnost, peřiňák. Objekt však představoval jen z části zdařilý pokus o převzetí mezinárodních vzorů úložných systémů.
Vedle anonymních předmětů si designéři z deFORM vybrali kousky, které se svou existencí zapsaly do historie. Za konferenční stolek dostali Karel Koželka a Antonín Kropáček stříbrnou medaili na milánském Triennále v roce 1946. Oba tvůrci byli velmi progresivními architekty udržujícími i během čtyřicátých a padesátých let alespoň myšlenkový kontakt se západním vývojem designu.
K celému procesu od výběru objektů až po jejich znovuzrození vznikla přitažlivá reportáž, ve které se na vlastní oči můžete přesvědčit o zázračnosti nově použitého materiálu. Corian použili především kvůli jeho dobré odolnosti a vynikajícím vlastnostem tvarování. Tímto způsobem úpravy byli designéři za pomocí materiálu firmy duPont schopni nejen prodloužit životnost výrobku, ale i zlepšit podmínky jeho použití v následujícím funkčním období. Navrátit ho ze zaprášených starožitností ve formě precizně očištěného objektu zpět do lidských životů.
Jaký je Váš názor?
Související články
Oprášit slávu historie 
Návrat zapomenuté paměti 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu