Dankbar: nevídaná kavárna v bývalém řeznictví

Staré háky na maso, spousta dlaždic a kráva na stropě. V saském Lipsku se nedávno v bývalém řeznictví otevřela kavárna, která je plná nevídaných kombinací a detailů. Za café barem Dankbar stojí parta milovníků výběrové kávy, gastronomie a designu. Zatímco o chod kávovaru se stará Toni Kraetzer, za nevídaným interiérem stojí mladý designér Felix Kastl.

Foto: Michael Bomke

Řeznictví tu bylo od roku 1890 až do roku 2012, kdy majitelé prostor přestavěli na kavárnu. Ta ale jedinečný ráz prostoru nedokázala využít – červené kostkované ubrusy se sem prostě nehodily. „Když jsme s Tonim podnik od bývalých majitelů přebírali, měli jsme jasnou představu, jak by nová kavárna měla vypadat. Chtěli jsme vzdát hold původním prvkům a doplnit je dřevem,“ popisuje Felix nad šálkem espressa ze zrn berlínské pražírny Epitome. Dřevo jako takové je Felixova specialita – živí se totiž jako truhlář.

Za kavárnou Dankbar stojí parta milovníků designu a gastronomie. Felix (uprostřed) a Toni (vpravo) si při navrhování interiéru hned sedli. Mario Poeschel (vlevo) doplňuje tým jako barista. Foto: Alexandra Rothe pro blog Milk&Café, který objevuje nevšední kávové zážitky v Lipsku. 

Po původní kavárně tu zůstal dlouhý dřevěný bar s výrazným krychlovým vzorem a dlouhá dřevěná lavice s výraznými lamelami, obojí od designéra Michaela Grzesiaka. Felix je doplnil stoly s kovovými detaily od designéra Roberta Schillera, který vyrábí mimo jiné divadelní kulisy, a židlemi s tmavohnědými sedáky manufaktury Pagholz.

Na hlavní místnost navazují dva menší prostory. „Byly neuvěřitelně tmavé, a proto jsme hledali cesty, jak sem dostat světlo,“ vypráví Felix. Řešení? Propojení obou místností, bílá výmalba a zrcadlový strop, který vytváří efekt nekonečnosti. „Zároveň navazuje na výrazný strop v hlavní místnosti,“ popisuje designér.

V první malé místnosti jsou další stolky pro ty, kdo chtějí víc soukromí, druhá pak slouží jako pomyslná galerie. Najdete tu kávu, lifestylové časopisy, noviny i víno. „Chtěli jsme, aby to tu žilo, hosté si můžou cokoliv půjčit, vyzkoušet a prohlédnout,“ říká Felix. A protože v jídelníčku najdete i drinky, někdy to tu skutečně žije a zavírá se až po půlnoci.

Interiér je sám o sobě velmi výrazný, a tak ho Felix doplnil jen jednoduchým osvětlením: černými edisonkami. Hravý detail jsou svítidla s dřevěnou krychlí od lipského ateliéru Acht Zwei.

Pohledy přitahuje pestrobarevný strop, který se dochoval v původní podobě. „Až na jediný díl, který vypadl za druhé světové války,“ popisuje Felix a ukazuje na dlaždici, která má trochu jiný odstín modré.

Foto: Martin Neuhof

Po bývalé masně tu zůstaly nejen háky na maso a strop, ale také původní nápis na fasádě – Fleischerei, německy „řeznictví“. Na první pohled se tak zdá, že tu stále koupíte jen maso. Kdo se ale dívá pozorně, objeví nové logo. Je tak decentní, že neruší eleganci výlohy, zároveň odkazuje na třetí vlnu kávy a Skandinávii, kde výběrové minimalistické kavárny obzvlášť prorazily. „Proto ta přeškrtnutá písmena,“ směje se Felix, který stojí i za celým brandingem podniku.

Foto: Michael Bomke

Jahnallee 23, 04109 Lipsko

Jaký je Váš názor?

Související články

• Dobrý design je obyčejný, dokazuje v Lipsku designér Jasper Morrison 19.12.2017, Veronika Čáslavská
• Kavárna Místo: Labyrint provoněný kávou a dřevem 14.09.2015, Veronika Čáslavská
• Proti Proudu: Bistro, kde to jiskří 26.06.2015, Veronika Čáslavská