Ateliér SAD: Děláme retrofuturismus v lidském měřítku

Ateliér SAD vznikl v roce 2002 a od té doby se věnuje nejen architektuře v nejširším měřítku, ale i drobným designovým projektům a interiérům. Tvoří ho tři architekti (Jerry Koza, Adam Jirkal a Martin Kalhous) a jeden stavební inženýr (Tomáš Kalhous). Proslavili se třeba sérií návrhů čerpacích stanic na Slovensku, houseboatem složeným z modulárních bloků či renovací Žižkovské věže. V jejich portfoliu však nechybí ani design hraček či výstavní instalace a rezidenční projekty. V rozhovoru popisují architekti Jerry Koza a Adam Jirkal, v čem spočívá jejich rukopis i rozdíl mezi designem a architekturou.

Věnujete se architektuře i designu. V čem pro vás spočívá hlavní rozdíl mezi těmito dvěma obory?

J: Architektura je něco, co člověk nevynese a nevyhodí. Mobiliářem projektu můžete hodně pomoct, ale není tak trvanlivý. Design nepracuje s kontextem a umístěním, musí vždy fungovat sám o sobě a globálně. Naše projekty ale dost často balancují na hraně, a to třeba v případě Portu X a čerpacích stanic. Tyto projekty se musí uchytit v daném prostředí a zároveň fungovat samy za sebe. Nikdy v rámci designu každopádně nevytváříme tvar sám pro sebe, vždy musí mít svou funkci. Neznásilňujeme věci do podoby, která je tvaru nebo materiálu nevlastní.

Pro projekt SQUAT iD23 navrhl Ateliér SAD interiér, kde se mísí moderní produkty s retro prvky.

Ve vašich realizacích najdeme spoustu geometricky výrazných prvků. Jak vznikají?

A: Například zdánlivá organičnost prvků v našich realizacích vychází z toho, že tento konkrétní tvar byl třeba příjemnější na sezení nebo aerodynamičtější. Křivky se nám ale zároveň líbí, to je určitě pravda, často je esteticky dolaďujeme. Příroda také není nikdy ostrohranná.

Interiér bytu v Ostromečské ulici.

Vaše portfolio zahrnuje velkou škálu různých projektů. Co byste si ještě rádi vyzkoušeli?

J: Rádi bychom jednou navrhovali interiéry do vlastních domů, což je ideální stav. Na druhou stranu pro nás žádný úkol není malý a každý se dá udělat dobře i špatně. Není pro mě rozdíl v tom, jestli člověk navrhne skleničku na šampaňské, nebo mrakodrap. Rozdíl je v tom, jak obstojí a jestli ho to baví. Obecně jsme otevření všem výzvám – základem je přiznat si, že na konkrétní zadání máme.

A: To je pravda, u mnoha věcí nám trvalo dlouho, než jsme zodpovědně mohli říct, že je umíme. Do jiných jsme se ale zase pustili i bez zkušenosti po hlavě a ustáli to, i když to bylo náročné. I když nás na některých projektech motivuje jejich ekonomické pozadí, vždy si na nich musíme najít něco, co nás baví a nabízí třeba prostor pro experiment.

Jerry Koza navrhl pro SYMBIOdesign reproduktory.

Pokud nenajdete kýženou motivaci, stává se vám, že musíte zadání odmítnout?

J: Budoucí klienti jsou většinou s naší prací obeznámeni, a tak s nesmyslnými zadáními tolik nepřicházejí. Jsou architekti, kteří zapadnou do vkusu většího procenta společnosti, náš styl je poměrně vyhraněný stejně jako skupina lidí, kterým se líbí.

A: Naštěstí se to zatím moc neděje, samozřejmě existují projekty, které musely být v půlce zastaveny, a to hlavně kvůli tomu, že jsme si s klientem přestali rozumět. Kvůli specifickému stylu třeba nepracujeme na developerských projektech, protože naše práce není mainstreamová. Naše návrhy se nikdy nebudou líbit většině nebo mase, zároveň ale nejsou lidem lhostejné.

Přístavba a renovace rodinného domu ve Všenorech.

Vaše projekty jsou každopádně velmi často na první pohled rozpoznatelné. Jak chápete rukopis Ateliéru SAD?

J: Rozumím mu tak, že jsme schopni splnit představy investora. Jsme ateliér, který klienta poslouchá, a proto nikdy není náš rukopis nadřazený zadání. Když se vede dialog správně, dostaneme prostor k tomu, co nás baví, a můžeme do projektu dostat prvky, podle kterých jsme rozpoznatelní a mají charakteristicky výtvarný základ. Z našich projektů je obecně nejvíc cítit to, že nevznikají samoúčelně, ale mají jasně dané priority, které dále rozvíjíme. Baví nás technologie, příroda a prvky, které jsou inspirované současným pokrokem ve výrobních odvětvích. Rádi přesahujeme hranice architektury.

A: Naše kořeny vedou trochu mimo architekturu, a to směrem k designu a třeba i modelářství, které je blízké Jerrymu. Já jsem se zase dříve věnoval sochařství a šperkařství. Vše jsme pak spojili s technickými znalostmi a dnes se to v naší tvorbě určitě promítá. Vždy zároveň respektujeme materiál a spojujeme tradiční řemeslo se současnými technologiemi. Vytváříme jistou formu retrofuturismu, kde v hlavní roli nejsou roboti, ale lidské měřítko.

Rodinný dům v Řevnicích.

Přání investora je podle vás tedy zásadní.

J: Spousta architektů vnímá investora jako nepřítele, který mu kazí práci. Takový přístup považuji za zbytečně negativní. My to máme naopak – klient je partner, který se spolupodílí na návrhu i výsledku.

A: Architekt by se neměl považovat za umělce. Pracuje primárně díky tomu, že má zadání ze strany klienta, který něco potřebuje. Já osobně jsem kvůli tomu od výtvarného umění odešel, protože jsem neměl potřebu sdělovat své vlastní pohnutky. Přijde mi zajímavější pracovat na úkolu a hledat co nejlepší řešení problému. Spokojenost klienta je pro mě základem úspěšného projektu.

Jídelna a výukové prostory gymnázia Montessori.

Pod Ateliér SAD spadá i stavební firma MY76. Jak spolupráce probíhá?

A: Z větší části realizujeme své vlastní projekty, ale někdy dojde i na projekty přátel a známých. Důležité je, že s projekty souhlasíme a sedneme si. MY76 je naše realizační firma a díky ní nemusíme předávat práci firmám, které na projektu mají čistě finanční zájem.

J: Dříve jsme museli bojovat, aby náš návrh někdo realizoval. Díky MY76 máme nad projektem kontrolu od první skici až po výsledek. Díky vlastní realizační firmě můžeme také rozvíjet technologické know-how v rámci vlastních kruhů. Informace se neztrácejí, plně si důvěřujeme a nemusíme se na stavbě hádat s třetí stranou.

Interiér školky Montessori.

Neustále se mluví o tom, kam se posunula česká společnost od revoluce. Jak moc dnes Češi cení práci architekta?

J: Co se týče jednotlivců, jsme na dobré cestě. Zásadní stavby však nemohou vznikat bez záštity větších institucí. Zatím je financují hlavně jednotlivci. My jsme například pro Duhovka Group navrhovali několik škol. Mnoha stavbám také stále chybí výtvarné prvky – stačí se podívat třeba na tunel Blanka, která mohla mít mnohem hezčí atmosféru. Nelze se vymlouvat na to, že jde o dopravní stavbu, což je samozřejmě pravda. Neznamená to ale, že musí být ošklivá.

Ateliér SAD

www.ateliersad.cz

Anenské nám. 211/2
Praha 1