Radim Babák a Ondřej Tobola se potkali na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde oba studovali architekturu a design. Dnes se ve svém ateliéru Hipposdesign věnují velké škále projektů prorůstajících oběma obory: od rezidenčních realizací přes výstavní instalace po produktový design. V rozhovoru mimo jiné vysvětlili, co jim chybí na poli českého designu a jak při své práci uvažují.
Váš ateliér má neobvyklý název. Jak vznikal?
R: Dříve jsme se pod naši společnou práci podepisovali Babák, Tobola. Když jsme pro bratra navrhovali interiér jeho pražského grafického studia, při společném setkání jsme otevřeli potřebu návrhu grafického manuálu pro nás. Řekl nám, že spojení našich jmen zní jako průměrná právnická firma a že bychom si měli vymyslet vlastní jméno nebo značku.
O: Pak se na nás zadíval a řekl: kluci, vy pořád něco rádi jíte, jste jako dva hroši. Nejprve jsme si z toho dělali legraci, pak jsme si ale řekli, že bychom si mohli dovolit vybočit z řady ateliérů, které si libují v různých zkratkách doplněných slovem architekti na jeho konci. Na popud Radimova bratra tedy vznikl ateliér Hippos, ke kterému jsme následně přidali bez mezery slovo design.
V Tehově navrhli architekti dům pro mladou rodinu.
Věříte, že by si architekt měl budovat vlastní rukopis?
R: Rukopis se v každém projektu projevuje především ve způsobu myšlení jeho autora. Může se klidně stát, že nová realizace působí vizuálně odlišně od té předchozí, má ale určité prvky, které veškerou práci propojují a definují. Budování rukopisu je v podstatě přirozená součást naší každodenní práce.
V portfoliu ateliéru Hipposdesign najdeme i řadu interiérů.
Jaký je tedy styl vašeho uvažování?
R: Můžeme to ukázat například na jednom z našich rozpracovaných projektů. Přišli za námi dva sympatičtí kluci z jižních Čech s tím, že by chtěli navrhnout design předmětu, který budou pod svou nově vznikající značkou realizovat a produkovat. Rozhodli jsme se do návrhu promítnout typické prvky charakteristické pro kraj, ze kterého oba pochází od meandrů řek, krajinného rázu, tradiční architektury až po kresbu červotoče škodícího tamním lesům. Všechny tyto inspirace nám pomáhají dobrat se k výsledku. Někdy se může na první pohled zdát, že některé inspirace s tématem příliš nesouvisí. Ale právě práce s těmito zdánlivě nenápadnými souvislostmi je velmi důležitou součástí naší práce.
O: Pohyb mezi designem a architekturou nám umožňuje promítat jedno do druhého. Design je v mnoha případech kombinace estetiky s funkcí. V architektuře přibývají k estetice a funkci souvislosti, vztahy, měřítka. Je to větší zodpovědnost i zábava.
V roce 2012 vytvořilo studio Hipposdesign expozici pro Czech Grand Design. Inspirací mu byl cyklistický velodrom.
Jaký máte obecně pocit z českého produktového designu, kterému se rovněž věnujete?
R: Momentálně mají mediální pozornost projekty balancující na hraně designu s uměním. Jde převážně o návrhy různých závěsných svítidel, skleněné konceptuální objekty nebo menší nábytkové solitéry. Kvalitní a především funkční průmyslový design vznikající v sérii se tak trochu přehlíží. Lidé mimo obor ho pak bohužel vnímají tak, že vzniká tak trochu sám. Jsme rádi, když se v médiich objeví například design ovladačů Levit pro ABB od Jana Čapka, autosedačky od Koncernu, nebo skvělá jízdní kola firmy Festka, která jsou paradoxně známější v zahraničí než u nás.
O: Když se podíváte do knihy mapující český design autorky Terezy Bruthansové, jež vyšla před osmi roky, objevují se zde koncepty skůtru, nemocniční postel, design pračky i reprobedna. Skvělé věci se navrhovaly samozřejmě i v minulosti, přeskočím-li skvělé věci z 20. a 30. let, vzpomenu si ihned například na Tatru 603, autobus Škoda 706 RTO, nafukovací hračky Libuše Niklové a tak dále.
Fotoateliér pro vydavatelství Ringier Alex Springer (dnes Czech News Center) vytvořili rovněž architekti z ateliéru Hipposdesign.
Proč podle vás kvalitní průmyslový design tolik neletí?
R: Samozřejmě je to velmi dané tím, jak a čím se český design mediálně prezentuje.
O: Situace je obecně přímo úměrná k počtu výrobců, kteří jsou ochotni se kvalitním designem zabývat. Šikovných lidí, kteří by návrhy mohli vytvořit, je zároveň dostatek. Až na pár vyjímek na to ale český průmysl neumí stále pružně reagovat. Investice do vývoje výrobku jsou zřejmě stále vnímany jako něco nadstandardního.
Hipposdesign vytvořili i instalaci pro šperkařské sdružení Unosto. O konceptu si více přečtete zde.
Může nezájem o průmyslový design souviset i s tím, že o něj prostě lidé nestojí?
R: Je to začarovaný kruh: lidé nemohou esteticky a funkčně povedené průmyslové výrobky poptávat, když si ani neuvědomují, že by to měli dělat. Lidé mimo obor si velmi často pod slovem design představují místo kvality a funkce pouze luxus a manýru.
O: Ne každý má na své okolí vyhraněný názor a hodně lidí vybírá zkrátka z toho „co je k dispozici“. Jestliže média odprezentují oválné vany, trh na to reaguje, lidé si je začnou více kupovat. Vazba je jednoznačně obousměrná, kdyby se podařilo veřejnost informovat, že design má velmi široký záběr, určitě by se podle toho i chovala.
Interiér kanceláří firmy Kraft Foods zdobí motiv zpracování kávy.
Oba jste vášniví cyklisté. Navrhli jste někdy kolo?
O: Ano, jako součást své diplomové práce jsem navrhl celokarbonový trialový speciál, který byl v té době prvním pokusem o kompozitovou konstrukci pro tuto disciplínu na světě. Dokonce to vypadalo, že se začne vyrábět v sérii, zahraniční firma se ale i přesto, že patřila ke špičce v oboru, bohužel zalekla vstupních nákladů nové technologie výroby. Konkurenční značka se návrhem velmi okatě inspirovala a o rok později uvedla svou novinku stejné koncepce. Dalo se to ale očekávat, jakmile produkt ukážete světu a ihned neuvedete na trh, nápad zrealizuje někdo rychlejší.
V rámci své diplomové práce navrhl Ondřej Tobola celokarbonový speciál Koxx..
Oba máte zkušenost s odbornou asistencí u Jiřího Pelcla v ateliérech na UMPRUM. Jaké máte pocity ze svých studentů?
R: Bavilo mě povídat si s nimi o všem možném. To však neznamená, že jsme spolu nevedli důležité oborové diskuse nad projekty. Někdy to bylo i velmi ostré. V ateliéru s Jurou Pelclem jsme korektury vedli většinou na bázi kamarádského dialogu vybízejícího k výkonu a k zamyšlení. Prošla nám rukama kupa zajimavých studentů, kteří v oboru uspěšně pokračují i po škole, ale taky jsem o některých nikdy více neslyšel.
O: Umprumka je velmi specifická – v ateliéru je maximálně 20 lidí ve všech šesti ročnících. Vždy je velmi znát, jak je tento mix různých osobností namíchán. Mnohdy stačí jeden motivovaný student, který pak „nakazí“ celý kolektiv. Náš současný koktejl lidí mě baví.
Interiér bytu ve Vršovicích dle návrhu architektů Radima Babáka a Ondřeje Toboly.
Vadí vám něco na prostředí, ve kterém pracujete?
R: Starosti nám mnohdy dělá obecné vnímání nápadu, přínosu i vyřešení problému. Setkáváme se s představou, že je to pro nás něco samozřejmého, jednoduchého. A tím pádem to vlastně logicky nemůže mít nijak velkou cenu. Nebo se nám ozývají lidé, které primárně zajímá, kolik stojí naše práce ještě před tím, než nám představí své zadání. Když se jich zeptáme, co budeme řešit, abychom mohli navrhnout cenu, na email už zpět neodpoví. Obávám se, že mnohdy takovému vnímání přispívájí různé prazvláštní televizní pořady, kde se staví dům za dva dny, vše je jakože jedna obrovská zábava, kterou může v podstatě bez problému dělat kdokoliv. Možná však existují ateliéry, které bez mrknutí nacení svou práci za metr čtvereční, ať už to dopadne jakkoliv. Kvalitní design a architektura je disciplína systematické práce, kterou obohacujete novými zkušenostmi a novými technologiemi, je to neustálý vývoj, proces a dialog se zákazníkem. Například kancelářská židle značky Vitra se vyvýjí i čtyři roky, příkladů je hodně.
Architekti mají za sebou i řadu výstavních instalací. Na smínku expozice Horizonty modernismu, monografické výstavy Zdeňka Rossmana, pojatá jako diagonála protínající budovu Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně.
Na čem právě v ateliéru děláte?
R: Momentálně na návrhu expozice horolezectví pro Muzeum Českého ráje v Turnově. Od expozice jsme se s naším týmem kolegů stavařů dostali až ke kompletní přestavbě budovy. Práce na této zakázce nás nesmírně těší, podařilo se opět dát dohromady skvělý tým nadšenců pro věc v čele s paní ředitelkou. Mimo to jsme nedávno dokončili novou kolekci čalouněného nábytku pro firmu Mminteriér, která se už prototypuje. Projektují se rovněž byty v Peci pod Sněžkou a Ostravě, dokončuje se další rodinný dům a chystá se větší architektonický projekt v Praze.
Do dvou let by mělo vzniknout muzeum horolezectví z pera Hipposdesign, na kterém ateliér společně pracuje s týmem Profesprojekt Turnov.
Jaký je Váš názor?
Související články
Master & Master: Svěží nábytek s jasným rukopisem a mezinárodním úspěchem 
A1 architekti: Mladí lidé mají skvělé nápady 
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Ateliér VRTIŠKA • ŽÁK: Zvyšovat kvalitu českého designu je naším posláním 
Ateliér deFORM: Fungujeme prý jako manželský pár 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu