Dvě architektky, interiérové studio a jasně identifikovatelný styl. To vše se skrývá za ateliérem SMLXL. Klára Valová, která vystudovala architekturu na liberecké Technické univerzitě a Hana Štepková, absolventka Fakulty architektury na Českém vysokém učení technickém, se potkaly v ateliéru OOOOX, kde už při studiu obě dlouho pracovaly. Po letech praxe v OOOOXu se Klára a Hana rozhodly založit v roce 2011 vlastní ateliér. Inspirací pro název studia byla architektonická kniha S,M,L,XL.
„Laikovi, který knihu nezná, se vybaví běžně užívané velikosti, což rovněž funguje. A taky byla pro toto jméno volná doména,“ smějí se mladé architektky. Název prý navíc odpovídá i faktu, že interiéry Klára a Hana většinou navrhují od nejmenšího detailu po celek. Právě o realizacích ateliéru jsme si s architektkami povídali a řeč přišla i na českou náturu ve vztahu k designu.
Ateliér SMLXL provádí jak rekonstrukce, tak nové návrhy. „Rekonstrukce mohou být náročnější, ale často se dostaneme k zajímavějším bytům než u novostaveb,“ říkají architektky.
Odkud přišly první impulsy, které vás dostaly k architektuře?
K: V rodině jsou všichni učitelé, k architektuře jsem přišla náhodou. Od mala jsem ráda kreslila a na střední škole mě bavila matematika. Když jsem se hlásila na vysokou školy, spontánně jsem se rozhodla pro architekturu. V Liberci jsem studovala raději než v Praze i proto, že byl více umělecky zaměřený než pražská architektura. V ročníku nás navíc studovalo málo, což se promítlo do osobnější atmosféry. Většina architektů ale stejně nakonec začala pracovat v Praze.
H: Na gymnáziu mě podobně jako Kláru bavila matematika a kreslení. Když jsme se měli v posledních ročnících střední školy rozhodnout pro specializaci, vybrala jsem si výtvarné a technické předměty, které jasně vedly k architektuře. Tehdy jsem navíc potkala kamaráda, který architekturu studoval a naprosto mě pro obor nadchnul. Ve výsledku jsem si dala pouze jedinou přihlášku na vysokou školu, a to právě na architekturu.
„Nejhezčí projekty jsou ty, při kterých si sednete s majiteli a nejde jen o povedený interiér,“ říká Hana Štepková. Taková spolupráce se povedla i na Proseku, kam se architektky často vrací. Třeba na večeři.
Kláro, každého trkne, že s Radkou Valovou s ateliéru OOOOX sdílíte příjmení. Jaký je za stejnými jmény příběh?
K: Já a Radka jsme si vzaly bratry Valovi. Na Hanku už bohužel bratr nezbyl (smích). Z ateliéru OOOOX jsem odešla i proto, že kombinace profesních a příbuzenských vztahů není ideální. Víkendová rodinná setkání se kvůli tomu tenkrát proměnila v pracovní schůzky. Když jsme se rozhodly založit vlastní ateliér, v OOOOXu nás podporovali a dnes odebíráme doplňky z jejich obchodu LOOOOX.
Ani byt v Bulharské se nevymyká stylu ateliéru SMLXL. Na obrázcích nejprve vizualizace, poté dokončená realizace.
Co vás při tvorbě inspiruje?
K: Například cestování, jak po severu, tak západní a střední Evropě. Líbí se mi mimo jiné Berlín. Nápady hledáme i na internetu, převážně na zahraničních portálech, jelikož jsou aktuálnější než časopisy.
H: Mě určitě minimalismus a skandinávský styl. Už za studií jsem se do Skandinávie podívala a tyto výlety mě výrazně ovlivnily. Zaujala mě rovněž Belgie a Nizozemsko.
Při navrhování architektky prý téměř neskicují a rovnou tvoří projekt v počítači, který přesněji určí rozměry. Výsledkem návrhu jsou fotorealistické vizualizace. Nahoře vizualizace projektu na Proseku, pod ní reálný výsledek.
Jak byste popsaly svůj styl?
K: Většinu našich realizací protíná jednoduchost a přírodní barvy a materiály. Moc nepoužíváme barvy, nejvíce bílou a černou. Někdy z legrace říkáme, že když chceme použít nějakou barvu, sáhneme po šedivé. Barevnost tlumíme i proto, že se výrazně barevné prostory dříve okoukají. Když už máme užít něco barevného, zvolíme doplňky. Ty se totiž dají obměňovat.
H: Používáme přírodní materiály, jelikož jsou nadčasové a neomrzí. Odrážejí se v nich lidé, kteří místo obývají.
Na Proseku architektky pomocí spreje ručně vyráběly piktogramy na stěny.
Obě máte zkušenosti s pobytem v zahraničí. Mají čeští klienti nějaká specifika?
H: U nás se lidé vyhýbají dřevěným podlahám. Bojí se škrábanců a raději chtějí bezúdržbové materiály. Vždy vysvětlujeme, že přírodním materiálům opotřebení nevadí, že naopak získávají zajímavou patinu. V zahraničí jsem dřevěné podlahy vídala daleko častěji. Design za hranicemi navíc nepoužívají jen na ozdobu, ale berou ho jako součást životního stylu.
K: Naši klienti také často nechápou, že pouhý návrh interiéru může trvat i rok a čekají, že za tři měsíce budou bydlet.
I z hordy palet může vzniknout nábytek; třeba pro byt v Krásově ulici, jednu z nejoblíbenějších realizací ateliéru. „Skvěle jsme si sedly s klientem, takže to chvílemi nebyla ani tak práce, jako spíš zábava,“ říká Klára Valová. Jde zároveň o první realizaci studia. Více se o ní dočtete zde.
Kolik toho čeští zájemci ví o návrhu interiéru?
K: Rozhodně se přístup stále zlepšuje. Nelze to však brát celoplošně, o architektuře a designu vědí lidé nejvíce v Praze, kde jsou pro rozvoj oboru nejlepší podmínky. Pocházím z Hradce Králové, kde lidé v tomto směru tolik osvícení nejsou a Hanka má z Českých Budějovic podobnou zkušenost.
V ulici Františka Křížka spolupracoval ateliér SMLXL s ilustrátorským duem Tomski&Polanski. Článek o tomto bytě si můžete přečíst zde.
Říká se, že se Češi uzavřou, když jim má někdo zasahovat do domova. Souhlasíte?
K: My máme v tomto ohledu na zákazníky štěstí. Stydliví jsou hlavně na začátku, ale protože návrh interiéru trvá celkem dlouho, trávíme s těmi lidmi spoustu času, víme o nich prakticky všechno. Často tak mimo vtipných historek vznikne i přátelství. Právě to je na naší práci snad nejzábavnější.
Jaký je Váš názor?
Související články
Ateliér Hipposdesign: Málo se u nás mluví o průmyslovém designu 
Ateliér Mimosa: I kontroverzní projekt může být skvělý 
Radka Valová z ateliéru OOOOX: Fotogenický interiér nestačí 
A1 architekti: Mladí lidé mají skvělé nápady 
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu