Architektka Daniela Polubědovová navrhla dům připomínající srdce

Krásným příkladem, jak lze propojit bydlení s přírodou, je projekt architektky a interiérové designérky Daniely Polubědovové. Nedávno dokončený rodinný dům v Havlíčkově Brodě svým tvarem připomíná srdce. Nejen tvar, ale i samotná lokalita byla impulsem a inspirací k vytvoření organické formy domu s příznačným názvem Srdce.

„Projektu jsme začali už od první chvíle říkat srdce, protože vzniklý půdorys tento tvar zřetelně evokuje,“ říká architektka. „Organický tvar domu byl od začátku přáním klienta, a s tím souviselo také mnoho následných tvaroslovných prvků při navrhování interiéru,“ dodává.

Svažitý terén, na kterém je dům postavený, využila architektka k umístění patra pro garáž a technické zázemí. Výhodou je tedy přímý vjezd z pozemku. Naopak hlavní obytná část je posazena na téměř nejvyšší část terénu.

Od počáteční studie do konce realizace uběhlo necelých šest let. „Dům je vytvořený zcela atypicky. Vše bylo navrhnuto na míru,“ říká s nadšením Daniela Polubědovová a dodává: „mám radost, že dům dobře funguje s koncovou parcelou, svým objemem ji uzavírá a naopak se otevírá směrem do zahrady a k sousedícímu lesu.“

Opravdu zajímavé řešení vzniklo na zahradě, kde architektka navrhla dřevěnou pergolu. Ta směrem do zahrady vějířovitě kopíruje zvlněný tvar stavby, a ladně tak doplňuje intimní exteriér.

„Abychom podpořili ladné křivky stavby, plášť fasády tvoří svislý obklad z rezavého plechu s velmi jemnou vlnkou. Zahradní pergola z dřevěných trámů kopíruje zvlněný tvar skleněné fasády a vytváří pomyslnou řasu nad tzv. otevřeným okem domu,“ vysvětluje architektka.

Směrem do ulice působí dům přátelským a otevřeným charakterem. Větší míra intimity je zastoupená ve vstupní části, kde je minimum oken. Obytná zóna s ložnicemi a obývací prostor s kuchyní jsou orientované do zahrady s přímými výstupy na terasu a výhledem na přilehlý les.

„Zelená střecha, připomínající rostoucí vlasy, divoká zeleň okolních trav, hustý porost bambusů a rezavé roxorové tyče okolního plotu dotváří kombinaci barev, která odpovídá měnící se barevnosti okolní krajiny,“ říká architektka.

Přáním klienta bylo kromě organického tvaru domu i vytvoření světlého interiéru s vysokými stropy. Ve všem ostatním měla architektka svobodnou ruku. „V takových situacích se osobně vžívám do návrhu. Představuji si, zda bych sama takto chtěla žít. Je to pro mě bezpečné vodítko v rozhodování,“ říká architektka a dodává: „myslím, že pocit lehkosti a svobody se zde podařilo prolnout s přívětivostí a útulností celého prostoru.“

„Základní principy interiéru jsou pro mne vždy součástí návrhu počáteční studie, ale jejich detailní vzhled, materiálový i barevný koncept vznikal postupně. Je to takové malování obrazu, modelování sochy, které v našem případě vzniká i několik let. Zároveň se měním i já a s tím i moje představa, jak zamýšlenou atmosféru ztvárnit,“ vysvětluje architektka.

V souladu s okolní přírodou byla zvolena také převaha přírodních materiálů a barev v interiéru. „V domě jsou použity přírodní motivy i barevnost. Je na konci ulice, orientovaný do lesa, takže jde o samostatné svébytné místo, v němž můžete nachvíli zmizet a odpojit se od chaosu a tlaku okolního světa,“ podotýká Daniela Polubědovová.

Barevné tóny zdí dotváří spolu s přírodními materiály přívětivou atmosféru celého domu. Ložnice i pracovna jsou tónované do modra, zatímco chodba je téměř industriálně jednoduchá s decentní štěrkovou úpravou. Zdobí ji zrcadlové i prosklené dveře a všudypřítomné dřevo.

Přírodní motivy se promítly také do vybavení interiéru. Zvolený materiál v podobě starého dřeva, kamene, dřevěných masivních fošen, ale i barevnost v odstínech světle zelené, blankytně modré i temné zelené a samotné tvarosloví designových prvků tvoří harmonický soulad.

„Kladky na topné žebříky byly odlité na základě reálných dřevěných špalíků. Kliky, madla na dveřích a skříních jsou odlité z klacíků nasbíraných v lese. Představa, že rozeta na dveřích bude odlitá z lístku stromu, mně samotné připadala téměř nereálná. A přesto se díky majiteli výroba zdařila,“ popisuje originální řešení architektka.

Z hlavního podlaží se lze jednoduše dostat po schodišti dolů, přímo do garáže. A také zde vypadá zábradlí jako dlouhý klacík, propojující obě patra.

„Projekt mě bavil od začátku do konce, byl to poměrně velký experiment, podpořený nesmírnou vstřícností a schopnostmi investora, který si sám stavbu řídil, organizoval a mnoho jednotlivých prvků vznikalo právě i díky jeho profesním zkušenostem. Zcela nové pro mě byly například odlitky z hliníku,“ říká s nadšením Daniela Polubědovová.

Důležitou součástí stavby je i zmíněná zahrada a zeleň, do které je posazena. Záměr architektky i majitele se vydařil nad očekávání. Okolní příroda a rostliny jsou dokonale propojené s domem. Jako kdyby tu stál už léta.