Letošní Designblok přinesl mnoho svěžích nápadů z řad mladých designérů, kteří se snaží vymezit a vytvořit si své místo na designové scéně. Talentovaní designéři pomalu opouští zázemí školy a jen čas ukáže, jak si v novém prostředí poradí. Z nepřeberného množství vystavovatelů jsme pro tento článek vybrali několik mladých tvůrců, jejichž práce nás na přehlídce zaujala.
Sázka na kontrast
Jako první nahlédneme do výstavy Black.byt Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Domě U Minuty, kterému se podařilo získat Cenu šéfredaktorů v kategorii Nejlepší školní prezentace. Studenti ZČU pod vedením Ing. arch. Jakuba Mareše vytvořili instalaci, ve které hrály zásadní roli jejich výrobky. Návštěvník se ocitl v černočerném bytě kopírujícím reálné prostředí, kde z temnoty zářily pouze předměty pocházející z rukou studentů. Ti se zhostili své účasti opravdu naplno a koncept dotáhli do nejmenších detailů.
Kouzlo celé instalace tkvělo právě v detailech. Studenti se nezdráhali obarvit černou barvou bábovku, kostkový cukr ani špinavé nádobí ve dřezu. Celý prostor tím dosáhl mnohem větší autenticity a designové předměty se staly doslova cizími objekty upoutávajícími vaši pozornost. Podtitul instalace „Design, který je vidět" tedy nemohl být přesnější.
V tomto potemnělém prostředí jsme objevili tvorbu Moniky Hanzlikové, která v Black.bytu prezentovala svou diplomovou práci Soukromý rituál. Kolekce keramického nádobí, odrážející rodinnou historii autorky, vyplouvá na povrch ze zapomenuté historie o to působivěji, když je umístěn v příbuzně koncipovaném prostředí.
Monice se podařilo do již nevyužívaných předmětů promítnout život svých blízkých předků. Set připomínající rodinu obsahuje například dezertní talíř odkazující na prababičku a talířky zdobí její upravené kresby. Šprýmařskému pradědovi patří formičky na máslo inspirované chrámovými klenbami, jelikož se sám jako truhlář podílel na tvorbě dveří chrámové sakristie v Chrámu svatého Víta.
Podnětem pro vytvoření tykví s cibulovým dekorem se pak stala prapratetina dvouměsíční plavba do exotické Paraguaje. Zato k pradědovu životu a práci vrchního sládka v pivovaru odkazuje dnes již téměř zapomenutý artefakt - džbán na pivo, který pravidelně putovával na jeho stůl. Autorka dokázala členy své rodiny promítnout do předmětů, které může mít stále u sebe, aniž by byl jejich význam všem zřejmý.
Bunkr, trychtýř a intarzie
Na školní prostředí navážeme prezentací Absolventů ateliéru Designu nábytku a interiéru Jiřího Pelcla pražské UMPRUM. Tři studenti v Openstudiu U Minuty představili hledání nových forem nábytku a doplňků s ilustracemi od Jakuba Kouřila. Naši pozornost okamžitě přitáhlo dva metry vysoké křeslo Idol, které vzniklo na základě inspirace dětskými bunkry z matrací a dek. Kdo by v dětských letech netoužil po skrýši, která by byla jen jeho? Designér Michael Tomalík se této touhy odvážně chopil a zvolil pro svůj nábytek variabilní drátěnou konstrukci ideálně plnící funkci dospělého doupěte vystlaného péřovou dekou. Křeslo samotné můžete vycpat i dalšími předměty, jejich volba je již na vašich preferencích.
Mezi absolventy vystavovala také Romana Vyhnánková se svými trychtýřovitými vázami s tělem ze soustruženého dřeva. Laserově vyřezaný kryt, který svým umístěním vytváří dekor váz a dokáže tak vyladit i obyčejný plevel, dovolil vzniknout celé půvabné kolekci. Romana pracuje s tématem použití tradičního řemesla (soustružení, kovotlačitelství) a moderní technologie (laserování) současně, přičemž kolekce balancuje na hraně uměleckých předmětů a funkčních interiérových produktů. Společně s Ondřejem Červeným a Kristýnou Fránkovou tvoří Romana Vyhnánková Studio Muck, ve kterém se mimo produktového designu zajímají také o návrhy interiérů nebo instalace výstav.
Třetím a zároveň posledním představeným absolventem byla Kristýna Fránková, taktéž ze Studia Muck, se svou toaletní skříňkou Ludvík 21. Zadání diplomové práce bylo vytvořit solitérní kus nábytku do dámského pokoje v kontextu s historickým nábytkem 17. století na dvoře Ludvíka XVI. Mladá autorka se inspirovala především mechanickým nábytkem zdobeným intarzií Davida Röntgena.
Vznikl tak box zdobený intarzií složený z pravidelně se opakujících polygonů evropského ořechu a jilmu. Toaletka po otevření nápadně připomíná oltář a skrývá velké množství promyšlených detailů. Menší úložné přihrádky jsou vyrobeny z umělého kamene Corian a nad nimi nechybí ani hodiny, které odpočítávají délku vašeho ranního rituálu. Skříňka působí na první pohled tajemně a neodhaluje svůj účel, je tedy na majiteli, kam originální kus nábytku umístí.
Posedlý systém
Místnost obývaná Posedlými byla pokrytá chvojím a voněla lesem. Umělecká skupina Posedlí vznikla z iniciativy několika přátel designu, kteří chtěli každoroční svátek designu osvěžit o špetku nadhledu a humoru. Proto se pustili do popularizace posedů, kterým se věnují již pět let. Letos využili instalace k představení své nové vědy o posedech, tzv. posedologii.
K vidění zde bylo několik didaktických pomůcek, vzdělávací film a poučená posedoložka - ta s vážnou tváří předávala své vědecké znalosti všem návštěvníkům. Pokud jste se ale vy sami nestihli stát profesionálním posedologem v průběhu Designbloku, nezoufejte. Nadšenci do posedů vydali cvičebnici, atlas i trenažer pro prohlubování těchto znalostí.
Odpočinek při práci
Naopak expozice Dílna v Superstudiu Hra se zaměřila především na ruční práce a jejich relaxační charakter. Stala se tak odpočinkovou zónou pro všechny vyčerpané designem. Veronika Jiroušková a Lenka Míková z kreativního dua LaV vytvořily příjemnou pracovní atmosféru nabízející odreagování v podobě štrikování, práce s pilkou nebo jen společným stloukáním desek v site-specific skulpturu.
Ohnivé diplomky
V Diploma selection naši pozornost zaujalo hned několik projektů. Nejprve se podíváme zblízka na krbová kamna Tomáše Poláka ze známého ateliéru Produktového designu na UMPRUM, který vedou Michal Froněk s Janem Němečkem z Olgoj Chorchoj.
Tvar kuželových kamen, jejichž středová kompozice vychází z táborového ohniště, okolo kterého se lidé odjakživa setkávají, dovoluje tomuto prvku stát se ústředním bodem interiéru. Další variantou, kterou designér představil, jsou kamna založená na jednotné spalovací komoře, která se dá kombinovat s více stojany.
Naučná hračka pro malé i velké Zuzany Vikové nás zaujala svým víceúčelovým charakterem, který je zřejmý na první pohled. Absolventka K.O.V. Evy Eisler na UMPRUM vystavovala hned dva produkty. V prvním se nechala inspirovat konstrukčním systémem Dom-ino navrženým architektem Le Corbusierem v průběhu roku 1914. Princip tkvěl v jednoduché konstrukci složené z prefabrikovaných částí a přemístitelných příček. Stavebnice Combino informuje svého stavitele o významné dějinné kapitole designu a architektury a zároveň i cvičí jeho zručnost. V první řadě oceňujeme potenciál zlepšovat schopnost plánování a vnímání prostoru, který stavebnice nabízí.
Druhá produktová řada Mezi fetišem a rituálem přinesla Zuzaně magisterský titul. Práci založila na vlastním uchopení předmětů uctívání a povýšila schránku na artefakt zájmu. Zkoumala nadčasovou formu nádoby, do které si člověk již po staletí ukládá předměty, které mu jsou po materiální či psychologické rovině vzácné. Hmota, konstrukce a materiál abstrahované na svou podstatu.
Edukační charakter necháme chvíli stranou a podíváme se na práci Adama Železného, která je spíše na pomezí volného a užitého umění či dokonce eventu. Výbuch, jak se soubor keramických nádob nazývá, je neobvyklý především způsobem samotného vzniku. Mladý tvůrce, který absolvoval ateliér Keramiky a porcelánu Maxima Velčovského na UMPRUM, vytvořil tvar několika mís rázovou vlnou - vyvolanou detonací, při které používal sofistikovaný systém náloží. Rázová vlna se v takovém případě šíří nadzvukovou rychlostí a vrývá tak stopu do keramické hmoty.
Tvarování se ve své diplomové práci věnovala taktéž Barbora Vinařová ze stejného pražského ateliéru. Pohled na problematiku formace tvarů je v těchto dvou případech naprosto odlišný, přesto ale ani jednomu z nich nelze odepřít autenticitu. Barbora Vinařová obdivuje přírodu jako takovou a při výrobě čajového setu na ni spoléhala. Nakonec jí poskytla tvarosloví jednotlivých částí, křehkost a širokou škálu dekorů. Na jednotlivé nádoby jsou logicky použity tvary, jež danou funkci mohou plnit samy o sobě.
Rozličné práce mladých autorů nám na letošním Designbloku udělaly radost a přehlídku příznačně oživily. Už dnes se těšíme na další neotřelé myšlenky a přístupy k daným tématům, které v budoucnu generace mladých umělců a designérů představí.
Jaký je Váš názor?
Související články
Uhrančivé struktury 
Designblok 2014 hrou 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu