Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu

Jan Plecháč a Henry Wielgus se potkali již za svých studií na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM). Již tehdy pracovali na několika společných projektech, studio Jan Plechac & Henry Wielgus ovšem založili až v roce 2012. Práce tohoto dua se pohybuje na pomezí umění, architektury a designu. Produkty Jana a Henryho jsou zastoupeny ve světoznámých galeriích a obchodech jako Spazio Rossana Orlandi, Mint shop nebo Luminaire. Spolupracují s takovými značkami jako Lasvit, Heineken, Cappellini nebo Menu.

Výloha v milánském obchodě La Rinascente v průběhu Salone Internazionale del Mobile 2014.

Na letošním Designbloku designéři obdrželi Zlaté polínko. Není divu - na různých instalacích spolupracovali totiž hned několikrát. Jmenovitě šlo o instalaci pro Chanel v Art Housu, Galerii Křehký v Hotelu Evropa, Lee v Superstudiu Hra a instalaci pro Lasvit v Openstudiu U Minuty. Pro značku Heineken vytvořili designéři refreshment bar a laserovou místnost, která byla vyhodnocena jako nejlepší instalace Designbloku. Zařádit jste si mohli i v jejich instalaci v Superstudiu Hra a zahrát si fosforeskující kuličky v autorské expozici. 

Pojďme se společně podívat, jaká byla studia této úspěšné designérské dvojice na pražské UMPRUM či kam se rádi Jan a Henry vracejí.

Kdy jste se poprvé setkali s designem a zjistili, že se mu chcete věnovat?

Jan: O design jsem se začal zajímat již poměrně brzy. Respektive spíše o to, jaké je být designérem, než o design samotný. Začal jsem o tom přemýšlet díky rodinnému příteli, který byl známý designér a mně se jeho povolání – či spíše jeho karma – moc líbila. Chtěl jsem být jako on. Tehdy mi bylo sedm, možná osm let. Až o dost později jsem se o design začal doopravdy zajímat a budovat si k němu určitý vztah.


Henry: Pocházím z umělecké rodiny, takže vztah k designu, nebo spíše k umění, jsem si budoval poměrně nenásilně a pozvolna. Až na UMPRUM se to celé zintenzivnilo a dalo se mluvit o opravdovém „vztahu“.


Houpačka pro Galerii Křehký.

Můžete se podělit se o zajímavosti z doby, kdy jste byli studenty? Máte zkušenosti se studiem v zahraničí?

Jan: Já jsem na vysokou školu šel ze Střední uměleckoprůmyslové školy na Žižkově náměstí, takže jsem měl již určitý základ v sobě, ale to pravé „studování“ se začalo odehrávat až na UMPRUM. Na škole jsem si to užíval. Je to dost specifická škola, která za mých let žila 24 hodin denně. Buď se jednalo o dlouhé noci strávené nad projekty, nebo prostě o večírky, kterých byly desítky za rok. Největší změna v mé práci přišla až později, až po vysoké škole v době, kdy jsem odcestoval na několik měsíců Londýna. Londýn je pro mě stále velkou inspirací a myslím, ze je to v naší tvorbě do jisté míry čitelné.

Henry: Já jsem si prošel dost podobným procesem jako Jan. Chodil jsem na stejnou střední školu a pak rovnou na UMPRUM. Jak říká Jan, škola byla skvělá a inspirativní. A těch večírků jsem také pár absolvoval! 

Lee v Superstudiu Hra, Designblok 2014.

Jak probíhá navrhování v ateliéru Jan Plecháč & Henry Wielgus?

Jan: Proces našeho navrhování se liší případ od případu, ale vždy je to o dialogu s Henrym. My se o věcech hodně dlouho bavíme a až později přichází na řadu tužka s papírem. Nejradši vymýšlíme věci, které nás jen tak napadají z pozorování světa kolem sebe. Konkrétní zakázka, respektive navrhování konkrétní věci pro konkrétního klienta, není taková zábava, jako když máte naprosto volné ruce a jen tak si brouzdáte ve svých myšlenkách. Ale samozřejmě plníme i přání zadavatele zakázky. Je to také dáno tím, že máme velmi otevřené klienty. Co se týče procesu samotného, probíhá v následujícím pořadí: diskuse, tužka, počítač. Nikdy jinak.



Kdybyste měli jmenovat své oblíbené realizace, jaké by to byly?

Jan: To je docela těžké říct. Za posledních pár let, co existuje naše studio, jsme udělali poměrně hodně projektů a většina z nich byla velmi zábavná a hodně různorodá. Některé nám daly ohromnou zkušenost, jiné pocit štěstí. Máme velkou radost z naší spolupráce s Lasvitem, protože naše první kolekce pro tuto českou značku Neverending Glory byla vlastně první kolekci v sériové produkci. A ještě k tomu se výborně prodává po celém světě. Bylo to také poprvé, kdy jsme měli možnost pracovat se sklem. Po tom jsme již delší dobu pokukovali. V jiném případě jsme zase pracovali na kolekci Circles pro znacku Cappellini, což pro nás byla neopakovatelná zkušenost a také „raketový“ start našeho studia, které nás uvedlo do světového designérského podvědomí. Dalším zajímavým klientem z úplně jine branže je například Heineken, pro který jsme již druhým rokem navrhli hlavní instalaci na Designblok. Každý další projekt s Heinekenem je pro nás především velkou výzvou a zároveň také dobrodružstvím. Je to dáno tím, že rádi experimentujeme a Heineken nám v tomto ohledu nikterak nebrání.

Instalace pro Heineken na Designbloku 2014. Pomocí těchto zrcátek jste mohli rozjet laserovou show.

Kde podle vás čeští deisignéři či architekti chybují a v čem zaostávají za světem?



Jan: Češi se velmi bojí prezentovat na světovém poli a přicházejí tak o konfrontaci s ostatními designéry ze světa. Je to velká škoda, protože u nás je tu mnoho šikovných lidí. V tom vidím největší rozdíl - v přístupu. Většina lidí mi na to řekne, že je to především otázka peněz. Jistě, na jednu stranu to stojí určité finance, ale na druhou stranu je výjezd do zahraničí ta nejlepší investice.



Křeslo Circle pro značku Cappellini.

Proč by podle vás měli lidé do designových produktů investovat?

Jan: Design není jen otázkou estetiky, ale také funkčnosti. Může vyřešit mnoho každodenních problémů, které vás stále dokola otravují. Stačí lépe vytvarovat rukojeť vašeho nářadí a přestane vás například při utahování šroubků bolet dlaň. Takových příkladů jsou tisíce. Tisíce každodenních maličkostí. Když se ale vrátím naopak k estetické stránce designu, věřím, že na pohled příjemné věci ve vás mohou vyvolat dobrou náladu nebo vás třeba i zklidnit během hektického a uspěchaného dne. Práce s těmito hodnotami je velmi důležitá a také užitečná. Například design veřejného prostoru má obrovský vliv na vaší náladu, respektive pocity, které se posléze odráží na vašem jednání. Design je tedy velkou součástí životů nás všech. Je dobré mít toto na paměti.

Kam se v České republice rádi vracíte?

Jan: Prahu, Český Krumlov a Mikulov. Všechna tři místa mají svůj genius loci, pro který je miluji. Mám s nimi také spojené zcela konkrétní zážitky.


Autorská instalace v Superstudiu Hra na Designbloku 2014, kde jste si mohli zahrát fosforeskující kuličky.

A co nějaké destinace v cizině?

Jan: Zbožňuji Londýn – tam se cítím být doma. Přicházím na chuť i Paříži.



 Chanel v Art Housu, Designblok 2014. 

Kdybyste pouze několika slovy měli definovat svou tvorbu, jaká slova byste volili?



Jan: V posledních letech začíná být naše tvorba čím dál více minimalistická, ovšem stále si zachovává svůj emoční základ. Jsme především vypravěči příběhu. Nikoliv pouze tvarovači.


Instalace v Openstudiu U Minuty, Designblok 2014. 

Můžete se s námi podělit o své aktuální rozpracované realizace?

 Na co se máme do budoucna těšit?

Jan: Nyní pracujeme zhruba na deseti nových projektech. Třeba na instaci do Cafe~Cafe. Pak vytváříme vlastníma rukama nábytek pro Galerii Křehký. Také chceme představit náš nový produkt. O co půjde, si zatím nechám jako tajemství. Teď po Designbloku začneme pracovat na novinkách pro nadcházející rok – třeba na nové kolekci pro Lasvit.



Galerie Křehký v Hotelu Evropa, Designblok 2014.

Jaká je vaše snová realizace? S kým byste rádi spolupracovali?

Jan: Těžká otázka. Snů je mnoho, ale času tak málo.

Jaký je Váš názor?