Na poli interiérového designu se často setkáte se jménem Konsepti. Tento obchod s prvotřídním nábytkem od více jak 35 značek - najdete mezi nimi mimo jiné firmy jako B&B Italia, Moroso, Cassina, Cappellini, Kartell, Vitra, Magis, MDF Italia či Gervasoni - založil v roce 1995 David Řezníček. Na český trh tak přivedl nevídanou kombinaci kvalitních interiérových doplňků, a byť cesta nebyla jednoduchá, povedlo se mu vybudovat prosperující firmu, jež sdružuje designové výrobky předních českých i světových společností. Insidecor se mimo jiné ptal na to, kdy se David Řezníček rozhodl vkročit do světa designu.
Současná kampaň Konsepti.
Nejste ani designér, ani architekt, přesto jste jako jeden z prvních založil po roce 1989 trh s designovým nábytkem. Kudy vedla Vaše cesta na pole designu?
Nepřišel jsem s ničím inovativním, chtěl jsem jen přenést do České republiky to, co se dělo dávno a s úspěchem v zahraničí. Cit pro estetiku možná pramení z rodiny: matka učila výtvarnou výchovu, takže krásně kreslila. Můj otec byl a bratr stále je stavař, o stavbách se tedy u nás mluvilo dost. Tehdy se pravděpodobně vyvinul můj vztah k designu a architektuře. Po střední škole jsem nejprve chtěl studovat filozofii, potom práva – mluvení mi šlo ze všeho nejlíp. Jelikož mám ale rád cizí jazyky, rozhodl jsem se pro ekonomii a mezinárodní marketing. K designu a nábytku jsem se dostal náhodou. Holandská nábytkářská firma Ahrend zakládala v roce 1992 pobočku v České republice. Přihlásil jsem se ve svých 26 letech do výběrového řízení na ředitele pobočky. Přestože jsem byl ze všech účastníků nejmladší a neměl v oboru žádné zkušenosti, přijali mě.
Komerční interiéry vybavené nábytkem od Konsepti.
Residenční interiéry vybavené nábytkem od Konsepti.
Kdy jste si uvědomil, že design je pro Vás ta správná volba?
Práce pro holandský Ahrend mi otevřela neskutečný přístup k tomu nejlepšímu v designu, architektuře i k lidem v tomto oboru. Vše bylo nové. Dostal jsem tehdy za úkol zajistit první showroom – když se na to podívám dnes, byl jsem neuvěřitelně naivní, ale i nebojácný. Byť jsem v té době nevěděl o designu téměř nic, riskoval jsem. Ale měl jsem kolem sebe vždy dobré přátele a rádce. Druhá prodejna se otevřela ve Veletržním paláci. Na otevírací párty jsme spustili umělecký ohňostroj přímo v jeho prostorách bez jakéhokoliv povolení. Tenkrát se to dostalo i do novin.
Změny showroomu obchodu Konsepti v průběhu let.
Jak vznikal obchod Konsepti?
Založil jsem ho se ženou v roce 1995. O dva roky později jsem s Petrem Strejčkem spustil produkční firmu Tunnel, jež měla propagovat český design v zahraničí. Produkovali jsme věci od ateliéru Olgoj Chorchoj, Jiřího Pelcla nebo Báry Škorpilové. S kolekcí jsem vyrazili i do Milána. O něco později jsem založil časopis Blok. Stálo to neskutečné peníze - na projekt padly všechny zisky Konsepti, nakonec jsem utratil i peníze z prodeje vlastního domu. Tyto investice se nikdy nevrátily. V roce 1998 jsme během milánského Salone del Mobile velkolepě vystavovali v úplném centru v galerii o 300 metrech čtverečních. Na úžasnou party s více než 300 hosty dorazil třeba Ingo Maurer nebo Vico Magistretti. Všechny vystavené věci byly ovšem de facto prototypy, zájem byl velký, ale nakonec se toho moc neprodalo – neuměli jsme vyrábět v konstantní kvalitě, zabalit, dokonce nacenit. Byl to příkladný amaterismus.
Publikace o firmě Tunnel.
Stál jste u vzniku přehlídky Designblok. Proč jste se rozhodl podobnou akci organizovat?
Nepoučeni, ale stále dychtiví po úspěchu, jsme po Milánu rozhodli s kolekcí Tunnel vyrazit do Londýna na 100%Design - dnešní London Design Festvial. Poté jsme se dostali i do New Yorku na International Contemporary Furniture Fair. Když jsem se vrátil do Prahy, řekl jsem si: proč něco podobného nemáme u nás? V roce 1999 jsme tedy poprvé s kolegou Zdeňkem Krejčím uspořádali Designblok. Jméno dostal podle londýnského Designersbloku. Prezentovalo se na něm pouze 7 společností. O něco později jsem se seznámil s Janou Zielinski a Jiřím Mackem z firmy Profil Media, jež toho času organizovala mimo jiné festival německého divadla v Praze. Jirka byl tehdy šéfredaktorem časopisu Blok. Oni vytvořili pro druhý ročník nejprve vizuál. Třetím rokem celou organizaci přehlídky již převzali – prodal jsem jim Designblok za jednu korunu. Dnes - v 16. ročníku - je Designblok již ryze jejich záležitostí a dělají to podle mne skvěle.
Plakáty Designbloku v koláži na oslavu 24 000 Facebookových fanoušků.
Přípravy na Designblok v obchodě Konsepti.
Zvládal jste péči o Konsepti a Designblok zároveň?
Obchod Konsepti mezitím bohužel stagnoval. Tehdy jeho podíl tvořila ze 70 % značka Vitra, a ta mi nabídla otevření monobrandu v Praze. To se dalo těžko odmítnout. Příležitost zase něco budovat byla neodolatelná. Od roku 2000 jsem tedy pracoval pro Vitru a věnoval jí téměř všechen svůj čas. Našel jsem Holport, ale nedomyslel jsem to. Za mnou odešli zákazníci i architekti a Konsepti se tak dostalo na absolutní dno - doslova, protože vše vyvrcholilo vytopením showroomu během povodní 2002. Roku 2003 jsem se rozhodl vrátit zpět do Konsepti a firmu zachránit, byť jsem pohodlně mohl zůstal ve Vitře. Přestěhovali jsme se, nastavili nové procesy, rozvíjeli síť klientů, architektů a designérů.
Již několik let se snažíme otevřít Konsepti širšímu publiku, otevřeli jsme monobrand Kartell v centru. Máme nové Konsepti v Brně. Učíme se, jak použít a využít internet a oslovit mladé. I v managementu jsou noví a mladší lidé. Prodávat nábytek je jiné jak před 10 či 20 lety. Riskovat už není tak snadné jako tehdy, ale stále jsme v rámci oboru ti inovativní. Je to součást hry a příběhu, je to nutnost. Jinak to nejde a mne by to ani nebavilo. I díky tomu se Konsepti podařilo v posledních letech zdvojnásobit obrat a vrátit se na špičku v oboru.
Holport, kde najdete Konsepti, se přes rok otevírá různým společenským akcím.
Přes všechny trable se Davidovi Řezníčkovi povedlo vybudovat firmu, která má na současném trhu s designem podstatné místo. Nic snad nevystihuje minulý i současný vývoj firmy Konsepti více jak čínské přísloví: Nejlepší okamžik k zasazení stromu byl před dvaceti roky. Druhý nejlepší je dnes.
Jaký je Váš názor?
Související články
Jiří Pelcl: Těší mě, když si produkt může koupit každý 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Cesta Martina Leitgeba: Od propisek k nábytku 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu