Architektonická symbióza

V Ateliéru Hoffman jsou specialisté na rekonstrukce zanedbaných staveb a vracení opuštěných prostor zpátky do života. Proto si tolik zamilovali zchátralý areál šroubárny v Libčicích nad Vltavou. Bývalá továrna, která kdysi zaměstnávala na 1.600 lidí, byla v tu dobu nenávratně zpustlá. Společně s firmou LUGI, která nedaleko Mlýna, v místě bývalého průmyslového území usídlila své výrobní zázemí, se rozhodli budovu koupit a rekonstruovat. Na přestavbu se podařilo získat valnou část prostředků z programu EU na podporu podnikání.

Od poloviny roku 2010 se začalo pracovat na citlivé rekonstrukci, která měla být především upřímná. Cílem renovace bylo zachovat a zřetelně odlišit prvky původní a současné hmoty budovy. Stavba postavená počátkem 20. století byla v 60. letech rozdělena z prvotních dvou pater na podlaží tři a většinu času sloužila k uskladňování zásob. Primárně se v budově však mlelo uhlí na uhelný prach, který se následně spaloval v sousední kotelně.

Funkci skladu si Uhelný mlýn částečně zachoval i teď, jelikož funguje jako zázemí firmy LUGI i jako depot artoteka, galerie a půjčovny současného umění. Od samého počátku byl prostor koncipován především jako místo pro setkání a jedinečný výstavní prostor. V mlýně pak kromě pracovního prostoru pro Ateliér Hoffman vznikla také prezentace značky LUGI a showroom českého zastoupení dánské designérské společnosti GUBI, která se přidala až v průběhu realizace projektu. Ruina se proměnila v inspirativní multifunkční objekt.

Rekonstruování industriálních prostor je nejenom momentálně v kurzu, ale také tím Patrik Hoffman reagoval na aktuální diskuzi kolem satelitních městeček a zcela aktuální vztah centra a periferie. V roce 2012 k tématu vyšla úspěšná kniha Pavla Hniličky Sídelní kaše o suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Právě onen neodmyslitelný genius loci v podobě již realizovaných domů, železnic, silnic, technické infrastruktury, řeky i vzrostlých stromů přesvědčil architekta pokusit se zónu opět probudit k životu a postupně jí znovu zprovoznit.

„Poprvé jsem znervózněl, když jsem se setkal s lidmi, co měli vyrábět ocelové konstrukce – panem Čertem a panem Slabochem. Podruhé jsem znejistěl, když si začali překreslovat detailně připravenou realizační dokumentaci tesařskou tužkou na umaštěný svačinový papír,“ popisuje Patrik Hoffman. Vše ale nakonec dobře dopadlo a stavba v roce 2013 získala prestižní Národní cenu za architekturu tzv. Grand Prix architektů. 

Původní surový charakter mlýnské stavby se zachoval a byl doplněn kovovými konstrukcemi ze 4 mm černého ocelového plechu ve tvaru navzájem se prostupujících krabic, které dům esteticky sjednotili. Historická zástavba tak byla doplněna vstupním pavilonem, balkonem a kotelnou, které na několika místech vyčnívají ze samotné hmoty domu. Pro samostatný vstup do posledního patra bylo na míru navrženo kryté kovové schodiště, v jehož útrobách nezmoknete, maximálně vás ofoukne vítr, protože je ze stran na rozdíl od střechy volně otevřené.

Po odstranění dodatečných vestaveb byly do objektu zasazeny nové funkce v podobě dřevěných boxů (kuchyně, toalety, úklidové komory) a nahrazení vnitřního ocelového schodiště. Důraz byl kladen na toleranci původní konstrukce domu při zachování velkorysých dispozic, přičemž původní technické detaily byly proměněny v exponáty bez narušení vnitřní celistvosti.

Interiér doplnil kromě dřeva také ocelový krb a litá betonová podlaha. Říká se, že podle detailů se teprve pozná kvalita stavby. Zde jim byla rozhodně věnována velká pozornost ať již v podobě průmyslových svítidel, vertikálních radiátorů či vizuálně působivému řešení vypínačů.

V horním podlaží byl vybudován showroom dánské designové značky s nábytkem GUBI a půjčovna současného umění Artotéka. Přidanou hodnotou je také malý střešní odpočinkový kout se sklápěcími lavičkami, který je přístupný po ocelovém žebříku z balkonu v posledním patře mlýna, jehož umístění skýtá jedinečný výhled na okolní přírodu i rozhled na areál bývalých šroubáren.

Zcela právoplatně byl Ateliér Hoffman za realizaci Uhelného mlýna nominován nejen na Grand Prix, ale i jako Obchod roku 2012 v cenách Czech Grand Design. Patrik Hoffman pro město Libčice, se kterým více spolupracuje od roku 2008, navrhl i úpravu prostoru nacházejících se mezi železnicí a řekou. Měla by tu vzniknout náplavka s molem a majákem. Velký potenciál skýtá městečko i díky pouhé 13 km vzdálenosti a 20 minutové vlakové dostupnosti z centra Prahy. Takže už zbývá jen jediné, vypravit se do Libčic nad Vltavou a na vlastní oči si ověřit krásy tohoto atraktivního místa.

Jaký je Váš názor?