Mají 14 rozpracovaných projektů, právě získali ocenění za nejlepší nový výrobek Designbloku s kolekcí hraček WOO a čas od času musí kvůli nedostatku času zakázky dokonce odmítat. Proto jsme rádi, že si na nás Roman Vrtiška a Vladimír Žák udělali čas a povídali si s námi o začátcích svého studia, inspiraci a pocitech, které mají z českého designového prostředí.
Chomutovský rodák Roman Vrtiška a Vladimír Žák, původem z Prahy, se potkali při studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Právě tehdy vzniklo studio VRTIŠKA • ŽÁK. Oba postupně strávili nějakou dobu na stáži ve finských Helsinkách, za sebou mají spolupráci se značkami jako Heineken, Adidas, Česká spořitelna, Freshlabels, Teroforma či Indeco. Jejich ateliér se věnuje širokému spektru realizací - od grafického designu až po architekturu.
Roman Vrtiška a Vladimír Žák.
Jak jste se dostali k designu?
Roman: Od malička jsem tíhnul k výtvarným činnostem, byla to i zásluha rodičů, kteří mě k umění vedli. Studoval jsem Střední průmyslovou školu keramickou a sklářskou v Karlových Varech, tehdy jsem tedy dělal design porcelánu. Zjistil jsem ale, že mám bližší vztah ke 3D modelování, hmotě a jeden materiál mi nestačí. Hledal jsem tedy obor, který by mi byl bližší a vyhrál produktový design. Od něj byl jen krok k interiérům a architektuře.
Vladimír: Podle mě jsou dvě skupiny lidí. Jedni mají od začátku jasno a jdou i na střední uměleckou školu, profilují se tedy velmi brzy. Zato já studoval gymnázium a netušil, co bych jednou rád dělal. Lidé z mého okolí si všimli, že pěkně detailně kreslím a doporučili mi, abych zkusil UMPRUM. A ono to vyšlo, byl to vlastně takový omyl. Byl jsem úplně nepopsaný list – to jsem ovšem vnímal jako výhodu, byl jsem velice tvárný a svolný vstřebat všechny názory, pohledy a směry.
Zleva: městský mobilář pro teenagery Snake, karafa Cartouche pro Moravské sklárny Květná, dětská kolíbka Tutu.
Měli jste v dobách studií nějaké idoly, někoho, kdo by Vás inspiroval?
Roman: Samozřejmě jsem vzhlížel ke jménům jako Olgoj Chorchoj či Jiří Pelcl. Jako studentovi se mi ale jejich postavení a úspěch zdálo jako nedosažitelná budoucnost. V praxi mě tedy více inspirovali mí spolužáci, kteří už měli nějaké realizace a představovali první metu, kterou jsem chtěl dosáhnout. Byl to například Radim Babák a Ondřej Tobola či Jan Čapek.
Vladimír: Podobně jako Romana mě motivovali a inspirovali hlavně spolužáci, vrstevníci. Dodnes si pamatuji, jak jsem koukal, když jsme měli na škole navrhnout louskáček. Všichni přinesli nějaké ptákoviny, ale Jan Čapek přinesl skvělou stylovou zvětšenou figurku od hry Člověče nezlob se. Tehdy jsem na to koukal s otevřenou pusou. Také jsem jeden čas obdivoval Normana Fostera pro jeho čistý technický styl.
Louskáček dle návrhu Jana Čapka.
S jakou firmou či designérem byste jednou rádi spolupracovali? Chtěli byste navrhnout nějaký konkrétní produkt?
Roman: Bylo by mi ctí vyzkoušet si realizaci s nějakou klasickou firmou jako Vitra či Fritz Hansen. Mám vztah ke Skandinávii, takže bych rád spolupracoval například se švédskou značkou Offecct či dánskou společností Hay – líbí se mi, že byť jde o novou značku, produkuje nesmírně kvalitní nadčasové výrobky, u kterých by člověk hádal, že mají dlouhou tradici. Stručně řečeno, jako designéra mě lákají firmy s tradicí.
Vladimír: Nesním ani tak o spolupráci s konkrétní firmou či osobou, ale spíš o tom, že bych navrhl nějakou věc, která by byla fenoménem a na první pohled rozpoznatelná, identifikovatelná a kultovní.
Roman: Za mě by takovým fenoménem mohla být třeba nová židle od TONu, tu bych vytvořil moc rád.
Instalace pro Heineken na Designbloku 2012.
Mohli byste popsat váš proces navrhování?
Roman: Vždy záleží na druhu zakázky, zda-li jde o produkt, či architektonickou realizaci. Nejen u architektury je velmi důležitý počáteční brainstorming, se kterým se pojí i skicování. Tam se rozhodne, co všechno by měl interiér obsahovat, jaké bude předpokládané chování lidí v něm. U produktu se zase zaměřujeme na koncového klienta, ale musí se brát v úvahu i technologický a ekonomický potenciál výrobce.
Je třeba vzít v potaz sortiment výrobce, jeho chování na trhu. U začínající značky třeba musíte počítat s tím, že chce firma upoutat něčím netradičním. Klasické značky pak mají konzistentní styl a kvalitu portfolia produktů, proto není třeba navrhovat extrémně vyčnívající produkt. Za studio mohu říct, že se vždy snažíme najít novou originální cestu – třeba co se funkce týče. Ta může zpříjemnit zákazníkovi užívání produktu nebo v jiném případě usnadnit a zlevnit výrobní proces, díky čemuž se může stát produkt masovým. Počáteční skici poté přenášíme do 3D programů Rhinoceros a 3DS Max, které upraví nepřesnosti v kresbách a odhalí reálné proporce.
Čalouněné sedačky Kubikula oceněné v soutěži Czech Grand Design 2009.
Interiéry bytového komplexu Cornlofts.
Rodinný dům v Chrudimi.
Diskutujete navrhování s jinými lidmi?
Roman: Vždy se ptáme na názor nejen lidí z naší branže, ale i úplně mimo ni. Každý názor je důležitý a právě ten laický – například koncového klienta - vám často v mnoha ohledech otevře oči a odhalí nedokonalosti.
Jaké realizace byli pro vaši tvorbu zásadní?
Roman: Pro mě byly důležité městské mobiliáře Limpido a Sinus, které jsem vytvořil za studií na UMPRUM. Tam jsem začal navazovat spolupráci s firmami, se kterými udržujeme kontakty dodnes - šlo o první sériové výrobky, jež se dostaly do výroby. Z interiérových realizací pak první velký projekt Moods, na kterém jsme spolu poprvé doopravdy s plným nasazením rok a půl pracovali. Právě tehdy začala naše dlouhodobá spolupráce.
Mobiliář Limpido.
Mobiliář Sinus.
Interiér pro hotel MOODS.
Vladimír: Například kolekce hraček WOO toys, které jsem navrhl pro svého syna. Rok mi návrh ležel v šuplíku, pak jsem se jednoho dne rozhodl, že je třeba to dotáhnout do konce.
Woo toys.
Jak vnímáte situaci designu u nás? Myslíte, že krize měla na český trh s designem devastující dopad?
Roman: Myslím, že krize dopadla hlavně na projekty, které byly financovány před ní – to se naštěstí práce našeho ateliéru netýká. Česká scéna jde hodně nahoru, je to vidět na mladé generaci: v jednom momentu se začalo objevovat hodně věcí světového standardu. Když jsem začínal na škole, designových věcí bylo málo. Hlavně kvůli obrovské mezeře mezi zlatou érou 50. a 60. let a porevoluční dobou 90. let. Normalizace znamenala pro český design propast. Bylo těžké na zlatou éru navázat a trvalo to dlouho, nicméně myslím, že dnes se to již povedlo. Stále by ovšem kvalita měla stoupat. Beru to jako poslání naší profese.
Vladimír: Abych navázal na Romana – myslím, že současná situace je správná a nepřijde mi nijak překvapující. Přijde mi standardní, že se české produkty zvládly vyrovnat těm světovým, měli bychom se světem držet krok. Lidé, a to nejen profesionálové, začínají o designu víc přemýšlet, zajímat se. Je to vidět třeba i na módě v ulicích. Současná atmosféra na poli designu mi přijde ideální pro vznik řady kvalitních projektů i produktů.
Roman: Ideální stav je – jak jednou řekl Philippe Starck – když se opravdu dobrý designér nemusí starat o to, co vzniká na trhu kolem něj.
Kolekce nábytku Mamma pro firmu Jitona.
A vy rešerše před realizací provádíte?
Roman: Ještě nejsme tak dobří, abychom si je mohli odpustit. Samozřejmě koukáme, zdali už podobná idea nebyla ztvárněna. Průzkum člověku hodně otevře oči. V dnešním globalizovaném světě získali lidé takový univerzální styl myšlení, stává se, že se v hodně nápadech střetají.
Vladimír: Když již něco existuje, neznamená to nutně, že je daná věc tabu, můžete ji posunout dál, přijít na jiné postupy.
Roman: Dobrý příklad je židle SIM, kterou pro firmu Vitra navrhl Jasper Morrison. Jde o obnovený design z padesátých let – originálně byla vytvořená z překližky, on návrh vzal a převedl ho do plastu.
Židle SIM pro firmu Vitra.
Vymezujete se postupně ve své tvorbě? Začínají převládat interiéry, instalace či produkty?
Roman: Snažíme se být vyváženě multioboroví, vymezují nás ale zakázky. Čím dál více se v našem portfoliu objevují interiéry. Ve skrytu duše bych řekl, že jelikož jsme oba vystudovali obor Produktový design, rádi bychom o něco více navrhovali předměty. Ale je fakt, že design produktů zanášíme i do architektonických zakázek: například jsme nemohli pro realizaci kanceláří firmy KKCG najít ideální konferenční stolky, a tak jsme navrhli vlastní. A to jsem prošel na 8000 různých stolků.
Vladimír: Nevymezujeme se, ale byli jsme vymezeni.
Kanceláře pro firmu KKCG.
Na čem v současnosti pracujete?
Roman: Na stole máme 14 projektů. Vyhráli jsme například tendr na šestipatrové kanceláře firmy Avast o 12 000 metrech čtverečních. Je to velká výzva, otevřít by se měly za rok a půl.
Vladimír: Půjde o kreativní a interaktivní pracoviště, musí jít o inspirativní prostředí: houpací sítě, skluzavky, zábava. Rozhodně se na něm vyřádíme. Také jsme vyhráli soutěž na síť pivnic, kterou v Praze chystá pivovar Krušovice; ty vyměnily sládka a s tím se zvedla i kvalita piva. Restaurace se budou jmenovat Šalanda. Na tomto projektu je speciální, že můžeme mluvit i do konceptu – řešíme třeba, jak se bude servírovat pivo. Do konce roku by měla vzniknout první pobočka v centru.
Jak byste pár slovy charakterizovali svou práci?
Roman: Předně je to zábava, něco, co nás baví. Když berete své zaměstnání jako hobby, je to vidět na výsledcích. A to nejen v našem oboru.
Vladimír: Svoboda.
Jaký je Váš názor?
Související články
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Kristina Hrabětová: Sojčí pírko mi přineslo štěstí 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu