V říjnu tomu bude rok, co oživil Vinohradskou tržnici. Její prostory zaplnil tím, co se s krásou této industriální budovy snoubí: kvalitním designem. I když není designér ani architekt, podařilo se mu vytvořit jedinečný prostor jménem Pavilon, jejž Česká republika postrádala. Čím je speciální? Tím, že produkty zde můžete vyzkoušet na vlastní kůži.
Jak už možná tušíte, řeč je o Martinu Leitgebovi, jemuž se podařilo vnuknout známé novorenesanční stavbě Antonína Turka z roku 1903 nový život a zároveň zachovat atmosféru i původní prvky takovéto historické budovy. V jejích prostorách teď najdete galerii či kavárnu, především ale sortiment obchodu Stockist, který nabízí přes 15 značek prvotřídních interiérových doplňků. To vše pod jednou střechou.
Jaký je příběh muže, který se svou lásku k jedinečnému nábytku rozhodl sdílet s veřejností a ukázat jí, že investice do kvalitního bydlení není zbytečná? Proč si zakládá na přímém fyzickém kontaktu zákazníka a produktu? To zjistíte o pár řádků níže.
Před 20 lety jste založil firmu, která se specializuje na dodávání kancelářských potřeb. Proč jste se rozhodl podnikat zrovna v této oblasti? A jak do toho zapadá současný prodej designového nábytku?
Jako malý kluk jsem sbíral a obdivoval nejrůznější pera a propisky. Když jsem pak po studiích založil s kamarádem firmu na dovoz a prodej kancelářských potřeb, psací potřeby sem samozřejmě patřily. Po čase nás napadlo otevřít síť obchodů s psacími potřebami. Mnozí nás odrazovali, že tu pro takový projekt není odpovídající trh. Přesto jsme to zkusili. Dnes máme v Brně jednu a Praze pět specializovaných prodejen se stylovými pery; a fungují. Když jsem před čtyřmi lety zvažoval, zda rozšířit naše podnikání o dovoz designového nábytku, situace byla hodně podobná. Málokdo věřil, že uspějeme. Můj společník mě ale podpořil, a tak jsem do toho šel.
Jak jste se dostal k designu?
Mám rád zajímavé a nadčasové věci i hezké bydlení. Pamatuji si přesně, co a kde jsem nakupoval, když jsem si zařizoval ještě jako student svůj první podkrovní byt na Žižkově. Upravoval jsem a natíral starší kousky nábytku, než abych si koupil něco, co měli všichni. Byl jsem štěstím bez sebe, když jsem za pár korun koupil poškozený prádelník a přetvořil ho podle svých představ. Doslova jsem hltal knížky o architektuře, které můj strýc nakupoval v antikvariátech. V té době jsem asi objevil vztah k prostředí, ve kterém žiji. Baví mě zařizovat a přetvářet. Svůj sen v podobě designového obchodu jsem ale zrealizoval až v době, kdy jsem věděl, že firma s kancelářským potřebami dobře funguje a že se tedy mohu přesunout jinam. K designu.
Kdy jste si začal všímat mezery na českém designovém trhu?
Když jsme si před pěti lety s manželkou zařizovali nový byt. Zjistil jsem, že u nás nemůžu najít to, co hledám. A když už jsem objevil někoho, kdo dovážel značku, která se mi líbila, dostal jsem od něj jen katalogy. Jen zřídka jsme našli něco, co se dalo vyzkoušet a osahat.
Žádají vás zákazníci často o pomoc při navrhování svých domovů?
Často přicházejí pro radu až po tom, co zjistí, že je něco špatně. Špatně se sami rozhodli nebo si nechali vnutit něco, co jim nevyhovuje. Nechat si poradit od odborníka rozhodně schvaluji, ale poslední slovo by měl mít ten, kdo si nábytek kupuje, ten kdo v něm bude žít.
Co je podle vás kamenem úrazu nedostatku kvalitních interiérových projektů u nás?
Základem je vždy logické členění celého prostoru a jeho dostatečná velikost. Důležitou roli hraje samozřejmě lokalita. Výhled hodně ovlivní kvalitu daného interiéru. Pokud je toto všechno správně nastaveno, zařizovat takový byt či dům je radost. Pak už jde jen o to, zda má investor jasnou představu, nebo si raději nechá poradit od odborníka. Zdařilá realizace vypadá dobře i po několika letech, kdy se prostor zabydlí a zaplní osobními věcmi. To se bohužel ne vždy stává. Když stejné místo vyfotíte třeba s dvouletým odstupem, má hodně daleko k původní nezabydlené, minimalistické verzi.
V čem spočívá nedostatečná rozvinutost tuzemského trhu s designem?
Lidé si stěžují, že je český trh malý. Málokdo se ale rozhodne ho rozšířit.
Pavilon je v provozu již osmým měsícem. Jak se mu daří a co chystáte do budoucna?
Mohlo by být lépe i hůře. Všiml jsem si, že hodně lidí úplně nechápe koncept Pavilonu – mají pocit, že nejde o nákupní galerii, ale o výstavní. Snažím se proto vylepšit naši komunikaci s okolím.
Součástí Pavilonu je i galerie umění. Podle čeho vybíráte umělce, kteří zde budou prezentováni?
Prostor zde dostávají ti, jejichž práce se mi líbí a s nimiž si i lidsky rozumím.
Hodně cestujete. Jaké je vaše oblíbené město?
Amsterdam. Mám ho rád, je to město s přátelskou atmosférou a nevšední architekturou.
Jaký je Váš názor?
Související články
Rony Plesl: Design končí tam, kde končí emoce 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu