Dlouhá léta zůstával krásný Šporkovský palác v centru Prahy nevyužívaný. Před několika lety ale změnil majitele, který ho dal kompletně zrekonstruovat. Rekonstrukce se ujalo studio proslulého architekta Stanislava Fialy, které palác upravilo převážně na multifunkční pronajímatelný komplex. Z bývalé bankovní haly a suterénního trezoru vznikl velkorysý propojený prostor, vhodný pro restaurační zařízení. Prostor si nakonec vzali do péče lidé z gastronomické skupiny Hospodská a investorské společnosti SEBRE a.s., kteří se rozhodli, že tu vytvoří restauraci, která se bude specializovat na moderní současnou kuchyni a na špičkově ošetřené plzeňské pivo. Stejně jako zbytek budovy, i interiér restaurace navrhl architektonický ateliér Stanislava Fialy.
Prostor, ve kterém se restaurace nachází, v minulosti sloužil mimo jiné jako sídlo Anglo-československé banky. Z původního barokního paláce dnes zbývá pouze průčelí směrem do Hybernské ulice. V roce 1926 se totiž celý palác dočkal moderní přestavby od architekta Josefa Gočára, autora například kubistického Domu U Černé Matky Boží. Autoři celé rekonstrukce paláce se rozhodli původní architekturu respektovat a v interiéru restaurace tak najdeme mimo jiné i různé kubistické prvky, které na Gočárovu práci odkazují. Z původního interiéru banky se snažili zachovat co nejvíc – zrestaurovali staré povrchy a původní mramory, obnovili staré zábradlí a využili dokonce i klapku z původní vzduchotechniky, která dnes slouží jako podnož velkého komunitního stolu s dřevěnou deskou. Původní funkce prostoru dala jména i jednotlivým patrům rozsáhlé restaurace, která jsou tematicky pojmenovaná Banka a dvojpodlažní Trezor.
Do místnosti pojmenované Trezor vchází hosté skrz skutečné trezorové dveře.
Dominantním prvkem prostoru je sklobetonová oblouková střecha, kterou pro budovu při přestavbě navrhnul Josef Gočár. Dlouhá léta však byla protékající střecha zakrytá vrstvou asfaltové lepenky. Při rekonstrukci byl zcela degradovaný sklobeton nahrazen střechou z ohýbaných skel, a díky tomu se do restaurace podařilo přivést dostatek denního světla. V podlaze bankovní haly vyřízli architekti veliký otvor, který funkčně propojil hlavní prostor v přízemí s prostory podzemního trezoru. Vložené schodiště vede hosty dolů do hlubokých útrob suterénu, kam ale teď dopadá denní světlo. Okraj proříznuté, i metr tlusté betonové desky, pak svým geometrickým tvarem vzdává hold kubismu Josefa Gočára.
V interiéru je často odkazováno na kubistický charakter původní stavby.
Skrz všechna patra restaurace se pak tyčí měděná tanková věž, která zajišťuje přísun piva do všech výčepů v podniku. Tvoří ji celkem dvanáct tanků, seřazených nad sebou v dvoustupu, které vcelku měří téměř 9,5 metrů. Věž je výjimečná svou výškou a konstrukcí – běžně se totiž na sebe nestaví více než dva pivní tanky. Jde o světově unikátní instalaci. Ačkoli se jedná o unikátní záležitost, podle Luboše Kastnera ze skupiny Hospodská nebylo jejich snahou vytvořit senzaci a lákadlo pro turisty, spíše se snažili prakticky vyřešit, jak zajistit distribuci piva přes všechna tři patra, na kterých se hospoda rozléhá. Ideálně tou nejkratší možnou cestou, což je pro následnou kvalitu čepovaného piva zásadní.
Tanková věž urychluje distribuci piva po všech patrech podniku.
Pokud jde o samotný nábytek, byli architekti v případě Červeného jelena střídmí. Většina nábytku je dřevěná a jednoduchá. „Nechtěli jsme se snažit o nějaký vysoký design, naším cílem bylo především původně neútulný a chladný prostor zabydlet a vrátit ho lidem,“ říká architekt Stanislav Fiala. Při navrhování interiéru se potýkal se strachem klientů, kteří se báli, aby prostor vzhledem k původní mramorové atmosféře nepůsobil příliš sterilně. Chtěli do něj naopak vnést teplo, život a jinou kulturu. I proto je interiér vedený v příjemných, zemitých barvách, se kterými jen občas kontrastují červené detaily. Mimo to tu najdete řadu doplňků z příjemných teplých materiálů. Návštěvníci si totiž podle architektů rádi sáhnou na stůl z dubového dřeva nebo se posadí na koženou lavici, která je v prostoru k dispozici. Ta je mimochodem jakousi reminiscenční replikou původní lavice, kterou doprostřed bankovní haly umístil Josef Gočár.
Lavice v bankovní hale, připomínající původní lavici navrženou Josefem Gočárem.
Kromě červeného pivního sudu paroháče, zavěšeného pod stropem a zpodobňujícího červeného jelena, je interiér relativně strohý na výzdobu. Úplně ale stačí akustické obrazy, které má na svědomí Patrik Hábl, a také jakési jeskynní kresby na stěnách a stropech od stejného autora, jenž si přivedl na pomoc své studenty z ateliéru malby na pražské UMPRUM. Původní, jako peníze „ošuntělý“ prostor, chtěli zabydlet a vyzdobit a zároveň dát návštěvníkům něco, co při svých návštěvách můžou opakovaně zkoumat a objevovat. Malby, připomínající stará díla pravěkých lidí, se tematikou zvěře dotýkají myslivosti a znovu tak do paláce dostávají hraběte Šporka, který se zasloužil o rozšíření myslivosti v českých zemích.
V interiéru se opakovaně objevují detaily dotýkající se tematiky myslivosti.
K dispozici je hostům i několik menších salonků.
Restaurace Červený jelen je místem, které nezklame žádného milovníka dobrého piva a poctivé kuchyně. Samotný prostor restaurace, plný původních prvků a důmyslných detailů, pak nabízí tolik věcí a zákoutí k objevování, že vám ani po několika návštěvách nezevšední.
Hybernská 5, Praha 1
Spolupracovníci projektu: Milan Vrána, Jiří Václavů, Petr Jehlík, Zuzana Boháčová, Ondřej Schubert, Jiří Neumann, Adam Glas, Tomáš Oth, Vít Formánek, Jan Stáhala
Jaký je Váš názor?
Související články
Vinárna Autentista: Hvězdy na baru i za barem 
Moonclub: tajemný klub, který ožívá s východem měsíce 
Drsný i něžný. Dům DRN od Stanislava Fialy zdobí otisky rukou dělníků 
Restaurace SIA: Asie v centru Prahy 
10 stylových restaurací a kaváren v Praze 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu